Al di là delle nuvole
Par-delà les nuages
Jenseits der Wolken
Za mrakmi
Beyond the Clouds
Obsahy(1)
Z Ameriky přijíždí do Evropy filmový režisér (John Malkovich), který chce ve Francii a Itálii najít inspiraci pro svůj nový film. Při této cestě potkává čtyři osoby, které se stanou aktéry čtyř fascinujících milostních příběhů. S jednou dívkou (Sophie Marceau), která zavraždila svého otce, dokonce prožije milostný vztah - láska prostě nezná hranice ani v životě, ani ve filmu. (Levné knihy)
(více)Recenze (59)
Sophie sice vypadá dobře, ale jinak toho tento film už moc nenabízí... ()
3,5* Rozhodně si tenhle film nepouštějte s českým dabingem. Je tak špatný, že neuvěříte hlavním hrdinům ani slovo. V originále jsou sice dialogy poměrně filozofické, ale jsou uvěřitelné. Chvíli mi trvalo, než jsem přivyknul na pomalé tempo vyprávění, ale nakonec mi pomohla výtečná hudba Van Morissona a "Passengers" neboli U2 spolu s nádhernou kamerou, postavenou na dlouhých záběrech. Kombinace těchto dvou složek vytvářela až hypnoticky působivé obrazy, které celý film prostupovaly. Výtvarná nádhera! Co mi na filmu trochu neštimovalo, byla jistá nerealističnost jednotlivých epizod. Občas mi bylo opravdu zatěžko uvěřit, že takhle jednoduché je seznámit se s někým, a že jeden pohled očí z vás odvalí kámen mlčení a vy se otevřete úplně neznámému člověku. Oba režiséři odvedli výtečnou práci, jediný kdo tomuto tandemu nestačil, byl pan scénárista a to je škoda. Jinak by to byl opravdu nádherný, citlivý, výtvarný film. ()
Vypadá to, že snímek u mnoha lidí narazí tím, že způsob jakým se postavy seznamují neodpovídá běžné zkušenosti. Možná je ale důležitější zamyslet se nad tím, jak postavy a jejich jednání zapadají do celkového filmu a jeho poselství, než jejich psychologii porovnávat s realitou. Tvůrcům o to konec konců ani nešlo. Další (nepřekonatelnou) překážkou nejspíš bude netypicky kanonizované vyprávění, které diváka nutí k zamyšlení. To ovšem způsobuje neskutečnou bolest, a divák očekávající uzavřený celek hodný brzkého zapomění se bude této bolesti vyhýbat. Film lze doporučit patrně jen těm, kteří ví co od Wenderse a Antonioniho očekávat. ()
Poetický, něžný film o jiném pohledu na realitu. Bohužel pro mě je asi až příliš neuchopitelný, přes skvělou hudbu i herce z něj mám pocit spíš jakési nedokončenosti než plnohodnotného zážitku. Ale nesvádím to na Antonioniho, myslím, že jsem jen dostatečně nepronikla do nálady filmu. ()
...to nevedeli vybrať inú vizáž ako toho nesympatického Malkovicha? ááále to nebol hlavný problém-problém bol,že to bolo nudné,ťahavé a skoro o ničom....niekoľko erotických poviedok medzi mužom a ženou ,kvalitou skôr nižšou ako vyššou a asi nutnou ženskou nahotou /kompletnou :) / čo bolo asi nutné,aby to divák ako tak "strovil",bo filmová ťažobáááá...... ()
K tomu, abyste tenhle film zvládli až do konce a pochopili, musíte být v určité náladě. A já v ní asi nebyla, takže mi přišel místy zbytečně zdlouhavý a nudný. Tři hvězdičky, a to s přimhouřenýma očima (oběma). ()
Poviedka o pozorovatelovi Malkovichovi bola dobra a pre mna aj slusny nadpriemer. Skoda len, ze zvysne podiedky som jaxi nepochopil. Ale to bude tym, ze nejsem filmovy ynteleguan a vyznam sa len do historie, geografie a politiky. Fimu zaplatRamzes nerozumiem. 67 % ()
Docela rád bych věděl, kolik na tom má podíl Wenders a kolik Antonioni. Zatímco jednoho režiséra zbožňuju, k tomu druhému jsem si zatím nenašel cestu. A soudě dle Za mraky mám pocit, že tu má větší podíl právě Antonioni. Čtyři příběhy, z čehož ani jeden není nějak zajímavý. Hloubku to sice má a obsahuje to nejednu chytrou myšlenku, ale co s tím, když postavy sice ta moudra říkají, ale dialogy mezi nimi působí neživotně a nereálně? Navíc všechny čtyři příběhy jsou romantické a ani v jedné pořádně nefunguje chemie mezi zamilovaným párem. Taky to sice má dobrou kameru, ale jinak je to celé dost nudné. Byl jsem zvědavý na spolupráci těchto dvou režisérů, bohužel to jaksi nevyšlo. Škoda. 2* ()
Co vše se může odehrávat za mraky našich srdcí a duší. ()
Za mraky... Michelangelo Antonioni s Wimem Wendersem zpracovali literární námět italského filmaře. Jde o Michelangelovo velmi zdařilé rozloučení s dlouhometrážním filmem. Je osobní, více filozofuje a snaží se odhalit umělcovu duši v nahotě i v neustálé touze po nových rozměrech vědomostí i bytí. Jde o pocity, jde o nezachytitelné impulsy, jde o těžce uchopitelná zákoutí života. Půvab lidské existence je zachycena v tazích filmové kamery, Éros je nejsilnějším pudem lidského konání ve smyslnosti i mučednického sebetrýznění a absurdita žití se skládá do neposedně lehkonohých veršů životní laskavosti, moudrosti a porozumění. Rozverně tančí a zpívá, bezelstně přemýšlí, podléhá i odolává, poznává, odzbrojuje bezprostředností. Pocit osamělosti posunul svůj symbolický význam, Antonioni rozsvítil své nitro a ozářil duhu života. Pozorovatelem a konferenciérem poetické filozofie života je filmový režisér (příjemný John Malkovich). Je prostředníkem mezi slavným Italem a diváky, uvádí myšlenky v život, slyší vyprávět veselý letní vítr o mileneckých objetích. Chvilka štěstí a zahnání osamělosti a strachu. Mužské smutné i veselé hrdiny se sklony k slabosti zastupuje ozvěna touhy i zdrženlivosti Silvano (Kim Rossi Stuart), nerozhodný a pohodlný Roberto (Peter Weller), překvapený a vyléčený Carlo (Jean Reno), vytrvale zamilovaný mladík Niccolò (Vincent Perez) a malíř a duch života (Marcello Mastroianni). Křehkou a zranitelnější polovinu života zastupuje bezelstně otevřená Carmen (Inés Sastre), chvilkové bezpečné a očistné útočiště naleznoucí mladá prodavačka (Sophie Marceau), impulsivně přímá Olga (Chiara Caselli), Robertova trpící manželka Patricia (Fanny Ardant), z vášní života vystrašená cudná budoucí jeptiška (Irène Jacob) a závan elegance života (Jeanne Moreau). Za mraky je poeticky filozofující film, se kterým se italský intelektuál stylově rozloučil z dlouhometrážní hranou tvorbou. Umělcova pocta a vyznání životu. ()
Tak za tohle by byl normálně vyhazov z filmové fakulty kdekoliv na světě. Teprve na konci se z titulků dovíme, že "film" (nebo něco mu podobného) je vlastně ilustrací pasáží z Antonioniho rádoby filosofické knihy (na začátku se objeví skrytý odkaz na Bergsona). A tak Malkovich mudruje a souloží, a vůbec všichni mudrují a souloží, protože je potřeba, aby herečky ukázaly své kočičky. Kdyby se z filmu vystříhaly příchody, odchody a soulože, nezbylo by už vůbec nic. Z filmu jde jen strach ze stáří, protože to vypadá, že jako stařec budu myslet jen na TO a nic jiného. ()
Vzácný úkaz, zvlášť takhle na sklonku 20. století – čirý filmový impresionismus (ty anekdotické příběhy a náznaková psychologie postav recitujících řídké repliky spíš jako banální verše, to je jenom lepidlo, kterým drží barvičky na plátně). Před deseti lety jsem nedocenil, včera potěšilo velmi. Jen toho Vana Morrisona tam pořád neslyším, pokud to teda není on, kdo tak genericky troubí na to generické ságo. — A ještě si sem hodím mně ach tak blízký citát drahouška Marcella, abych zase nezapomněl, odkud je: Zopakovat géniovo gesto mě uspokojí víc než kterýkoli z mých vlastních tahů štětcem. ()
Poetický vzťahový snímok o nenaplnených láskach s krásnymi ženami, ale nie príliš reálnym príbehom, ktorý je niekedy až príliš "přeplácaný". ()
Silně rozporuplné - 55%.... ()
Takový zvláštní film s několika komorními příběhy souznění a nesouznění. Velmi zvláštní film. PS: Jean Reno s knírem- to jsem ještě neviděl :-) ()
Ó, tak tohle bylo hodně velké zklamání... Každým okamžikem stále nudnější film o různých podobách lásky, které jsou ve svém principu vlastně všechny navlas stejné (čekal jsem větší rozhled mimo úzkou poněkud depresivní škálu). Film před mýma očima proběhl bez jakékoli hlubší myšlenky, kromě pár zajímavých vět a jakéhosi neurčitého depresivního pocitu o marnosti mezilidských vztahů, bez vývoje a bez elementární zajímavosti. Film, na který jsem se v posledních dvou desítkách minut už nevydržel dívat, protože má vzrůstající nenávist vůči němu již přesáhla únosnou míru. ()
Velmi "těžký" film. Intelektuální poetika jde až na nejzazší mez a někde ji i překračuje. Překrásná kamera a její výborný pohyb ukazují situace, které někdy až trochu nudí. Překrásná je scéna na pláži, kde si vítr pohrává s pískem a do toho úžasná muzika.Film se nebude líbit většině lidí, ale myslím, že jen pro myšlenky postavy režiséra (Malkovich), která vystihuje svoji práci, to stojí vidět. ()
Snad proto, že se mi kdysi tolik líbily Antonionoho povídky z Kuželníka od Tiberu, líbily se mi i tyto zfilmované vize. ()
Vážení přátelé...Sice krásné, leč trochu nudné, příliž přeintelektuálnováné a bohužel mám pocit, že i dost herecky odfláknuté a to i takovými hvězdami jako je Malkovich... Jeho výraz při vyslechnutí informace o zabití slečnina otce mi přišel fakt směšný. A v podstatě celá jeho kecací role režiséra mi přišla vlastně zbytečná. No a posledním problémem celého filmu je jakási rozbředlost do čtyř krátkých minipříběhů... Na tak malém prostoru a čase se nijak do hloubky jít prostě nedá. Škoda... ()
Film jenž za oplátku divákova pochopení mu dá neskutečný zážitek plný lásky, neskutečnou atmosférou a zabalený do hvězd ()