Dopisy z Iwo Jimy

Ano i Japonci jsou myslící lidé plní emocí - strachu, nenávisti, odvahy, kamarádství a rovněž starostlivý otcové a hlavy rodi, stejně jako loajalní vojácin, ale vážně bylo potřeba na ukázání tohoto ta celá úvodní čtyřicetiminutovka filmu, ke všemu podbarvená kýčovitým zvukem piána? Celkově mě dopisy bavili o dost míň než první díl Vlajky naších otců. To proto, že ničím nepřekvapují a jedou v uplně stejných kolejích. (06.01.2009)

Nuda nuda nuda, naprosto děsná nuda. Tady Clint Eastwood fakt šlápnul vedle a ani nechci pomyslet jak bude vypadat jeho druhej film o stejným tématu, ale podle ohlasů nudnější než tenhle nudou nabitej film, Vlajky našich otců. Hodně velkým problémem je přítomnost převážně stejných čongů, protože když nejsou dobře rozeznatelní, tak se z filmu pro mě stává děsnej guláš a to je přesně tenhle případ, na konci se mi dokonce stávalo, že sem myslel ,že jedna postava chcípla ve filmu nejméň 4x a to se mi nezdá moc pravděpodobný, ono to asi bylo taky tim, že se Clint neobtěžoval se jmény postav a všechny šoupnul do jednoho pytle a pak se v tom vyznej. No ono je pravda, že by to stejně asi nepomohlo, protože než bych si to japonský jméno zapamatoval, tak by byl konec filmu. Co se týká příběhu, tak samozřejmě to je celkem zajímavej přběh, ale opět naprosto nezáživnej a povětšinou nudnej a jediná pasáž, která se zdá jako opravdu výboprná je dlouhá asi 5 minut a to neni zrovna moc. A nejhorší na tom je, že film je fakt nekonečnej, těch 140 minut ubíhá tak pomalu, že sem myslel že do konce fakt nevydržim a hlavně mi přišlo, že tenhle film prostě nešel moc dobře zakončit a tak to Clint tak nějak sesmolil a vyšel z toho takovej konec aby to nemuselo jet donekonečna. Od Eastwooda fakt velký zklamání (18.03.2007)

Dobrý. Slavná bitva o sopečný ostrov Iwo Jima, bránu pro US invazi na samotné císařství; pohled z hrdinné japonské strany, která zvládla předem prohraný boj prodloužit až na 35 dní. Film má své dva hlavní hrdiny - nevinně vyhlížejícího mladíka a Ameriky znalého ctihodného generála. Celkové vyznění je takové: Jedni mají druhé za nedisciplinované zbabělce, druzí zase ty první za sebevražedné šikmooké primitivy. Obě strany bojují na život a na smrt, ale v obou se nacházejí stejně lidské a někým milované bytosti. Ten nepřítel ve skutečnosti není žádná bezcitná bestie. Ale válka je holt válka, a umírat se musí. Eastwood natočil zajímavou, dvě hodiny dlouhou podívanou, která válečnou akcí sice nijak nepřetéká (jsme svědky příprav, pak převážně zápolení v podzemních chodbách, nevíme pořádně kde se zrovna co děje a ztrácíme pojem o čase), ale zabaví. Děje se toho tak akorát, herci jsou charismatičtí, dojde i na několik výrazněji zapamatovatelných chvil a řekl bych, že japonská mentalita je zde vystihnuta velmi dobře. Teď jsem zvědavý na to 'americké' dvojče.... (06.08.2010)

Když na ty spoře oděný a vyjukaný japonský kluky vyběhlo tucet ozbrojených amerických mariňáků se zbraněmi a dokonalou vojenskou výbavou, vyvstala mi v hlavě myšlenka, která napadla snad každého, kdo má srdce a duši. Proč tahat do války lidi, kteří žili obyčejným životem, zbraň drželi v ruce jen když stříleli po ptácích na poli a vlastně ani pořádně neví za co bojují? Za vlast? Dost chábá výmluva. To je spíš taková nevinná lež, která má zamaskovat imbecilitu a neschopnost těch nahoře. Kdyby o osudu všech lidi rozhodla šachová partie mezi zmiňovanými "nadlidmi", bylo by to prospěšnější.__ Tak jako tak, historie je neměnný fakt. Slouží k ponaučení (leč málokdo si je toho vědom!) a k uvědomění si toho, že náš život se může změnit jedním lusknutím prstů. Ti kluci z Iwo Jimy byli za hrdiny. Byli připraveni na to, že tam prostě umřou ("Proč děláme zákopy, když tu stejně všichni pochcípáme?"). A právě to vědomí muselo být šílený. Dopisy nejsou ani tak o epických bitvách, jsou spíš sondou do duší těch vojáků, kteří nevěděli, co mají vlastně dělat. Eastwood si toho byl vědom a naservíroval film, který -možná není dokonalý- ale z pohledu čistě laického můžu říct, že mi dal hodně. To, že život je stabilní asi jako domeček z karet, je tím pravým impulzem pro mě! Takže raději žít než umřít (navíc pro lidi, kteří si to vůbec nezaslouží). Peace! (25.04.2009)

Rozhodně lepší než Clintův pohled na americkou stranu. Tady se to totiž Clint věnoval hlavně bitvě samotné, než nějakým osudům vojáků v Americe. Celý to tak působí daleko uceleněji a divák se taky daleko více zžije s postavama. Po tomhle filmu bych skoro více fandil Japoncům, protože u těch v tomto dvojfilmu aspoň člověk zná motivaci. A navíc herci hrajou fakt úžasně v čele s Kenem Watanabem. Na Eastwoodovi nejlepší snímky to ale pořád hodně ztrácí. (31.08.2009)