Čtyři slunce

Čtyři slunce. Lhali sami sobě i ostatním. Neustále hledali. Působili zklamání. Sobě i druhým. Touha víru mít, potřeba věřit, ale hlavně v rozkladajícím se osobním světě víru v sebe cítit. O koho nebo o co se měli opřít, když slabí toužili po tom, co zároveň dusili... Snímek je opakovaně nevyřčeným voláním hlavních hrdinů po něčem, v co sami nevěří a co svým jednáním zabijí. Je o hledání víry v to, čemu se sami svou přirozeností každým dnem vzdalují a proto nemohou být šťastní. (24.04.2012)

Byla to náhoda, že jsem se na Čtyři slunce podívala. I když Slámu jako osobnost uznávám, nemůžu si pomoct, jeho filmy mi prostě nesedí. U Čtyř sluncí to nebylo jiné. Tak podivný, překombinovaný film se sice dobrými herci, ale nedotaženým scénářem, s ambicemi, avšak na druhou stranu s malým potenciálem zaujmout širší publikum, ne, ten prostě nemůže uspokojit ani mě. (12.01.2014)

Protože takový lidi pachtící se od vejplaty k vejplatě, bojující s věčně praskajícím odpadem a vetřelčími slimáky, chybující a celkem pochopitelně snící o "něčem lepším", i kdyby to bylo jen chvilkovou iluzí, tady prostě jsou. Stejně, jako teengeři pocházející z takových rodin a "rodin". Taky kvůli troše nostalgie, kdy vesnický klubovny a pařby jsou všude během let telecích dost podobný a "zbožnýmu" přání, aby se šlo ze všeho vyvlíknout větou: "Du se vychcat." tak snadno jako tady. Mínus za ten vydřislzáckej skorozávěr, ale to je jen špatný stéblo Slámy v ucházejícím tuzemským poli pšenky, kvůli kterýmu celou várku rozhodně vyhazovat nebudu. Už jen proto, že úrody je málo. Na každý slunce jedna hvězda. "Čty-ři hvě-zdy sví-tí nad hlavou...." (01.07.2012)

Na naši tvorbu to určitě není špatný film, ale jestli je nominován na 15 český lvů, nebo kolik těch nominací vlastně má, tak je vidět, že naše filmografie nezažívá zrovna nejúspěšnější léta. Režie slabší a ten kluk ? To byla hrůza, je vidět, že mezi dětskými herci už taky nemáme moc z čeho vybírat. Co ale musím říct je to, že se mi snad poprvé líbil Roden, který je mi jinak dost nesympatický. (20.02.2013)

Kdybych náhodou Karla Rodena potkala na ulici a on mě žádal o drobné, tak mu nedám ani korunu a nebo bych se nad ním slitovala a nějakými drobňásky ho obdarovala. Každopádně, on může zahrát cokoliv. Tedy i postavu, která vnímá svět okolo sebe poněkud odlišným způsobem než normální okolí. Ale kdo je dnes normální? Tahle postava v mnohém obohacuje jeho dosavadní herecký rejstřík, který už takhle je skutečně bohatý. Je až nebuřeitelné, jak se někteří herci dokážou díky roli proměnit v někoho absolutně jiného a odlišného než jsou oni sami. To neplatí jen o Karlu Rodenovi. Stačí se podívat na většinu zůčastněných v tomhle marastu. Bohdan Sláma si holt razí svou vlastní cestu. (15.11.2012)