Izgnanie
Vyhostenie
The Banishment
The Banishment
Režie:
Andrej ZvjagincevKamera:
Michail KričmanHrají:
Konstantin Lavroněnko, Maria Bonnevie, Alexandr Balujev, Maxim Šibajev, Jekatěrina Kulkina, Dmitrij Uljanov, Vitalij Kiščenko, Alexej Věrtkov (více)Obsahy(1)
Alex odjede s manželkou Verou a dvěma malými dětmi z města na venkov, aby prožili několik dní v jeho rodném domě, stojícím na samotě v rozlehlé krajině. Během pobytu Vera oznámí Alexovi, že je těhotná a že dítě není jeho. Rozlícený Alex trvá na potratu. Děti pošle na několik dní ke známým a s pomocí svého bratra Marka zařídí zákrok. Celá událost však nezůstane bez následků, jež Alexe přimějí k zamyšlení nad oprávněností jeho jednání. Očekávaný film Andreje Zvjaginceva, který v roce 2003 vyhrál benátský festival se svým debutem Návrat, byl inspirován krátkou prózou Williama Saroyana Směšná záležitost (1953). Režisér zde podává obraz rodiny, která se ocitla v krizi, a zavádí nás do blíže neurčeného času a prostoru (natáčelo se však v Moldávii, Belgii a ve Francii). Ústřední dvojici vytvořili Konstantin Lavroněnko a Maria Bonnevieová, hvězda skandinávského filmu. Andrej Zvjagincev (1964, Novosibirsk) vystudoval hereckou fakultu na Novosibirském divadelním učilišti (1984) a hereckou fakultu na moskevském GITIS (1990). Jako herec se podílel na několika divadelních projektech, účinkoval v reklamách. Hrál v epizodních rolích televizních seriálů (Buděm znakomy/ Seznámíme se, 1999) a také ve filmech, např. Širli-Myrli (1995, r. Vladimir Meňšov, uveden na karlovarském festivalu v roce 1996). K režii se dostal prostřednictvím TV krimiseriálu Čornaja komnata (Černý pokoj, 2000), pro nějž natočil tři díly. V roce 2003 debutoval celovečerním hraným filmem Návrat, který se stal událostí několika festivalů. Výrazně duchovní rozměr vyprávění charakterizuje i jeho následující Vyhoštění, na němž opět spolupracoval s kameramanem Michailem Kričmanem. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (74)
Jako Michael Bay propadl dojmu, že Transformers můžou být lepší jen pokud v nich bude víc výbuchů, které budou vybuchovat, propadl Zvjagincev dojmu, že udělat art ještě artovějším lze jen tak, že začne zobat Xanax po hrstech a uplatní techniku rychlostřihu ve stylu Bély Tarra. Lehkost a příběh prodchnutý myšlenkami, s libovolným počtem interpretací, vystřídalo těžkotonážní zpocené podpaždí uměleckých nutkání a tiků. V každém Zvjagincevově filmu se objevují motivy, u nichž není jasné, proč tam jsou, ale je to vždy přidaná hodnota, kterou si divák může interpretovat podle sebe, přičemž hlavní myšlenka zůstává jasná. Zde je to přesně naopak - hromada motivů poskládaných za sebe a přes sebe a message, ač stále jasná a prostá, je rozmělněná nekonečnými minutami zádumčivých pohledů směrem k prdeli či záběry na luka, háje, stromy, cesty, pěšinky a další věci, které ve filmu prostě chcete vidět. Tradičně Zvjagincev bazíruje na detailech a atmosféře, díky čemuž stěžejní vyhrocené momenty fungují na výbornou, ale když jsou ve 150 minutách 2, slovy - dva, s velkou námahou dostanou diváka z letargie, nehledě na fakt, že po formálním zakončení následuje další půlhodinová exhibice, která vše obrací naruby, ale paradoxně nijak nevyústí a vyvolá spíše otázku, co chtěl zase basník ve svém opiovém deliriu říci. Nechce se mi v souvislosti s největším géniem současného ruského filmu používat slovo zklamání, ale bohužel mě výstižnější označení nenapadá. ()
Pořád dobrý robustní Zvjagincev. Akorát si nemyslím že by film s takhle nehezkými tématy, emocemi a příběhem měl být krásný. Hlavně první třetina, ale i zbytek filmu, jsou plné obrazů, kterými se hřejivě kochám a těším (a říkám si "ha, tuhle stylově oprýskanou stěnu bych chtěl do svého pokoje"). Zvjagincev nám své vypiplané scény ukazuje s hrdostí studenta sebevědomě obhajujícího svou diplomku - to jsem to hezky celé vymyslel, že? A koukejte tady na to načasování deště! Z Vyhoštění vyčnívají zbytky nezralosti, bohudík teď už víme že jde o poslední růstové bolesti v autorově díle. 3 a ½* ()
Příliš dlouhé a rozvláčné a příliš banální sdělení na konci. Pro mě zatím nejhorší Zvjagincev. ()
Vyhoštění do samoty, kde schází komunikace, vzájemné souznění a každodenní dělení se o zážitky. Trápení a martyryum života muže a ženy, kteří ztratili pochopení, snahu a péči udržovat kola manželství v chodu. Nejsou schopni se z tohoto svazku vyvázat, a tak pokračují dále. Až do bodu, kdy dojde k nevyhnutelnému rozpadu, který je logickým vyústěním prázdného citového života, jež oba dva vedou. Jsou spolu, ale zároveň sami. Samota je všude okolo nich a jejím důsledkem je jedině šílenstvi duše. Obtížný snímek ke sledování. Obsahuje dlouhé pasáže, v nichž se nemluví. Divák je tak odsouzen k naslouchání ticha a vnímání samoty, jež vyzařuje z každého záběru. Depresivní a smutný film, který vypráví osudy lidí, jež došli až na úplný konec své lásky - v odcizení, v samotě a smutku. 8/10 ()
Čtyři hvězdy za prostě skvělou kameru a hudbu a za režijní počin, že takový banální příběh se dá vyprávět tak úžasne! ()
Formálně opět skvělé, nicméně až příliš dlouhé a rozvláčné, evidentně inspirované Tarkovským. ()
Film s tajemstvím. Nejdřív jsem myslel, že prostě normálka milostnej trojůhelník a ještě v rodině asi zločince, ale najednou je všechno jinak. Krásné obrazy, duchovní hudba, sem tam dialog a skládá se vám to jako puzzle, které celé nesložíte. Výsledný dojem pozitivní. ()
Tuto vyššie sa Shadwell paprčí... Tarkovského spomína... No tiež ma napadol. Ako sa mi páčil obraz v Stalkerovi. Ako mi to hladilo oči. Ako ma bavilo tempo. Rovnako ako v tomto obrazovom skvoste. Pohyblivá obrazáreň. Každý strih prináša ďalšiu krasnu scenériu. Ten dom. Kostolík. Dal si záležať Zvjagincev. Bavila ma obrazová stránka filmu. ()
Hodně divný film.... Nechápu myšlenkové pochody hlavních postav...Komunikace mezi postavami zde téměř není,připadli mi jak zdrogovaní , jako by jim bylo všechno uplně fuk... děj zvláštní, ponurý, jediné co se mi asi líbilo je obrazová stránka a hudba, ale jinak nic moc. ()
Úžasně vypointované, strhující, rodinné drama. Je opravdu zřídka k vidění, aby tak dlouhé a pomalé záběry člověka nenudili. Tvůrcům se podařilo vytvořit univerzální prostředí a příběh, který by fungoval v jakýchkoliv podmínkách. Snad jen malá mínusová poznámečka, ten poslední záběr na selky hrabající seno mi tam vůbec nezapad a narušil celkový zážitek. ()
Po studii vztahu otce a synů Zvjagincev pitvá manželství a obecně poměr mezi mužským a ženským prvkem. Toto rozdělení se vizualizuje ve scéně jízdy vlakem, kde proti sobě sedí otec se spícím synem a matka se spící dcerou. Zatímco mužská část v tomto filmu časově dominuje a patří jí i expozice, ženská dostává prostor v posledních dvaceti minutách v retrospektivě mrtvé manželky, jejíž smrt je přímým důsledkem, a jakoby tedy ztělesněním nechopnosti komunikace mezi dvěma pohlavími. Tato komunikační bariéra se opět absolutizuje v manželčině sdělení jejímu muži, že dítě, které se má narodit, není jeho (na totéž upozorňuje i malá hádka mezi dětmi, kdy syn opravuje svou sestru). Děti jsou ale zároveň jediní, kteří bariéru ještě jsou schopni překonat (krásná debata dětí o dospělých v hájku). Podobně jako v debutu je středobodem, polem, na kterém se drama odehrává, rodina. Vzniká tu síť několika vztahů uvnitř i mezi generacemi, přičemž opět platí určité rozvržení podle pohlaví - přítel manžela si stěžuje, že mít tři dcery je jako další tři manželky. Zvjagincev neztratil od Návratu ani zbla, spíše naopak. Drama je absolutní, hudba dokonalá, preciznost obrazu, jeho pronikání a incenování netřeba zmiňovat, žádných dvacet minut nenadbývá, žádné vyprázdnění se nekoná. ()
Drama způsobené absolutním nepochopením a ztrátou komunikace mezi dvěma lidmi.PRO BOHA, MLUVTE SPOLU! ()
Bože, toto získalo zlatu palmu? Veď ten film je totálna krávovina. Mohli by ste mi vysvetliť akú náboženskú a alegorickú symboliku v tom hľadáte? Téma je síce dobrá, ale veď tá ženská ani raz nepovie, že to decko chce. Muž sa jej ani raz nespýta, s kým to má. Na otázku manžela čo chce robiť ona odpovedá že si tak unavený, ako možeš byť tak unavený... Na konci filmu obviňuje manžela z nejakých vecí, ale vo filme ani raz nevidno, že by sa snažila problémy nejako riešiť, alebo mu to aspoň povedať. Ten film nemá ani hlavu ani patu. Dva body za herecké výkony. Ušetrite si dve a pol hodiny pozerania sa na príbeh, ktorý nemá ani hlavu ani patu. ()
Skvělý film bez zbytečných emočních ataků na diváka a nejlepší práce s kamerou, kterou jsem kdy viděla. ()
Související novinky
Seminář duchovních filmů
Od 21. do 23. března 2014 v hodonínském kině Svět proběhne I. ročník Semináře duchovních filmů. Vrcholem programu bude strhující dvouapůlhodinový film Na druhé straně kopců nejznámějšího… (více)