Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Jindřich NovotnýHrají:
Vladimír Menšík, Milena Steinmasslová, Pavel Zedníček, Josef Abrhám, Jana Preissová, Vlasta Jelínková, Jaromír Hanzlík, Zuzana Šavrdová, Oldřich Velen, Vladimír Hlavatý, Ota Sklenčka, Lukáš Bech (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Na oblíbenou úřednici Helenku (M. Steinmasslová) na vesnické poště přijde udání ze zpronevěry. Kontrola zjistí, že jí schází 200 korun a dívka spáchá sebevraždu. Její ochránce a přítel četnický strážmistr Brejcha (V. Menšík) nevěří, že by děvče bylo schopno jakéhokoli trestného činu, a pátrá po tom, jak ve skutečnosti ke krádeži peněz došlo. Zřejmě jí někdo ukradl peníze, když se otočila od svého okénka. Další indicie mu poskytne nová úřednice (J. Preissová) po Helence… (Česká televize)
(více)Recenze (68)
"Spravedlnost je radost i hořkost, až je člověku z toho nanicovatě..." Z téhle televizní adaptace jedné z Čapkových povídek člověku rozhodně nanicovatě být nemůže. Naopak je radost v ní v první řadě pozorovat Vladimíra Menšíka v jedné z jeho spíš vzácných dramatických poloh. Moudrého strážmistra Brejchu zde zahrál s grácií sobě vlastní. Tohle Dudkovo televizní zpracování je jinak spíše minimalistické, ač stále dostatečné k tomu, aby člověk cítil ducha první republiky. Možná překvapí, že k tomu jeho tvůrci vůbec nepotřebovali hudbu (a vystačili si místo ní jen cvrlikáním cvrčků). Mě to ale dnes onu radost u obrazovky monitoru zkazit nemohlo. Stačilo mi totiž se opět potkat s moudrostí, kterou do svých povídek Karel Čapek vtělil. Možná na tom, že "spravedlnost moc radosti nepřináší," něco je. Co však vím jistě, že sledovat, jak jsou Čapkovi povídky ve svém pohledu na lidskou člověčinu stále aktuální, je radost pohledět. ()
Pěkná iscenace, jen kdyby zvukař nebyl tak snaživý a nepodělal svoji aktivitou skvělý dojem z inscenace. Škoda, že zná pouze dva zvukové ruchy, první je stále stejně zpívající pěnkava na návsi, u zámku, na nádraží a před poštou, druhý je stále stejné skřehotání žab, u rybníka, večer u strážmistra a venku s poštmistrem. ()
Dietlovsky příliš vážné a mírně zdlouhavé, ale Čapek se nezapře. Na druhou stranu ona zdlouhavost nudila jen na málo místech, většinou bylo pomalé vypravování příjemné, neztrácelo napětí a divák měl díky němu možnost maximálně nasát vesnickou atmosféru. Vladimír Menšík je samozřejmě úžasný, akorát na konci mi přišel trochu příliš chmurný a nešťastný, ovšem to je dáno zčásti scénářem a zčásti mým vlastním pohledem na jeho postavu. Chyběl mi nadhled, který je pro Čapka typický a naopak Dietelovi zase nic neříká, a místy trochu odvážnější nůžky, jinak skutečná televizní pochoutka s nečekanou výpravou a skvělým obsazením. ()
Sestistrankovou povidku Karla Capka Zlocin na poste pochazejici z knihy Povidky z jedne kapsy ,pro televizni adaptaci rezijne do ctyricetitriminutove podoby spracoval Jaroslav Dudek. Scenar napsal Jaroslav Dietl. Do hlavni role prvorepublikoveho cetnickeho strazmistra Brejchy byl dobre vybran Vladimir Mensik. Zhostil se sveho ukolu se cti a znamenite zahral svuj part. Pribeh samotny, zasazeny do prostredi maleho mestecka ci dediny, je vlastne sondou do strazmistrovi duse a da nam nahlednout a porozumet vsem pohnutkam,ktere ho vedly k uchopeni spravedlnosti do jeho rukou a tim i k nasledujicimu potrestani viniku . Ve filmu neni pritomna hudba, pribeh je o to vice autenticky a da vyniknuti kunkani zab, foukani vetru,padani kuzelek ci vrzani pane strazmistrova kola. ()
Už před třiceti lety, kdy jsem toto dílko viděl poprvé černobíle, mě zaujalo (a bylo to lepší - teď jsem se přiznal, že mám barevnou televizi). Čapek, knižně, mě nikdy nezklamal a tahle zfilmovaná povídka z kapsy je výborně udělaná "detektivka". A navíc není zde žádná hudba, a to je balzám na duši, proti dnešním filmům. Nejsem proti hudbě ve filmu, ale v životě nikomu hudba, když jdete nakoupit, nehraje. ()
Reklama