Režie:
Linda Kallistová JablonskáScénář:
Linda Kallistová JablonskáKamera:
David CysařVOD (1)
Obsahy(1)
Jsou mladí, zapálení pro ideály, politiku... a jednou nám možná budou vládnout. Oceňovaný dokument režisérky Lindy Jablonské o členech levicového Komunistického svazu mládeže a pravicových Mladých konzervativců.
Kdo jsou mladí lidé, kteří nám mohou za pár let vládnout? Režisérka Linda Jablonská sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů v období před parlamentními volbami v roce 2006. Co najdete v knihovničce mladé levice a co u mladé pravice? Dovedli by si jedni představit, že by chodili s člověkem, který kope za druhou stranu? Jaké mají rodinné zázemí, co je k politice přivedlo? A hlavně – co se stane, když se sejdou všichni dohromady, třeba na 1. máje?
David z Komunistického svazu mládeže by po vyhraných volbách nejradši odjel s traktorem budovat kolchoz, s Veronikou se seznámili na zájezdu po stopách Slovenského národního povstání. Jirka by bral post ministra vnitra, Honza se klaní památce sestřeleného sovětského letce, Marek obětuje veškerý volný čas kandidatuře na předsedu Mladých konzervativců a druhý Honza dal mamince k Vánocům plakát Václava Klause. Ve filmu se tak obrazně potkávají Stalin, Che Guevara a Miroslav Grebeníček s Georgem Bushem a Václavem Klausem, panelákové 1+1 stojí proti luxusnímu darovanému bytu a revolta proti rodičům kontrastuje s pokračováním v otcovské tradici. Ať už se šestice hrdinů dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá dívá nalevo nebo napravo, všichni si k problémům, které věk kolem dvacítky obnáší, přibrali navíc starost o věci veřejné.
Mohla by to celé být jen zábavná hra na politiku, kdyby někteří z hrdinů filmu už teď skutečně nefigurovali na kandidátkách parlamentních stran. Pokud chcete vědět, jakým způsobem hodlají ovlivňovat věci, které se týkají nás všech, Kupředu levá, kupředu pravá vás s nimi seznámí. Za deset let by totiž mohlo být pozdě.
(oficiální text distributora)
Recenze (132)
Dokumenty o mrzáctví jsou smutné tehdy, víme-li, že se to může stát i nám. Tento dokument o mentálním a duševním mrzáctví je smutný tak napůl. Vím, že ani ze mě, ani z mých blízkých taková hovada nikdy nebudou, máme totiž v hlavách mozky a v nich inteligentní myšlení, ale co když se tyto kreatury dostanou k moci? Rath, Paroubek, Kalousek, Topolánek a jiní se taky nevylíhli přes noc, ale pěkně poctivě leštili svejma tlustejma prdelelma stranický sesle a leštili kličky. O nutné anální speleologii ani nemluvím. A co zloděj Gross a Němec a Pospíšil a Dalík a další a další. Dokument je mrazivě humorný a otevřeně dává najevo, že je úplně jedno, který kretén právě vládne...možná není ani Grónsko dost daleko ()
Připadal jsem si jako v ZOO. Jen s tím rozdílem, že v kleci jsem byl zavřený já skrz mříže pozorujíc stádo stupidních zvířat, kterak si beztrestně pobíhá po svobodě a tupě reprodukuje něco, co kdysi slyšelo od babiček a čemu ani nemůže plně rozumět. Pánové Enšpígle a Limo, přidávám se k vám do party, pojeďme poznávat tučňáky. Ale varuju vás - uvidím jednoho jediného tučňáka s červeným nebo modrým bříškem a jste mrtví! :-D ()
Tak nějak nevím. Naivita mládí je asi hlavním společným rysem tohoto dokumentu. Ty mladý komunisty a toho knírkatýho Che bych narval do dobytčáku a poslal na dovču na deset let někam do Severní Koreje... Hoši z ODS by se zase mohli alespoň naučit naší státní hymnu.. Průser je na obou stranách. Komunisté kvákali cosi o skvělé době po roce 1946 ač to nezažili a konzervativci zase hájili své prázné cosi před rudým morem a jsem si jist, že ani nevěděli proč. Hlavně o sebe dbát a skočit si do solárka... Po shlédnutí tohoto dílka, kde každý kus - to vskutku originál (bez ohledu na ansámbl) bych byl možná i pro to aby tu zase bylo království a vládl pevnou rukou král.... * * * ()
Jsem povaha poměrně otrlá, ale tohle bylo dost i na mě. Strašidelný dokument o lidské blbosti, ztrátě veškeré soudnosti a touze po korytu. Kdyby se aktéři dokumentu necpali do politiky, seděli třeba někde v klecích a bavili se házením hoven po ošetřovatelích, byla by to ukrutná taškařice. Ale takhle? Zaplaťsatan, že jsem uznán nesvéprávným a nesmím volit. ()
Levá (střih), pravá (střih), červená (střih), modrá (střih). Pokud byl film vtipný (a to rozhodně byl - což je v podstatě smutné), pak díky aktérům obou táborů (lpění na svých symbolech - podávání dortů na modrých talířcích už je docela brutus, neznalost textu slovenské hymny, proslov u pomníku ruského vojáka atd.). ()
Mladí konzervativci či mladí komunisté - všechno jedno jest. Toto podivné vyznění prezentuje podivný dokument, který se opájí výše zmíněnou umělou a chybnou paralelou a fakticky i argumentačně plave na vodě. ()
Od dokumentu bych asi čekal větší nadhled a sdělení. Zkoumat dvě naprosto odlišné strany není člověku nijak přínosem, zvláště když tyto strany leží na extrémních koncích řekněme politicky-názorového spektra. Od začátku je divákovi názor na ně jasný, dokument v něm neevokuje nic nového, těží jen z extremistických názorů obou skupin, které jsou absolutně stupidní, těch 72 minut je zkrátka pouze ztráta času. ()
Mladí červení versus mladí modří. Nejlépe si dokument užijete, pokud nejste nijak politicky vyhranění, či na to dokážete na hodinku zapomenout. Pak nejlépe oceníte, že autorka nestraní nikomu z nich a budete se bavit chvíli na účet jedněch, chvíli na účet druhých. Jako správná černá tečka za snaženími obou táborů je závěrečný titulkový sestřih povolebního patu. ()
Není divu, že proti "pravičákům", je zde i mladá levice. Ostatně nejen mladá, protože by bylo divné, kdyby vedle, těch, co jsou dětmi socialistických rodičů jsou stále především socialistické děti, i když se už narodili do "nové éry" této země. Ale stále jsou pasivní ve všech směrech a vyjdou do ulic jen tehdy, když jim někdo šahá na peníze. Ale ideologii nectí zpravidla žádnou. Pam,atuji si na antikomunisty koncem osmdesátých let. BYLO jich málo. Jen stádo co jde kam se mu řekne. A to se nezměnilo!!! Levice, aktivní levice, je v každé společnosti nezbytná. ***(6.10.2010) ()
42nd KVIFF 2007 - CZECH FILMS 2006-2007 - České filmy 2006-2007 ()
Je to bohulibé, když se někdo chce veřejně angažovat. Ty plesy stran vypadaly ospale. Já bych chodil s radikální feministkou, protože by si v restauraci nebo v kině za sebe vždy zaplatila. Hnědé a rudé košile jsou si podobné. Dokument vypadá jako když se sejdou příbuzní. Každý má jiný politický názor. ()
Zhlédnuto přímo na MFDF v Jihlavě 2006, kde vystupovala i autorka dokumentu a zástupci obou stran. Diskuze před přeplněným sálem DKO Jihlava byla stejně zajímavá jako dokument. ()
Neuvěřitelná sranda, ze které trochu - trochu hodně - mrazí v zádech. Jestli se tihle rudí a modří jednou dostanou k moci Bůh nás všechny chraň! Sociologicky je dost zajímavý, jak tihle lidé přišli k svjem názorům. Na jedné straně zanícená komunistka, která bydlí s maminkou v jednopokojovém býtě. Na druhé straně bohdatý studentík- mladý konzervativec, kterému rodiče koupili byt v praze s televizi větší než výkladní skříň, který se každý den opaluje ve fitku aby dobře vypadal. Jeho životní sen, být politikem...začínám se bát, aby se mu to nesplnilo... ()
Nikdy mě nenapadlo, že se u dokumentu tolik nasměju. Doporučuji koukat ve skupině :) ()
Keď som videl, že to bude dokument o panoptiku politického spektra, najmä u mladých ľudí, bolo mi jasné, že to bude zlé, ale že až takáto tragédia to bude, tak to by som si možno dopredu rozmyslel, čo si pozriem. Obraz hlúposti a možno aj obraz hlúposti väčšiny ľudí. Mnohí ľudia ešte nechápu, že akýkoľvek „izmus“, možno okrem humanizmu, ich nespasí. Človek potrebuje slobodu, no zároveň je tvor spoločenský a tiež potrebuje aj nejaké tie istoty, vzhľadom na to, že doba pokročila a v jaskyniach žiť nemusíme. Práve vzhľadom na akúsi hlúposť väčšiny a na to, že najväčších odborníkov je málo, začali vznikať centralistické modely, avšak vo všetkých systémoch sa akosi dopredu nepredrali len tí najlepší a najmorálnejší, ale často najväčší prospechári, korupčníci, rodinní príslušníci, tí ktorí mali lepšiu východziu pozíciu, mali kapitál, prípadne zastávali vyhovujúce názory. Takéto systémy postupne stratili prepojenie so životom obyčajných ľudí, prestali mať motíváciu niečo zlepšovať a tak sa vždy vynárali decentralizované ideológie napríklad anarchizmu, či libertariánstva. Problémom však je, že aj napríklad u liberálnejšieho prúdu sa začali tvoriť veľké rozdiely na základe podobných nerovností a také privatizácie len poškodili spoločné verejné statky a mnohé následky dospeli buď do korporativizmu alebo rovno fašizmu, či nejakej diktatúry ako aj v iných modeloch. Na druhej strane anarchizmus síce dáva slobodu a život v komunite, no tiež popiera niektoré autority, napríklad náboženské a to proste nejde, lebo svet je rozmanitý a aj o ten poriadok v globále sa musí niekto postarať, ak nejaká skupinka a komunita začne vyvádzať. Komunity tiež môžu byť nebezpečné a ubíjajúce jedinca a tak pevne dúfam, že sa postupne dostaneme cez priamu či polopriamu demokraciu do akéhosi novodobého poňatia anarchizmu v zdrojovej ekonomike a Venus projecte, ktorý je tolerantný a technické otázky necháva na technológiu, lebo ľudia sa skrátka neosvedčili, máme skrátka zlé vlastnosti, ktoré po uchopení moci vedia tým, ktorým vládneme ublížiť. Musíme skrátka nájsť ten správny pomer a začať sa venovať podstatnejším veciam ako politické kariéry, honba za mamonom, či inými úchylkami. Toto je len jednoduchá ukážka nezmyslu partokracie, niet divu, že ľudí už omrzela. Politici by mali byť odborní a mali by byť zároveň akýmisi manažérmi, no ani tak cez tú byrokraciu a nastavaný systém nemusia dokázať pomôcť ľuďom, vlastne často skôr pomáhajú vlastným mecenášom, či lobistom a prinášajú a schvaľujú svoje vlastné nápady, ktoré môžu ísť úplne proti ľudovým. Ani priama či polopriama demokracia nie je liek, ľudia môžu ísť proti sebe z neznalosti, či iných dôvodov, no môže ich nasmerovať zas ďalej. Nechce sa mi veľmi rozoberať charakter vystupujúcich postáv, tí ľudia boli takí obyčajní, tieto veci, čo som písal by asi nepochopili, boli priam exhibicionisti, podaktorí s akoby jemnou dávkou psychopatie a sociopatie. Každopádne vládnu podobní ľudia, akurát možno múdrejší a skúsenejší s vysokým egom a predsudkami, či pochybnými filozofiami, ktorými ovládajú masy, zaraďujem sem aj tých, čo ťahajú za nitky. Film by sa mal skôr volať marxisti proti konzervatívcom, aj keď vzhľadom na českú politickú scénu tam dosť plietli aj liberálne myšlienky. Nedivím sa, že Česi z toho tiež chcú už nájsť cestu von, podaktorí to nevydržia a odchádzajú nadobro z krajiny, avšak problém je to celosvetový, akurát vo svete sú rôzne kultúry, niektorí sa viac vzdelaní, materiálne bohatší, uvedomelejší, no nájsť ideálnu krajinu je takmer nemožné. Film je dosť amatérsky, nejde hlbšie do politiky, je to len akoby zdokumentovanie správania na volebnej kampani, bez nejakých režisérskych pikošiek, zvratov, dokonca aj tá dĺžka vzhľadom na to, že dokument nie je nejak zmysluplný, je to len náhľad do smutného stavu, neponúka nič s wow efektom, čiže je premrštená. Amarickí režiséri ako Stone, Moore a podobne vám vedia odhaliť povahu a smerovanie politiky, života ľudí a národov behom pár scén. Toto mi príde ako také pozorovanie, zostrihanie a skompletizovanie nezaujímavého materiálu akoby len kvôli cenám, skúškam, sponzorom. Toto nie je pre intelektuálov, maximálne, ak sa intelektuál potrebuje vyzvraciať. () (méně) (více)
Vpravdě zajímavý dokument. Místy z toho mrazí (mladý komunista: "Nevím, jestli má smysl takovéhle klidné demonstrace pořádat"), místy se člověk pobaví ("Dobrý den, tady je Václav Klaus" jako vyzvánění telefonu). Místy je člověku trapně a neví co si myslet - tady vyniká scéna, kdy se mladý komunista snaží dívkám v parku vnutit, že ten kluk v 2. světové válce zemřel kvůli nim a že si toho mají vážit. Přitom mu přeskakuje hlas dojetím. Povedený dokument nenadržuje žádné ze stran, ale zároveň nevyznívá "nemastně neslaně". Ukazuje politiku jako jeden velký blázinec. Je to přesně jak zpívá Nerez: "Vysoká je politika a nízký zase pudy". ()
Freak-show, ve které hrají hlavní roli prázdné hlavy vyplněné prázdnými frázemi. Při sledování tohoto kaleidoskopu, jenž se obešel bez jediného komentáře režisérky, neboť hlavní aktéři ze sebe zvládli udělat blbce sami, jsem si říkal, že tyhle děti asi doma málo mlátili. Na jedné straně mladý komanč, jehož snem je žít v normalizaci (a když ho pak člověk vidí, jak se slzami v oku komentuje neúspěch komunistů ve volbách, skoro má chuť dát mu pětikorunu na boršč), na straně druhé konzervativec, který své matce dává k Vánocům plakát Václava Klause, nutí ji politicky se angažovat a své druhy ve zbrani nabádá, aby se na demonstracích chovali "hlavně konzervativně". Tenhle dokument mě utvrdil v tom, abych se přestal rozčilovat nad desolátním stavem současné politické scény, protože to, co teď prožíváme, není nic proti tomu, co teprve přijde. ()
Uf, tolik povědomých tváří v tomto dokumentu? A míst (překvapily záběry z obory Holedná s památníkem letce Kašutina, kde zazní nechtěně nejvtipnější a v danou chvíli nejmoudřejší koment, když mladý komunista pateticky hřímá na holky s pivkem: Kdybych vám řekl, že tohle je památník ruského letce, který tady byl sestřelený na konci druhé světové války, co si o tom budete myslet? a ony opáčí: Že tu umřel:)) U účinkujících oceňuju, že nesou svou kůži na trh (u týpka ze solárka to platí doslova...smutný) a snaží se formulovat své názory nahlas, jejich blbost to ale neomlouvá. To, že se dokument omezuje pouze na zobrazení hlouposti a omezenosti aktérů, bez náznaků reflexe, vnímám jako jeho největší chybu. Stává se z něj jen série výšplechtů zoufale nezajímavých osob, které negradují ani ve vzájemné konfrontaci. Několik zbytečných záběrů - jeden za všechny: Honzíčkova matka Verunka s čvaňhákem v ruce, která si místo plakátu Vladka Dobrovodského nalepila na kredenc Klause - tato informace mi skutečně chyběla ke štěstí (nehledě na to, že synáček jedná s vlastní matkou jak s onucí a zasloužil by si od ní jednu do zubů). Nejlíp (nebudu-li brát v úvahu politické smýšlení) z toho nakonec vyšla Veronika Sýkorová (mimochodem spolužačka z mateřské školky), ale to jen díky tomu, že se jako jedna z mála zdržela patetických výlevů a celkově se spíš držela stranou (pokud by se projevila naplno, možná bych se divila). K nestrannosti dokumentu: Jablonská žádné ze stran nenadržuje, místo toho je obě zesměšňuje. Nelíbí se mi, jak jsou některé záběry efektně podpořeny hudbou, aby bylo zesměšnění účinkujících ještě zvýrazněno. Nutno dodat, že to ani nebylo potřeba; pitomce ze sebe zvládají udělat oni sami svou prezentací. Sečteno a podtrženo: nic víc než zábavná sonda do života navenek až moc sebevědomých mladých lidí, kteří se snaží o velké společenské změny, a přitom by měli začít nejdřív u sebe. 60% ()
Opravdu velmi vtipné. Já jsem shlédl projekci filmu v rámci filmového klubu na VŠE, přečemž potom probíhala diskuse s aktéry tohoto filmu. Dostavil se Marek Nemeth za MK, Veronika Sýkorová a David Pazdera (hlavní aktéři snímku za KSM) + 1 za KSM, jehož jméno neznám, Linda Jabloňská jako autorka snímku a politolog Jan Kubáček, který celou besedu moderoval. "Legrace" pokračovala, jenže s tím rozdílem, že tentokrát měla silně hořkou příchuť. Vidět a slyšet lidi z KSM na živo, to je vážně síla. Zásadně neodpovídali na otázky a neustále mleli o tom, jak jsou utlačovaní, jak se žije krásně na Kubě, nebo že kapitalismus a fašismus je v podstatě to samé. Snímek byl bezesporu objektivní, ale oni (KSM) režisérku obvinili z toho, že to bylo natočené pro "MKáčkově". Jan Kubáček musel často projev D. Pazdery přerušovat, aby se dostalo ještě na další dotazy, protože Pazdera vždycky rozjel svůj nekonečně dlouhý monolog. V součtu vyšlo na KSM odhadem 80% veškerého času debaty. Takový kopec čiré demagogie, nesmyslů a účelových interpretací jsem už dlouho neviděl. Ještě připojuji pro zajímavost odkaz na fotografie z oné besedy: http://www.filmacek.net/o-filmech/kupredu-leva-kupredu-prava-diskuse.html ()
Opět se potvrdilo to, že komunističtí nadšenci neumí argumentovat. Nejsem levičák ani nějaký extrapravičák, nejradši bych byl, kdyby u nás vládla strana středová s programem, který bude především podporovat rodiny takovým způsobem, aby tu byla co nejsilnější střední vrstva, jako ve Švýcarsku, Rakousku či Skandinávských zemích. Dokument nám ukazuje dva póly, jeden superlevicový a jeden superpravicový. Ti pravičáci jsou evidentně z bohatších rodin a jsou to podobná individua jako ti levičáci, jen s tím rozdílem, že ti modří jsou ochotní kvůli moci chodit i do solárka. OMG! Na druhé straně tu máme tlupu levičáku-revolucionářů, kterých jsem se místy i bál. To, co pak ze sebe vyblil ten dlouhovlasatý revolucionář, nad tím mi ještě teď zůstává rozum stát. (každý ať si tuto scénku najde sám). A teď historka ze života: Nedávno jsem seděl ve volební komisi s jednou malou a nevýraznou 24letou dívčinou. Ta holka, ačkoli byla v komisi už podruhé, vůbec neměla ponětí, jak to v komisi chodí a když došlo na sčítání hlasů, tak ani netušila, jak se vůbec pocítají. Jsem si v duchu říkal, co je ta holka zač, že neumí spočítat čárečky na papíře. Posléze jsem zjistil, že je vyučená prodavačka, momentálně bez práce. Ze srandy jsem jí řekl: Ale teď si dala o 35 hlasů více ODS, ti zaplatili co??? :-D A ona na to: ´´No těm ani náhodou!!!´´ ... celý sčítací list ODS jsem musel po ní samozřejmě přepočítat. Když jsem ji vezl domů, tak jsem se zeptal, co studuje a proč by nedala hlas ODS a ona na to, že volí jedině KSČM. Na můj dotaz, proč je volí odpověděla cituji: ´´No oni komunisti nám nikdy nic neudělali, tak proč bych je nevolila. Jo a všiml sis, že vůbec nepouští do televize filmy z doby komunismu? To oni se bojí ukázat, jak to tu bylo dobré´´. Na tuto větu jsem jen otevřel pusu a vyvalil oči. Ona pak dodala: ´´To máš jedno, nebudem to řešit.´´ ...... Tímto jsem vám chtěl jen ukázat, že kromě opilých starých komunistů, kteří jen nadávají na dnešní dobu existují i mladí, totálně zmanipulovaní exoti bez vzdělání, kteří háží do uren právě kandidátky KSČM. Abyste si nemysleli, že si to tady vymýšlím, tak se přiznám, že znám jen minimum hrdých voličů KSČM a z toho je jeden chlápek od nás z paneláku, který je neustále v lihu, v paneláku dělá bordel a jediné co umí, je nadávat na dnešní dobu a na všechny lidi okolo sebe. Neznám jediného voliče KSČM, s kterým bych dokázal vést diskuzi na úrovni, což je tedy dáno bohužel jejich nízkým vzděláním a jejich naivním názorem, že za komunistů se měli lépe. Což o to, možná měli práci a bydlení, ale co neměli a vlastně nikdy nepocítili, byla svoboda... Když se vrátím ke konzervativcům, tak až na toho vedoucího, je to banda maníků a tam je zas vidět hrozba toho, že jdou po prachách, jak hajný po škodné. To, že milují Klause nepovažuji za problém, spíš je to taková prča. :-) Já Wencu nemiluju, ale respektuju ho jako prezidenta, který má svůj názor a jako jeden z mála ví, co to znamená princip demokracie (důkazem budiž jeho euroskeptismus a jeho kritika regulativní politiky Bruselu). () (méně) (více)