Čtyři slunce

Uvažuji po shlédnutí tohoto filmu o svém smyslu pro humor, protože označení komedie podle mě sedí na filmy s jinou tématikou, než rozvrácené rodinné vztahy. Jak se mohu smát u scén, kdy jsou si partneři nevěrní, zkrachovalá mládež hledá recept na štěstí v drogách (i když lehkých) a nikdo nevidí šanci uniknout ze své bezvýchodné situace. Bohdan Sláma nám opět naservíroval film, popisující život celkem obyčejných lidí. Ale zůstal až příliš u popisnosti a nechává na divákovi, aby si domyslel, "co s tím". Přeposlední scéna mi na Slámu navíc vůbec nesedí, ale alespoň jsem si konečně uvědomil, jaká byla hlavní role v příběhu "guru" Karla. Mimochodem, toho zahrál opět skvěle Karel Roden, ten chlap má prostě charisma i s dlouhými vlasy a "dědkovskými" brýlemi. (12.05.2013)

Nemyslím si, že to bylo špatné naopak to bylo celkem dobré - ale ne vynikající. Nejvíce mě zaujal guru Karel Roden :-D jeho typická gesta a i ten občasný smích, tvář zborcena vrásky a perfektní paruka která mu dodává extrémně komický vzhled vypovídá za vše - byl vlastně postava a herecká kapacita na které stojí celý film zbytek byl jen nevyhnutelný "bonus". Karlova slabost pro šutry mě docela zaujala snad více než rodinný život Járy a Jany s jejich dvěma dětmi teda respektive s Vénou z prvního manželství a jejich vlastní dcerou. Snímku do mlýnku dle mého bohužel nepřispěla Anna Geislerová, která dle mého není špička ledovce i když se tak chová či působí ač ji neznám tak se mi nelíbí její herecké výkony např. scéna kdy se dozví, že Véna bojuje po nehodě o život a ona se chvíli kymácí a pak předvede takový ten dětský pláč když se děti rozčilují a usilují na rodičích něco, co jim upírají. Hodně mi vadil okamžik kdy Jára musel nasypat méně pohledná kuřátka do koše s dusíkem to jsem myslela že se asi vyvrátím. O neúplnosti nebo snad průměrné kvalitě tohoto snímku jsem se přesvědčila už díky tomu, že jsem se od něj dokázala odtrhnout a to hned třikrát - sledovala jsem jej s velkou námahou na části tři dny. (27.09.2012)

Na tomhle filmu je bohužel nejlepší samotná titulní písnička od Vypsaný Fixy, která je fakt naprosto boží a k melancholii tohodle filmu přesně sedí. Jinak jsem v tomhle vztahovém dramatu nechápal hodně lidí a nejvíc jsem nerozuměl Aňe Geislerový. Zajímalo by mě, jestli to chování její postavy sama chápala, protože pokud ano, tak ty svoje herecké argumenty naprosto perfektně obhájila. Stejně tak jsem ani moc nepochopil postavu Karla Rodena, který, jako již tradičně, hraje Karla a opět je to magor. Posledním překvapením je Jirka Mádl, který má na hlavě roští a je z něj tvrdej punker. Škoda, že ve filmu není víc vidět. Zpětně si uvědomuju, že ve filmu je dost divnejch lidí, kteří jsou všichni v prdeli a tím to končí. (04.01.2013)

Takhle to má vypadat, Poupata! Pro mě příjemné překvapení, zejména po čtení rozporuplných recenzí. Po již zmíněných Poupatech je to vítané osvěžení, slunce ukazují, jak udělat film vyjadřující se ke skutečnosti (ať už společenské nebo sociální) a nebýt při tom těžkopádný nebo neuvěřitelný. Vůči Poupatům je to samozřejmě trochu nefér, protože Sláma využívá trochu jiné poetiky - v zaměření na nižší třídu se ale tyto dva snímky protínají. Také mají společné, depresivní ladění, u kterého vítězí Sláma svou vyvážeností, kdy není problém uvěřit a ztotožnit se s problémy postav, a taky na rozdíl od Jiráského dává alespoň nějakou naději na zlepšení. Kromě Slámovy svojské přírodní poetiky (kde nelze opomenout krásnou kameru Diviše Marka) Čtyři slunce odlišuje i přídavek jakéhosi duchovna, které zosobňuje Mistr Karel a nejvíce pak závěrečné vyústění. O Mistrově působení si můžu myslet, co chci, ale způsob, jakým Marek se Slámou snímají přírodu, si mě (skoro až duchovně) získal a nebeský závěr mi vůbec nevadil, jako symbolika 'boje' to bylo hezké. Open your mind! (09.04.2012)

Dobrý film mi prý musí zpochybnit moje vidění světa. Tak nevím. Zatím mi ho všechny jen zmnožovaly, variovaly, pestřily, případně prohlubovaly. Až u tohoto filmu jsem měl pocit, že něco je jinak. Něco nehraje. Cítím smazání rozdílu mezi kategoriemi určení člověka jako hodnotného a zbytečného, skutečného a stínového, sebesamého a nosičového, ale též reálného a smyšleného. Obdobně s dobou (bytelná a průchozí) a životním prostorem. Čtyři slunce ruší jakékoli moje orientační zvyklosti vnímání životů současných s tím mým, znemožňují jakékoli dosavadní pokusy o zhodnocení "dneška". Všechno je přítomné, všechno absentuje. A z toho, jakož i z toho in infinitum gradujícího zoufalství marných životů, Sláma vytváří nikoli "obraz dneška", nýbrž úplně nový rám pro něj. Cesta v pochopení bezcestí? Nevím. Jinak že je Sláma velmi citlivý pozorovatel a dobrý psycholog, je znát od prvních vteřin (krom Čtyř sluncí jsem od něj nic neviděl), na čemž všichni zúčastnění herci skvěle spolupracují (Aňi bylo pro Hřebejka opravdu škoda.) Trochu jsem byl v šoku, když jsem po zhlédnutí filmu zjistil, kdo hraje Karla. Po druhém zhlédnutí tohoto po všech stránkách krásně vystavěného díla, obdivuhodného i tím, jakým způsobem v něm koexistuje drama s komedií ("dyť sem ti řikal, že to je debil"), přidávám (i navzdory závěrečné písničce) hvězdičku a filmíkového blogíska Fuku upozorňuju, že Járovo Ave verum corpus není osvícení, ale pevné dno zoufalství. Komentáře: Arbiter a Fr (oba říkají vlastně totéž). (05.11.2012)