Čtyři slunce

Postavy Čtyř sluncí jsou opět ztroskotanci proplouvající horko těžko životem. Za některou smůlu si můžou sami, jiná je jen vyloženě výsledkem souhry náhod. Bohdan Sláma natočil to, co už několikrát předtím, pořád to ale má své kouzlo, nádhernou kameru a příběh tak trochu bez pointy. Takhle nějak vypadá umění po česku. (30.05.2012)

Škoda, že 80% českých filmů je o ubohosti českých lidí...Tyto "sociální dramata" však nikde nevedou...Hrdinové začínají ve sračkách a namísto posunu k lepšímu, dostanou se svým chováním ještě do větších sraček...Ani nevím, co chtěl tím filmem Sláma říci...Když jsem sledoval osudy těch lidí (a musím přiznat, že i v reálném světě mám kolem sebe takové) jsem 100% rád, že jsem křesťanem... (25.09.2012)

Asi je zbytečné rozepisovat se, jelikož tu bylo napsáno již dost. Snad jen podotknu, že tu sedím a ač byl film velmi smutný je mi tak nějak dnes večer po návratu z kina dobře....možná mi něco došlo, možná to, že každý se za něčím žene a možná to všechno dávno má, možná je třeba jen podívat se opravdově na skutečné hodnoty a možná že všechno přejde........U mně to Pan režisér Sláma vyhrál! (10.04.2012)

Po čertech depresivní film absorbující snad všechny civilizační tragédie dnešní doby jako jsou chlast, drogy, nevěra, nezaměstnanost, společenské zařazení, odcizení a mnoho dalších, propojené do tak bezvýchodného kruhu až to nahání strach. Přestože je česko(slovenská) filmová produkce na filmy podobného ražení poměrně zatížená a ve všech směrech talentovaná, tenhle snímek vyniká především pocitem neodbytné povědomosti, kdy vás od podobného průseru dělil jen kousek a proto si dobře uvědomujete závažnost celého tématického celku. Silná a sugestivní záležitost! (26.09.2012)

V průměru průměrná hodnocení ostatních uživatelů jsou mi záhadou, Čtyři slunce ale skutečně nejsou nepovedeným filmem. Ačkoli postavy stejně jako v předchozích Slámových filmech znovu pocházejí z neutěšených vod nižší vrstvy společnosti a znovu hledají to své těžko uchopitelné štěstí, režisér rozvíjí spoustu otázek a témat v českém filmu dosud nereflektovaných (viz např. transcendentální rovinu, i když poměrně plochou). Primárně se však snaží zdůraznit důležitost působení vnějšího prostředí na jedince, respektive vlivu rodičů na své děti (> zde Járy na jeho syna; jaký otec, takový syn… – tendence napodobovat chování, opakovat chyby, zároveň však i zhnusení a pohrdání). ~ Osobně mi nesedl výběr herců, z hlavní čtyřky se své role zhostil bravurně snad jen Mádl. Jinak Geislerová už je ohraná, přestože její výkon je dobrý, Plesla i Rodena bych nahradil. I když jejich projev mnohdy limitovaly dosti úsečné věty v jejich replikách, těžko posoudit. Osobně bych však upřednostňoval méně známé tváře. A závěrečný song od Vypsané fixy mám moc rád… (28.10.2012)