Rules of Lies
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Tomáš KymplHrají:
Jiří Langmajer, David Švehlík, Petra Jungmanová, Klára Issová, Martin Trnavský, Igor Chmela, Jan Budař, Martin Stránský, David Novotný, Jaroslav Plesl (více)Obsahy(1)
Dvanáct lidí se nechalo dobrovolně zavřít na statku na Šumavě. Dobrovolně se zřekli svobody. Manuálně pracují, živí sami sebe a navzájem si pomáhají překročit svou minulost. Na jeden rok. Vztahy jsou rovnoprávné; nikdo nemůže mít hlavní slovo. Zakázány jsou sexuální vztahy. Ale vydržte to, když muži a ženy jsou pohromadě a témat k hovoru je tak málo! Za porušení pravidel komunity ale hrozí vyloučení. Pracují nervy a pudy. Jolana (Petra Jungmanová) je slabá holka a Milan (Jiří Langmajer) zase silný chlap... Porušovat pravidla tam, kde se tolik hraje na pravdu, znamená rozvrátit všechno a ohrozit všechny. Brzy mezi ně přijde někdo nový (David Švehlík). A někdo další (Igor Chmela) si pak vzpomene, že jedna smrt tam venku byla vražda. Náhody nejsou. Zabil někdo z nich. Co mělo být dávno mrtvé, se vrátilo. Nálož pod barákem začala odpočítávat. Jde o to, jak rychle se ze zmatku vynoří konkrétní jméno... a jestli to jméno je opravdu jméno vraha. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (415)
Na české filmové poměry posledních let se jedná o nadprůměrnou podívanou, u níž zcela vážně přemýšlím i o plném počtu hvězdiček. Příběhy z terapeutické komunity s efektními flashbacky mě zaujaly nejen díky atraktivitě prostředí, ale nejvíce kvůli hereckým výkonům všech hrdinů, z nichž mě nejvíce překvapil málo známý Martin Trnavský (dosud jsem znal jen jeho hlas z dabování počítačové hry Mafia 2). Chválím také hudbu a některé scény, z nichž asi nejsilnější je zapalování tří svíček při rituálu. ()
Tohle je vážně český film ? Zajímavý snímek, který těží z nepříliš známého prostředí terapeutické komunity pro drogově závislé a především se zde objevují „neobehrané“ herecké tváře, což je po řadě filmů, v nichž hrají pořád ti samí, celkem úleva. Příběh, který se slibně rozvíjí má bohužel docela nevýrazný a banální konec. Hlavně kriminální děj mohl Robert Sedláček trošku více rozebrat. Nejvíc mě ovšem dostaly herecké výkony snad všech protagonistů. Hlavně Chmela a Budař klobou dolů. ()
Kdo by to byl sakra řekl, že kapitán Mikina vytvořil jako svojí hranou prvotinu tak kurevsky silné psycho-drama.. Jasně jeho další flmy mám taky hodně rád, mají skvostnou atmosféru trapnosti a nadsázky, jenže tady hraje prim tíživost a nkoliv humor (byť tu je přítomen také) a přestože to zpočátku vypadá, že hlavní linie bude hodně závislá na až thrllerovém vztahu Švehlík × Langmajer, jenže čím více se film dostává pod kůži jednotlivých postav a posouvá se do osobní roviny, tím je lepší. Navíc se povedlo geniálně zachytit podobu podobných komunit jak ze strany terapeutů (herecké obsazení, boží!), stejně tak ze strany uživatelů/chovanců, kde všichni působí jako náležitě rozdílné trosky všeho druhu (Budař, Plesl a Novotný Über Alles). Jednoduše povedenej a silnej film, toť vše. ()
Film trošku brzdí detektivní zápletka a její hlavní dva protagonisté (výborný Langmajer, obyčejný Švehlík), kteří jsou v uvozovkách velké ryby, naprosto nezapadající do komunity ubohých českých feťáckých trosek. Všechny ostatní postavy jsou totiž bezchybné (vyzdvihnu Budaře, Plesla, Dulavu) především díky své obyčejnosti, bezvýznamnosti, slabosti a lidské nedokonalosti. Mnoho skvělých scén (vybavte si okamžik, který by jste už nechtěli zažít) a přirozených dialogů (Ty jsi byl v Průhonicích!:-)). Mám rád závěrečné epilogy, které popisují co se nakonec s postavami stalo, zde to ale vypadalo jako špatný vtip - "Nejsou o něm další zprávy." ; "Pravděpodobně ještě žije".....Přesto tleskám za další odvážný filmařský počin proti přesile tradičních českých tragikomedií! ()
musim povedat, ze som velmi milo prekvapeny. uz som si pomaly navykol na urcity opakujuci sa druh ceskych filmov, no tento konecne vybocil inym zaujimavejsim smerom. po hereckej stranke zmes vybornych hereckych osobnosti - trefne nakomibanava z roznych typologickych jedincov. scenar je taktiez v poriadku, pribeh vtrhne do seba bez akychkolvek problemov, kamera je velmi dobra, hlavne pasaz hlasovania je skutocne atraktivne nasnimana, a takto by sa dalo pokracovat.. pri sledovani som mal obcas pocit, ze som svedkom filmu z uplne inej destinacie. film pravidla lzi je cenny produkt ceskej kinematografie. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (11)
- Jiří Langmajer (Milan) komentoval svou účast na setkání lidí, jimž při boji s drogovou závislostí pomáhá organizace Sananim: "Nevím, jestli je to dobře, ale na jeden den jsem se stal jedním z nich, ostatně tak to Aleš, šéf komunity, chtěl. Zkušenosti s alkoholem mám, nějakou drogu jsem taky zkusil, tak to nebyl problém. Natolik jsem se vcítil do toho, kde jsem, že jsem začal komunikovat úplně přirozeně. Takhle jsem dělal léta všechny rozhovory, řekl jsem na sebe všechno, ale pak si přečetl dost velký sračky, takže teď už si dávám pozor, ale tam nebyl důvod nebejt otevřenej. Když jsem se chtěl dozvědět něco od nich, musel jsem jim nejdřív dát všanc sám sebe. Navíc jsem měl to 'štěstí', že zrovna ten den zdrhla jedna holka. Našli ji zfetovanou za sračky a všichni z toho byli maximálně rozklepaný. Já jsem psychicky velmi labilní člověk, takže jsem tam mohl nechat oči i uši. Natolik jsem se do toho vžil, že by mi vůbec nevadilo, kdybych tam zůstal mnohem dýl. Úplně jsem zapomněl, že jsem Jirka Langmajer, že mám dole auto a že můžu kdykoliv odjet." (NIRO)
- Jiří Langmajer o natáčení filmu uvedl: „Co mě na tom zaujalo nejvíc, nebo možná nejvíc potěšilo, je obrovská zabejčenost režiséra a autora zároveň dotáhnout tu věc přes milion překážek do konce. To, že věděl přesně, co chce, koho chce a taky dokázal vysvětlit, proč ho chce. A s tím souvisí i scénář, který se mi líbil od první chvíle, s tím souvisí i to, že jsme na něm v podstatě společně pracovali, což málokterý autor dovolí. Na place byla atmosféra velmi pracovní, otevřená připomínkám, skoro bych řekl až divadelní, při tom zkoušení, což mně osobně velmi vyhovovalo. Nejvíc mě zaujalo to, že jsem se mezi tak velkou skrumáží dobrých herců, mezi takovou konkurencí jakžtakž prosadil.“ (SONY_)
- Herci museli povinně strávit 2 dny v komunitě se skutečnými klienty. Chodili na jejich terapeutická sezení a mohli vstupovat do debat. Museli se i podrobit přísnému režimu komunity. (SONY_)
Související novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (více)
Reklama