Strange Circus 奇妙なサーカス
Strange Circus
Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoHudba:
Šion SonoHrají:
Seiko Iwaidó, Júi Aoja, Akihito Jošiie, Džunko Emoto, Kijobumi Kaneko, Issei Išida, Júja IšikawaObsahy(2)
Film začína ako cirkusové predstavenie a jeho hlavnými aktérmi sú otec, matka a dcéra. Vo veku 12 rokov prichytí Mitsuko svojho otca, ako súloží s matkou Sayuri. Otec ju zavrie do puzdra od čela a cez malú dierku ju donúti, aby sa na nich dívala. Potom si dcéra s matkou vymení úlohu a predstiera, že je ona. Matka začne na dcéru žiarliť a pri jednej hádke nešťastne spadne zo schodov a zabije sa. V dcérinej psychike dochádza k depersonalizácii a stane sa svojou matkou.
Alebo to bolo všetko inak?
(badygorila)
Recenze (63)
Další "divný" japonský film o jedné takové (ne)normální japonské rodince. Otci nestačí, že nutí svou nezletilou dcerušku, aby se dívala, jak klátí její maminku, ale začne ji klátit taky. Matka namísto toho, aby toho odporného úchyla v noci podřízla, nebo ho aspoň nabonzovala policajtům, začne na dcerku hystericky žárlit a mlátit ji hlava nehlava. No a tak dceruška matku srazí ze schodů, to dá rozum. Ovšem část duše mrtvé matky se vtělí do těla dcerky, takže ta má do budoucna zaděláno na celkem slušnou schízu. Tak, teď jsem to asi kapánek zjednodušil (i zamotal), ale kostra příběhu sedí. Ale tohle všechno je prosím teprve začátek filmu, následuje další přehlídka roztodivných bizarností, decentních i nechutných obscénností a šílených fantasmagorií. A závěr je hodně zajímavý a trochu i psychologizující. A k tomu všemu zní jako pěst na oko krásná hudba, kromě několika známých klavírních skladeb i něco málo z tvorby samotného režiséra. Vrcholně deviantní a estetický zážitek. ()
Podobná koncepcia ako pri Noriko. Prvých 20 minút je vysvetlená zápletka a zároveň je aj ukončená. Potom sa začínajú na seba vrstviť významy a ako to už pri Sonovi býva, je koniec silno kritickým zhodnotením súčasnej spoločnosti. Ako pri ostatných filmoch aj tu je hľadanie identity kľúčové. Narozdiel od svojich predchádzajúcich filmov, je ale tento viacej Lynchovský. Tým mám namysli pohrávajúci sa zo skutočnosťou a zo snami. Niekoľko krát je celá pointa zmenená a o finálnom výsledku si nikdy nemôžeme byť istý. Sono sa s nami totiž hrá. Robí to sofistikované. Dakedy prekvapuje. Inokedy znechucuje. Nikdy ale nenechá nič stabilné. Všetko sa to utápa v nejednoznačnosti. Nevieme čo je príbeh, sen, skutočnosť, predstavenie. Všetko ale má pri pointe svoje miesto. Pre mňa ďalší z netradičných filmov, ktorý si vyžaduje diváka otvoreného všetkému a ktorý sa nebojí pri filme rozmýšľať a polemizovať. ()
Totální schíza, která vám doslova (dámy prominou) vyšuká mozek z hlavy! Bizarní, šílené, zvrhlé, ale na druhou stranu mistrovsky promyšlené, teatrální, poetické a hravé. Přišlo mi, jako bych seděl v Rudolfinu a poslouchal orchestr, který interpretuje klasickou skladbu se všemi dynamickými kudrlinkami a smyslem pro detail. Ano, zážitek hodný symfonii, ale filmové - obrazně řečeno. Samozřejmě, že ne každý Kimyō na sākasu zkousne, ale pro milovníky "mindfucků" je tohle povinnost vidět. ()
Toto je ďalší z filmov, ktorý svojou formou i obsahom vie diváka silno pripútať do kresla, ale tento film je len pre menšinového diváka, ostatní tento film asi nepochopia. Film je neskutočne prepracovaný, ktorému parádne sekunduje perfektný vizual. Len niektoré scény boli riadne pritiahnuté za vlasy, naozaj by som chcel vidieť ako dospelá žena sa vojde do puzdra od hudobného nastroja a takých podobných scén tu bolo niekoľko, ale film má odzbrojil inými vecami a tak toto je len malá chybička na kráse. Hudba sa sem veľmi hodila.Za prepracovanú dejovú linku a zaujímavý scenár dávam 4*. ()
Fakt dačo dosť silné. Ani nie tak tými fyzickými atrapami, ale hlavne psychickými. Film tlačí na všetko ľudské púdy a ťažko záchovať nejakú väčšiu podstatu, alebo zmysel pre nejaký jasný záver. Celkový vizuál a scenár...Šion Šono ma začína zaujímať. ()
Shion Sono ukazuje, že je rozhodně zajímavým tvůrcem, ač jeho „Suicide Club“ mám přece jen o něco raději. „Kimyô na sâkasu“ je snímek, který prostě nesedne každému, což ale není až tak divné, ale v případě, že se vám bude snímek líbit, možná ani nebudete schopni vyjádřit, co přesně se vám tolik zamlouvalo. Já osobně jsem si z tohoto filmu odnesl jednu myšlenku: Nejsou samy naše životy mnohem šílenější, než jakýkoli cirkus? ()
Nemám moc s čím srovnávat, protože tenhle žánr (velmi těžko definovatelný) se mi doposud úspěšně vyhýbal, což se ale po výživné inhalaci tvorby Siona Sona nejspíše změní;) Suicide Club mi asi sednul trochu více, hlavně měl (v podstatě) ujasněný koncept a VCELKU jednoznačnou pointu. Strange Circus je bizardní, alegorická, vypsychovaná podívaná, která zaujme nejvíce asi nápaditou stylizací (prostředí cirkusu a ústřední interiér jsou zpracovány velmi působivě). Rozvětvený příběh, který v závěru graduje ostošest, mě zaujal jen v jednotlivostech. Třeba je to tím, že jsem ho úplně nepobral;) ()
Japonský režisér, Šion Sono, ma opäť príjemne prekvapil. Sa mi strašne páčilo, že to bolo konečne brané úplne vážne a bolo to dokonca bez toho tradičného fekálneho humoru, ktorí tak Japonci milujú, a ja neznášam. To sa mi pri Sonovi ešte nestalo. Strange Circus je nesmierne kontroverzné dielo. Hoci ma tu tá kontroverzia, šokovala zo všetkého najmenej, ale aj tak mi nedala pokoja. Scenáristicky, je to podľa môjho úsudku, absolútne dokonalá záležitosť. Všetky detaily, aj tie, najmenšie, nepatrné, do seba, po čase, úplne zapadli, hoci ani po pozretí neviem, čo sa v skutočnosti stalo a čo bola iba fantázia v mysliach charakterov. Divák si myslí, že už uchopil, kvázi, jednoduchú zápletku a môže v pokoji sledovať snímku, ale o pár minút BUM!!!! A divák je stratený, pretože netuší, čo je realita, čo fikcia, čo sen, čo predstavy a čo skutočnosť. A takto sa to zopakuje ešte niekoľko krát, bez toho, aby, čo i len divák vytušil, že sa Sono bude opakovať. Vždy to prišlo v momente, kedy sa to najmenej čakalo. Z tohoto hľadiska to bolo geniálne a úchvatné. Hlavná téma, a ťažisko deja, bol incest. A to medzi otcom a maloletou dcérou. 1/5 snímky, bola celá iba o rozprávaní dvanásťročného dievčatka, ktorá predstavila svoj pohľad na tieto udalosti. Nechýbajú zábery na suroví sex, bez servitky znázornené utrpenie a tak ďalej. Potom však zistíme, že to bol vlastne iba nový príbeh jednej spisovateľky na vozíku, po čase však všetko svedčí k tomu, že je to vlastne jej skrytá autobiografia... A ono sa to do konca zamotáva ďalej a ďalej. až pri konci človek nevie, čo sa v skutočnosti stalo a čo je sen. Parádny film, rozhodne nie pre slabšie povahy, ale inak, umelecky veľmi výživný. ()
Tak to bola teda zaujíma štúdia do najhlbších tajomstiev ľudskej duše, temnoty, komplexov a potláčania mysle! Neskutočne bizarné, hlúpe a daktoré postavy neskutočne iritijúce, ktoré hrajú na pokraji až samotného prehrávania. Či je to presne na opak? A hrajú tak neskutočne skvelo, že je to až neuveriteľné? Toto sa len tak nevidí, toto môžu natočiť fakt len Aziati! (teda tak aby to malo aj zmysel) ()
Tenhle kousek od Sona byl na můj vkus až příliš - moc násilí, brutality, sexu, perverzností zvráceností, nechutností, ulítlostí či hysterie. Mám smysl pro "divné" filmy, ale toto mi zkrátka nesedlo. Dobrou půlhodinku jsem se ukrutně nudil, prostředek lehce prozíval a ač závěr byl relativně solidní, tak celkový dojem zůstal negativní - 47%. ()
Trochu se mi u toho chtělo blít (což není špatné), ale zalíbení jsem v tom nenašla. Sion Sono je zřejmě úchyl. ()
Někde na pomezí zfetovaného Hanekeho a nezfetovaného Lynche.Kdybych kdysi před tímhle neviděl Blížence,potažmo Audition asi bych upad.Na rozdíl od obou výše jmenovaných filmů je tenhle lépe přijat i (zřejmě) pro přímačařejší zamotanou dějovou linku.Což je vlastně dobře,jen ať se točí! ()
Vypadá to, jako by si Sono chtěl zahrát na Lynche, ale vylez mu z toho Brad Anderson. Je to prostě film, který je dlouhou dobu mysteriózní, do jisté míry i atmosférický a s každou další minutou divnější, ale jakékoli vysvětlování si nechává úplně na konec, kde svoji pointu doslova vychrlí a ta pointa vůbec není špatná a spoustu toho propojí, ale od Sona bych čekal něco kreativnějšího a co by se (aspoň) vyrovnalo dosavadní bizarnosti, protože tohle bylo to asi nejnormálnější možné vysvětlení. On to ještě natočil tak, že plně jistí si být vůbec nemůžete, takže je to otevřené různými interpretacím a stejně tak se dá i říct, že to vlastně nevysvětlí nic - osobně to tak sice nevnímám, ale nedivím se tomu, že někteří ano. Popravdě bych tomu rád dal tu čtvrtou hvězdu, jelikož mě to většinu času drželo v silném napětí, ale nakonec mi nějaké výraznější dojmy bohužel chybí. Ale taky to může trochu být i tím, že mi místy moc nesedlo, jak je to natočené, i když Sono zase má záběry velmi chytře promyšlené a skvěle sestříhané (což se projeví hlavně v závěru). Herecky je to ale úchvatné, to bezesporu. Jinak z jeho tvorby je to nejblíž Riaru Onigokko; což byla moje první zkušenost se Sonem, netušil jsem, co čekat a celý film byl zmatený z toho, co sleduji, ačkoli mě nadchlo, jak ten mišmaš do sebe geniálně zapadl. Obojí ale funguje na stejném principu a oba mi sedly zhruba stejné, byť každý opačně. Otázkou je, jestli bych Riaru Onigokko dal vyšší hodnocení, když už bych měl od Sona něco za sebou, protože tam je pointa opravdu taková, jakou bych od něj čekal, ale zatím to nebudu rozlišovat. Možná ale jednou přehodnotím i Strange Circus, bizarní to bylo hodně a to já rád, jen jsem od toho čekal trošku víc, když to na začátku tak vysoko nasadí laťku. Silné 3* ()
Poněkud netradičně pojatý příběh o sexuálním zneužívání a psychickém vyšinutí hlavní postavy dává už od začátku poznat, že se jedná o něco, na co člověk zkrátka musí mít tu správnou náladu. Strange Circus je snad nejlepší název, který tento film mohl mít, protože báječně vystihuje dojem, který z toho budete mít. Skutečně se jedná o jedno velké, barevné, skoro až divadelně laděné představení, které slibuje a taky dává spoustu zajímavých vizuálních požitků. Zatímco první část je skoro hororově laděná a nachází se na hranici mezi exploitationem a psychologickým thrillerem, druhá polovina je spíše jako drama míchnuté s avantgardním filmem. Časté přepínání mezi několika žánry však filmu neškodí a naopak z něj dělá až překvapivě sourodou a zajímavou koláž kombinující explicitní násilí s psychedelií i krásou. Děj samotný je místy trochu složitější na pochopení a do poslední chvíle vlastně ani nevíte, co a proč se vlastně děje, přičemž poslední čtvrthodina všechno zase změní. Co ještě zmínit? Snad, že hudba použitá ve filmu se moc dobře poslouchá. A taky jedno mínus - občas je to ve snaze vyvolat kýžený efekt až moc hysterické... ()
Co je pravda, a co ne? Tak tohle dílko je monstrózní. Vážně divný cirkus. Některé scény mě šokovaly. Ale ne tím, že by měly šokovat. Na to už jsem si u Sona zvykla. Ale tím, jak moc mi připomněly moje nechutné pubertální fantazie. Těch podobností tam bylo tolik, až se mi z toho udělalo nevolno. Já ovšem nikdy zneužívaná nebyla. Jen jsem asi byla trochu cvok. Nebo si něco nepamatuju? Více v mém deníčku. ()
STRANGE CIRCUS (divný cirkus) - aj keby sa to tak nevolalo, toto slovné spojenie by presne vystihovalo tento film. Japonské grandiózne šialenstvo. Určite nie pre každého vhodné, ale koho chytí toho rozdrví. ()
Zvláštní, značně bizarní "lynchovina". 12-letá Mitsuko je zneužívána svým otcem, její matka na ni proto začne žárlit a týrat ji, pak spadne ze schodů a Mitsuko přebírá její roli. Nebo je to celé jenom fikční román jedné bláznivé spisovatelky? A není ten román nakonec autobiografický? Název tuto nejednoznačně vyprávěnou ujetost vystihuje naprosto přesně - Podivný cirkus. Co je pravda a co není? ()
Dokonalý až neuvěřitelný útok na psychiku diváka. Kimyô na sâkasu je geniální dílo, které je propracované a diváka dostane přesně tam kam chce. Shion Sono je borec a plný hodnocení si zaslouží. 100% ()
Dekadentní, ale ne pouze na efekt. Sofistikovanost tohoto filmu spočívá v tom, že je divákovi skryto, jak se "iluzorní" linie příběhu má k "reálné" - tím, že jsou šokující scény vyprávěním ve vyprávění, od nich divák má odstup a nepůsobí lacině. Nakonec přichází odhalení jako v detektivce (film je tedy v podstatě přímočarý a snadno pochopitelný - navzdory tvrzení mnoha komentujících). Zvrhlý sen a realita se spojí v jedno. Burleskní scény v cirkusu alá aranžmá show Lady Gaga či Marlina Mansona, podle nichž je film pojmenován, jsou jen jakýmisi intermezzi, které mají umocňovat už tak psychidelický ráz filmu. ()
Tož tohle byl ale pěkně zvrhlý cirkus, Sono ty jsi ďábel, ty jsi zvrhlíků král a já Tě začínám milovat! Další bizarní, krvavá a ke konci i ďábelsky překvapivá sonda do těch nejtemnějších zákrut lidské duše plná násilí, sexuálního zneužívání, psychického teroru, krve, šílenství a nevím čeho ještě! A navíc, tohle mělo v sobě i odraz mága Lynche. A ten konec!! Tak grandiozní, nečekaný a ve svých zvratech šokující, tož to je něco neuvěřitelného, tady si se mnou režisér hodně pohrával a dokonale rozostřil mé smysly na maximum! V jednom z komentářů jsem si všiml trefné poznámky....znásilnění diváka, přesné!! Bizarně zvrhlý, krutě zajímavý příběh jedné "normální" rodinky......"Tour Japonskem zhýralým, temným a hříšným." ()