Kletba zlatého květu

Vyprázdněná pompézní nuda, ze které mám po pár hodinách oddechu pocit, že se může líbit akorát samotnému Yimouovi, jenž si v duhovém paláci užíval nádherné týdny práce za doprovodu úchvatných kostýmů a notně přepísknuté stylizace. Scénáristicky totiž výprava do Číny nedává ani trochu smysl, přičemž se děj po první minutě zasekl, aby se v závěrečných deseti minutách objevil a vyhrkal všechna úchvatná tajemství, která jsou stejně šokující jako že příští slavík připadne opět božskému Kájovi. (13.06.2007)

Každý mistr jednou narazí a muselo se to stát. Už minulý film Klan letajících dýk pro mě znamenal od božského Hrdiny sestup dolů a poetika, příběhu přehlušila vše ostatní. V Curse of the Golden Flower zachází Yimou Zhang ještě dál a snaží se vystavět obrovské drama jedné dynastie na postavě manželky Imperátora. Což ve výsledku znamená obrovskou chybu a neúspěch. Výtvarný styl je nezaměnitelný, i když neskutečně barevný vnitřek paláce působí spíše kýčovitě, nevkusně a abstraktně. Vrchol a jediné kvalitní místo filmu je ke konci po velkém povstání, kdy je vše jednoznačně odděleno barvami a dostává se tak na řadu místo hereckého představení Gong Li (na kterou tu Zhang hodně sází, ale scénář to nezvládá ) velká armáda a krásné jednoduché barvy. Vrchol filmu, který je jinak slepenec velké nudy a lásky, která neměla budoucnost. Chow Yun-Fat je nevyužit a nedostane se prakticky do žádné pořádné bojové scény. Je to velký Imperátor, který bojuje už jen svým pohledem a existencí a nepotřebuje nic dokazovat v boji muže s mužem. Velká škoda nevyužitého potenciálu, ale do třetice nemohla vyjít stejná sázka na barevnost a prachmizerný příběh. (23.03.2007)

Velmi rozporuplný film. Příběh o inkrikách na císařském dvoře se rozvíjí hodně slibně, postupně se z něj ale vynořuje obludná překombinovanost, která v poslední třetině vrcholí podobně tragicky jako v Klanu létajících dýk a kazí dojem z realisticky pojaté zápletky. Některé momenty jsou excelentní, noční útok maskovaných bojovníků svou chladnou samozřejmostí zamrazí v zádech, naopak dlouhé prostřihy mezi uslzenými obličeji těžce vypracovanou atmosféru bortí. Jak v zápletce, tak vizuálním zpracování je až příliš patrná hra na efekt, než aby to dohromady mohlo dávat smysluplnou podívanou. Příběh místy drhne, herci nevědí, co mají hrát (vrcholem je tapně roztřesený výkon Ye Liu jako prince Wan), a tak to mají zachránit souboje. Čang místy stále ukazuje, že výtvarný talent neztratil, žel zdá se mi, že se až příliš nechal unést megalomanií možností, které má. Interiéry a kostýmy jsou na velmi vysoké úrovni, ale bojové scény už jsou (až na pár vyjímek) spíše jen barevnou nudou. Nekouká se na to špatně, ale něco podstatného chybí. Totéž platí o celém filmu. (04.05.2007)

Prvykrat mi Zhangov vytvarny styl, resp. farebne prevednie scen prislo gycovo prepisknute, i ked ostatne aspekty prace s kamerou (nasnimanie mizansceny) si reziserov standard udrziavaju. Milo ma prekvapila praca s napatim a s tym suvisiace rozdelenie filmu na dve polovice - ta prva, takmer vylucne kostymova interierova drama, v ktorej emocie okrem kratkych vykyvov su schvalne tlmene, takze ich sila vynika prave podpovrchovou akumulaciou. S prepnutim filmu do nonstop bojoveho modu potom dochadza k ich prudkym erupciam, ktore v zavere zenu postavy do tragicky fatalnych rozhodnuti a ukazuju, ze pomstou a nenavistou dlho zivene motivacie su bumerangom, ktory spatne ublizi hlavne svojmu povodcovi... . (25.01.2007)

No, musím říct, že mám z tohoto filmíku docela dobrý pocit. V podstatě by se dalo říct, že je to spojení Hrdiny s Vyvěste červené lampiony. Prvních sedmdesát minut filmu se potácíme kolem císařské rodiny, což pro mainstreamově zaměřené diváky bude dost nuda - podoba s lampiony čistě náhodná?:-) A pak nastane to, na co se jistě všichni těšili, totiž masakr. Pokud vydržíte až sem, budete odměněni vskutku císařsky. (22.06.2007)