poster

Dopisy z Iwo Jimy

  • USA

    Letters from Iwo Jima

  • Japonsko

    硫黄島からの手紙

  • Slovensko

    Listy z Iwo Jimy

Drama / Válečný / Historický

USA / Japonsko, 2006, 141 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ClintEastwood
    *****

    Společně se snímkem Vlajky našich otců, Eastwood v roce 2006 vyslal do kin tento japonsky natočený snímek, zobrazující průběh bitvy o Iwo Jimu, tentokrát ze strany hrdých samurajů a dává silně vzpomenout (nebo naopak zapomenout) na legendárního Akiru Kurosawu. První polovina příběhu, kdy se japonští vojáci připravují na válku, je šestihvězdičková a byl by hřích z ní vystřihnout byť jen jedinou vteřinu, druhá je pak trošku přímočařejší a velkolepější co do velikosti jednotlivých scén. Jako celek pak film vypadá naprosto jedinečně a patří mezi nejlepší od Clinta Eastwooda. Ten se zde snad nemohl vyjádřit jasněji.(18.11.2009)

  • viperblade
    ****

    Dopisy z Iwo Jimy jsou rozhodně kvalitním snímkem. Clint nám opět dokazuje, že drama je jeho silnou stránkou. Pohled na bitvu o ostrov Iwo Jima z "té druhé strany barikády" se mi líbil mnohem víc, než Vlajky našich otců. Přesto plné hodnocení nemůžu dát, protože ze začátku je to trochu nuda a konec je malinko natahovaný. Nicméně uprostřed snímku, během válečné vřavy, se najde pár silných momentů, pro které si tento film rád zopakuju a možná po druhém zhlédnutí, kdy budu připraven na delší stopáž, půjdu na maximum.(9.7.2010)

  • Boogeyman
    ****

    Koukám, že jsem asi jedinej, komu se víc líbily Vlajky našich otců. Dopisy z Iwo Jimy jsou pohledem na pacifický konflikt z druhé strany, za což Eastwoodovi skládám poklonu, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že i přes snahu ukázat nenáviděné Japonce z lidského hlediska, si stejně hřeje svojí americkou polívčičku. Japonské charaktery se zde vyskytují asi v takovémto poměru – 20% jsou válkou fascinované svině, kteří jsou silně neschopní a zákeřní, přesto zastávají vysoké funkce, 70% jsou zfanatizovaní blázni bezhlavě jdoucí za hrdou smrtí ve jménu císařství, 9% jsou odvážní čestní mužové, chytří hrdinové, kteří vymýšlí skvělé plány jak nejlépe pozabíjet co nejvíce američanů, přesto pak ošetřují raněné nepřátele a 1% hlavní hrdina, vojín který se chce vrátit domů ke své rodině! Hrozně pěkně to vypadá, některé postavy a scény jsou úžasné (japonský plukovník, bývalý olympijský vítěz v rozhovoru s raněným americkým vojákem, „Gratulejeme, váš manžel jde do války“ a řada dalších, když už se bojuje, tak je to strhující, přesto jsem se ale chvilkama nudil. Ne často a ne hodně, ale u Vlajek se mi to nestalo!(14.4.2008)

  • Phobia
    ****

    Jako každý Eastwoodův film, také "Dopisy z Iwo Jimy" se vyznačují precizním řemeslem, pomalým tempem, koňskou dávkou emocí, kýblem témat k zamyšlení a plnou cisternou patosu. Pak už záleží jen na povaze a momentálním rozpoložení diváka, jak ten cílený útok na city přijme. Já jsem si bez větších námitek užila sledování vyhladovělých japončíků, co kopou do zblbnutí tunely, aby zabránili početně i technologicky zdatnějšímu nepříteli v ovládnutí strategicky významného pustého ostrova. Poslušní žluťáci, rozervaní mezi vštěpovanou loajalitou k Císaři a touhou přežít, vrátit se k rodinám, ryzí hrdinové i sebevražední fanatici, intriky a rozpory mezi nejvyššími důstojníky, nedostatek zásob, sračky ze špatné vody, námaha, hlad... a bombardování, trvající celé dny i noci. Na tomto pozadí se chvílemi promítají střípky ze životů některých vojáků - od nudnějších záblesků generála, přes silnější úryvky pekaře Saigó a fízla Šimizu. Prostě normální lidi semletí ve víru nelítostných událostí... no, vlastně ne tak úplně normální - pro většinu kultur je asi obvyklé za všech okolností bojovat až do posledního dechu, dokud zbývá alespoň nepatrná špetka naděje, a nepokládat předčasně hlavu na špalek, aby cti bylo učiněno zadost. Celkem by mě zajímalo, jak emerické publikum přežilo nutnost po většinu stopáže louskat titulky:-). 80%(27.2.2012)

  • Rudovous
    *****

    Teda Clinte jak ty to delas? A ne, ze by dezorz s tou sablonovitosti nemel pravdu. Nic v tomto filmu me neprekvapilo, ale kazdou minutu sledovani jsem se citil proste potesen. Potesen hudbou reziserova syna Kyla. Potesen proste uzasnou kamerou Toma Sterna. Potesen (jiz tradicne) herectvim Kena Watanabeho a jeho kolegu (Shido Nakamura a Kazunari Ninomiya predevsim). A potesen uprimnou snahou autoru nametu a scenare Iris Yamashitove a Paula Haggise, kteri bezesporu pres nekolik chyb vytvorily uzasny pribeh plny patosu ktery neurazi. Takze klobouk, ci helmu dolu Clinte.(19.12.2007)

  • - Ken Watanabe (generál Kuribajaši) navštívil v rámci své role rodný dům a hrob gen. Kuribajašiho, a také si pročetl dopisy, které zaslal domů. (lllkkk)

  • - Snímek získal Oscara za střih zvukových efektů a na další tři zlaté sošky byl nominovaný. Bylo to v hlavních kategoriích – režie, původní scénář a film roku. Na Zlatých globech uspěl jako Nejlepší zahraniční film. (imro)

  • - Původně se měl film jmenovat "Red Sun, Black Sand". (Hejtmy)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace