Režie:
Čestmír MlíkovskýScénář:
Čestmír MlíkovskýKamera:
Jiří TarantíkHudba:
Luboš FišerHrají:
Alena Procházková, Václav Sloup, Jiří Havel, Zuzana Stivínová, Iva Janžurová, Hana Pražanová, Alena Hesounová, Helena Knapová, Alena Blektová (více)Obsahy(1)
Zpola zapomenutý vhled do života dospívající mládeže pojednává o jednom obyčejném klukovi, jenž se zamiluje do jedné studentky. Jenže záhy mu vyvstane vážný protivník v podobě místního svůdníka... Bezbarvost tohoto příběhu marně zápolícího s klišé nejlépe vyvstane při srovnání s "Černým Petrem", který vznikal ve stejné době. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Václav Sloup v roli milovníka? Ve 27 letech jako rozjívený ztřeštěný týnejdžr se svým tradičním ježourem a s dětinským chováním žáka mateřské školy. Umělé nadšení z toho, že má někam přijet televize. Novináři otravují s anketní otázkou, jak si kdo představuje „nového člověka“. Fotograf je celkem sympatický frajer, tak mu fandím proti okurkářovi. Jeho automobilový výlet se Slávkou je na filmu to nejlepší. Ukázka divokého hereckého mejdanu. Sci-fi vesmírná propaganda: „V kytaře je v tuto chvíli celá planeta.“ „Oblázek se stal kosmickou lodí.“ „Já jsem dneska viděla kosmickou loď a dneska žijeme pod družicema.“ „Družice dělaj moderní dobu.“ „…na celé zeměkouli…“ „Zeměkoule se bude pořád otáčet.“ „Žijem v éře Gagarinů.“ „Dělat velký věci, aby vo tom věděla celá zeměkoule.“ Zednářská symbolika: 4:06 – one eye symbolism; 1:05:24 – sign of silence; 1:35:38 – oko; 1:39:09 – „ATOMOVÝ KOKTEJL“, hned vedle spirála. Další hlášky: „Žijeme v době atomových rychlostí.“ (??) „Spadne radioaktivní mrak a spálí vám obličej.“ ()
Neuvěřitelně neskutečná blbost, plná hysterie a afektu, která ze všeho nejvíc připomíná stominutový záznam hereckých etud posluchačů DAMU. Nelze se divit, že film byl zcela zapomenut, protože ten snad zestárl již v době svého vzniku. Mlíkovský se zřejmě "přiučil" při pojetí mládeže u svého učitele Helgeho. A ta adorace Hrubína...Prostě hrůza. ()
Já se přiznám, že díky těm pazvukům, které asi byly hudba, mi to zprotivili tak, že se mi chtělo zvracet. Dějově kravina, hudebně kravina, takže jsem obdivoval jen Vaška Sloupa a jinak jsem se nudil až hrůza. ()
"Kdo nás, mládež, špatně vidí, za své stáří ať se stydí!" Malomestská mládež, miestami už dosť odrastená chlapeckým střevícům, si užíva svoju mladosť budovaním krajšieho zajtrajška a po práci legraci v podobe zbesilých jazzovo-poeticko-výtvarných happeningov, nemajúcich ďaleko od amerických beatnických orgií. Ústredný uhorčík Sloup prežíva čistú a neskazenú lásku s Procházkovou, až kým okolo nej nezačne snoriť pochybný živel disponujúci kabrioletom, vyzliekacím perom a znalosťami matematiky, chystajúci sa sprzniť všetku krásu a nevinnosť. Príbeh samotný aj herecké obsadenie by celkom ušli, ale hudobno-chaotické pasáže mi po chvíli docela liezli na nervy a mohlo to byť o niečo kratšie. ()
Zhruba na začátku poslední třetiny stopáže se odehraje poměrně šílená jazzová pártoška, která se až podezřele podobá mým vzpomínkám z prvního tripu, akorát ta Stivínová je tady černobílá. ()
První co mě po shlédnutí napadlo bylo, že mohl režisér Mlíkovský klidně nechat přítomné v hereckých rolích Stivína(mladík který reportérovi říká že chce být kameramanem,což byl také opravdu jeho studijní obor) a Hapku(klavíristu) napsat filmovou hudbu. Nemyslím si že by byla horší než ta od Luboše Fišera. Nemám proti němu jako skladateli nic, to chraň bůh! Ale že bych byl kdo ví jakým příznivcem hot-jazzu, to tedy ne. Rokenrol by tehdy asi neprošel... Celý film mi těmi vsuvkami přijde roztříštěný, přetažený. Trochu si chce brát z neorealismu, trochu z absurdního humoru, do toho ty narážky na vesmír a atomovky, vznikl takový nějaký dort od pejska a kočičky, který bude chutnat o malinko víc Jindřichohradečákům. Brzy se přehnala Nová vlna a na Okurkového hrdinu nasedaly tuny prachu. Dnes jde spíš o kuriozitku. ()
jindřichův hradec počátkem 60. let muselo bejt silně vodvázaný místo. chlast, jazz, psychedelický výtvarný umění, motorky, hells angels, anarchistická poezie, václav sloup, sportovní trysko-létání, pouliční pěstní souboje, základy sprejerství a eště jednou chlast. tak tomu říkám místo k žití. ()
Okurkový hrdina má filmovou poetiku přelomu 50. a 60. let, vznikl ale až v roce 1963, v němž začala československá nová vlna Formanovým filmem Černý Petr. To vede ke srovnání, z kterého vychází Okurkový hrdina nevalně. Je zde řada podobných věcí - tzv. film o mladých a pro mladé, což ale není Černý Petr (ten je o mladých, ale je nastaven jako zrcadlo starší generaci), Okurkový hrdina je poetický, Černý Petr realistický atd. Inspirací byly filmy polské nové vlny - Na shledanou zítra (Do widzenia, do jutra) Janusze Morgensterna z roku 1960 a hlavně Nevinní čarodějové (Niewinni czarodzieje) Andrzeje Wajdy, také z roku 1960. Bohužel, jen inspirací, Okurkový hrdina zůstává v realizaci daleko za nimi. Jinak zaujme Václav Sloup v milovnické roli, Iva Janžurová ve svých začátcích jako bruneta, Lubomír Kostelka jako neposlušný svazák a Jindřichův Hradec počátkem 60. let. ()