Interview

Heh. Mno, se závěrečným rozuzlením samozřejmě dává spousta věcí smysl a mnohé věci, které jsem oboum hercům a Steavově režii chtěl strašně sepsut se stávají naprosto samozřejmými a chytrými pozitivy. Tím, a ještě více obsahem samotného scénáře, se pak tak odlišuje od filozofujících konverzaček Linklatorova střihu natolik, že by případné srovnání bylo by poněkud mimo. Velice cynické, jako celem zajímavé, ale buďte připraveni, že budete dlouho zmateni a dost možná rozčarováni. 60% (15.07.2008)

Původní verzi jsem neviděl a asi nikdy neuvidím. INTERVIEW jsem shlédl přiznám se pouze kvůli Buscemimu. A neprohloupil jsem. Skvělé herecké výkony. Buscemi byl tradičně výborný, ale kdo by stejnou virtuozitu očekával od Sienny Miller? Příběh byl vtipný, inteligentní a překvapivý, ale v jedné věci souhlasím se Shushikou. Aftershot by byl výborným zakončením téhle zvláštní hry. (02.01.2008)

To, že je Steve Buscemi kvalitný herec som zistil už dávno. Stačí, keď si spomeniem na jeho výrazné úlohy vo filmoch ako sú Gauneri, Fargo alebo Big Lebowski. Ale v pozícii režiséra sa mi predstavil prvý krát až teraz. Nesklamal ma. Natočil výbornú komornú konverzačnú drámu. Arogantný novinár Pierre Peders, mysliaci predovšetkým na svoju karieru versus naoko povrchná hviezda béčkových horrorov, krásna Katya. **** (31.10.2008)

Interview režirované Stevem Buscemim je první z trojice předělávek filmů holandského tvůrce Theo van Gogha, který chtěl přetočit své filmy na americké půdě - konkrétně v newyorskyćh lokalitách - s americkými známějšimi herci, ale s holandským původním štábem a se zachováním stejného tvůrčiho přístup, který jeden kritik v připadě Theo van Gogha nazval "novým filmovým jazykem" - snímat třemi kamerami jednu dialogovou scénu (první snímá detail jednoho herce, druhá detail druhého a třetí celek). Z úcty k tvůrci výše vytčené podmínky byly dodrženy a v Interview si malou cameo roličku střihla i Katja Schuurmanová, která v originale hrála onu bulvární hvězdičku se schopností lidmi manipulovat a zneuživat svůj intelekt za povrchní vystupování blondýny; potěši i narážky na režiséra originálu (o podpis herečce v restauraci si přijde jistý "Theo" a projíždějící kamion s jménem režiséra je také nepřehlédnutelný)._____ Zatímco van Goghova verze byla více psychologická a dala se rozlousknout prostřednictvím freudovského klíče (to, co postavy dělaly v minulosti a jakou měly výchovu má vliv na to, co dělají a jak se chovají v součastnosti), Buscemi do přiběhu lépe zapracoval výdobytky moderní technologie a jeho snímek, i díky rychlejšimu řetězení událostí posouvajícímu film k narrative twistu a kratši stopáži je tak divácky vděčnější. Víc vypovídá o tom, co nám média sdělují a jakým způsobem nám to podávají či spíše upravují._____ Vznik originálu podnítila samotná Katja Schuurmanová, která se chtěla zbavit nálepky soap-operové herečky známé jenom díky bulvárním zprávám o ní, v předělávce si zahrála Siena Millerová, atraktivní a chytrá i pohledná mladá herečka se šťastnou volbou rolí (anebo dobrým agentem?), která si nepotřebuje nic potvrzovat a utváři tak rovnocennějši "pár" s Buscemim. Škoda těch přidaných záběrů v závěru (eh), které až moc naznačují, v jinak velice věrné předělávce, která je snad ještě lepší než originál. (17.12.2007)

60% - Steva Buscemiho mám moc rád, a toto jeho dílko jsem si užil. K nadšení jsem měl ale daleko. Jedná se o komorní konverzačku, v níž se však po té „konverzační“ stránce tolik zajímavého neděje. Během příjemných osmdesáti minut divák zažije několik náladových obratů, které po hříchu časem nepřekvapují a pateticky nudí. Něco na tomto filmu je scénaristicky nedotažené. Nevím, zda-li je to nepříliš velká přesvědčivost celé situace, či absence nějaké pointy, nebo oboje. Jisté je, že jsem z kina odcházel s pocitem, že jsem byl svědkem podivného chování dvou lidí,že mi to přišlo docela zábavné, ale taky bohužel „kde já už jsem to jen viděl...?“. (18.09.2007)