Jako malé děti

Mám výhodu, že se mi tyhle vztahové studie často otřou o osobní strunu, někdy je z toho - jako v tomto případě - celý akord. Tím jsem chtěla jen říct, že se Little Children nemusí a jistě nebudou líbit každému a i to se mi jakýmsi potměšilým způsobem zamlouvá. Máme tu osamělou Sarah, jejíž manžel si to rozdává s počítačem, a Brada - muže na mateřské, kteří se sblíží. Máme tu však několik dalších zdánlivě vedlejších postav, bez nichž by jistě byla stopáž (pro někoho) snesitelnější, ale hlavní postavy by tak zůstaly poněkud na suchu. Detail přece tvoří celek nebo ne? A tak se blíž seznámíme i s místním pedofilem a jeho milující maminkou a agresivním policistou v dobrovolně nucené výslužbě, který teď nemá do koho praštit, a postupně poznáváme, že nejen ten, kdo má čerstvé propouštěcí papíry by zasloužil minimálně pár hodin veřejných prací. Sarah je krásně napsaná postava (a v podání Kate Winslet tak opravdová) - do babince na předměstí moc nezapadá a na jedné literární párty se půvabně odhalí, když popisuje svůj vztah k Paní Bovaryové: "Vzala si nepravého muže a dělala jednu hloupost za druhou, byla v pasti, ale měla možnost - dál žít v něštěstí nebo s tím bojovat, v jejím odhodlání a vzpouře bylo něco krásného". Identifikace s touto postavou je jasná i bez toho, ale právě tento okamžik je ve filmu jeden z nejniternějších. Jak to přesně s Bradem a Sarah dopadne, nepovažuji v celém kontextu za to nejdůležitější, nakonec se totiž ukáže, že právě ony "postradatelné" linie mají zásadní vliv na ty hlavní. (19.04.2007)

Nejak nechápem ten obrovský komerčný rozdiel medzi filmami typu Americká krása a Crash na jednej strane a Malými deťmi, poprípade Door in the floor na druhej. Sú si podobné, kritici ich hodnotia rovnako pozitívne, majú všetky veľké herecké hviezdy a dopadne to takto. Z jedného sa stane klasika klasík a tie ostatné môžeme vidieť bez reklamy niekedy o pol druhej v noci na tv raz za dva roky. V prípade tohoto vysoko kvalitného filmu je to škoda. (14.06.2012)

Téměř dokonalé ´vztahové drama´, které stojí především na vynikajícím scenáři, plném svěžích neokoukaných situací a v závěru nečekaně vygradovaném. Postava sexuálního devianta Ronnieho mi zpočátku přišla až příliš násilně vsazena do příběhu, ale nakonec se jeho osud stal nejemocionálnějším prvkem celého vyprávění, s jedním mrazivým momentem v závěru, při kterém by se ve mě krve nedořezal. V téhle souvislosti nemohu než si na adresu oscarových akademiků zaklepat na čelo, že dali před působivým výkonem Jackieho Haleye přednost trapnému Arkinovu dědečkovi v ´Little Miss Sunshine´. To, že v závěru Field v případě obou hlavních postav se nesnažil se o co nejfatálnější vyznění jejich vztahu, kvituji s povděkem. Není pokaždé, pro vyvolání intenzivních emocí, třeba příliš ´tlačit na pilu´. A vůbec poprvé musím vyzdvihnout také geniální trailer, který je díky použití netradiční minimalistické zvukové stopy přijíždějícího vlaku, perfektně sladěné se střihem záběrů, takovým malým uměleckým dílem (a i díky němu jsem ´Little Children´ očekával s netrpělivostí, navzdory skutečnosti, že trailery vždy beru s rezervou). (23.05.2007)

Little children má něco z American beauty a novějšího Daydream Nation, ale přesto je svůj. Vztahová záležitost s podivnou atmosférou a výborným výkonem Kate Winslet, u kterého ale působí rušivě hlas vypravěče a dějová linka se sexuálním deviantem (jehož představitel si vysloužil nominaci jen za to, že vypadá jako slizák a slizáka i hrál, hmm..). Přesto se jedná o výborný vztahový film, který se dostane pod kůži nejspíš hlavně lidem, kteří se někdy ve svém vztahu cítili jako v kleci a chtěli z ní ven... (13.11.2012)

Hodně působivé drama s ohromně uvěřitelnými, skvěle napsanými a dokonale zahranými hlavními i vedlejšími postavami (děti mě svou přesvědčivostí šokovaly!). Mhmm... to bysme měli suchou definici, a teď něco málo mých niterných pocitů. Je to síla. Skutečně těžce popsatelná síla, která mě zasáhla přímo do srdce (uvědomuju si patetičnost té věty, nebojte, ale prostě je to tak). Silný příběh, plný emocionálně vypjatých chvil, milých epizodek, nejasných náznaků, dokonce i humoru, který se mi moc líbil, zkrátka je to něco, co stojí za to vidět. Věřte mi. (21.08.2007)