Mám strach

Rosiho Ctihodné mrtvoly, které jsou jen o rok starší, mají mnohem propracovanější atmosféru. Oba filmy skončí nachlup stejně, oba se zabývají politickými vraždami a oba mají k dokonalosti jen krok. Mám strach by musel udělat ten krok přeci jen o malinko delší. Zcela výjimečně se mi líbil výkon Volontého, jenže ostatní se pohybují před kamerou jako spící panny. Naštěstí je Volontého policista před kamerou téměř neustále, takže astenické výkony jeho kolegů nejsou tak nabíledni. (30.03.2013)

Dramatický príbeh o tom, aké malé šance má jedinec, ak majú na jeho umlčaní záujem oficiálne i neoficiálne mocenské štruktúry. A nepomôže mu ani znalosť policajných praktík, ani preventívne vyhýbanie sa zapojeniu do vyšetrovania. Skvele sa svojej úlohy zhostil Gian Maria Volonté, film mal výbornú a gradujúcu atmosféru a radím ho vyššie, ako nedávno videných Banditov v Miláne. (04.05.2016)

Když mafiáni, politici, zpravodajská služba a orgáni činní v trestním řízení táhnou za jeden provaz, tak Justiční chobotnice zařídí spravedlnost pro všechny. Tedy pro ty, co jdou s námi a ti ostatní musí samozřejmě ukončit svůj zbytečný život a já jen doufám, že italský politický vraždy se k nám nikdy nebudou exportovat. Jen tak si můžeme zachovat určitej odstup a užít si do sytosti strachu policisty Graziana, kterej se nechtěl do ničeho zaplést, ale nedokázal to. Za mě skvělé. (02.12.2014)

Nekompromisnímu a syrovému dramatu o prohnilosti státní moci přidává na síle i velmi naturalisticky pojaté násilí, krve se Damiani opravdu nebojí a mnohdy je to pro slabší povahy i na odvracení zraku. Volontého výkon nepotřebuje komentář, snad přidám jen noticku, že jsem viděl českou verzi z roku 1991 a Švehlíkův hlas mu rozhodně neubral. Ona vůbec ta stará česká dabérská squadra, zde i výborný Eduard Cupák, dokázala někdy i z hloupostí udělat koukatelnou záležitost. Škoda, že dnes je tomu velmi často přesně naopak. Mám strach však rozhodně nepatří k těm filmům, které by toto záchranné lano potřebovaly, šlape jako dobře namazaný a nemilosrdný stroj až k očekávanému tragickému konci. Damiani také tu a tam využil přímého sdělování myšlenek a úvodní scéna, kdy tuto techniku použil u zavražděných a divák se tak při pohledu na krvácející těla dozvěděl ve zkratce i jejich příběh, tak působila o to mrazivěji. Škoda, že později už se soustředil pouze na myšlenky Volontého, ale to je spíš jen taková drobná osobní poznámka než nějaká podstatná vada na kráse další klasické a vynikající filmové deprese, kterou jsem měl tu čest zhlédnout. (11.12.2016)

Graziano si myslí, že sa tu hrá komplikovaná dvojitá hra, lenže sudca ho presvedčí, že ona je dokonca trojitá. Ja som chvíľami hral hru štvoritú, keď som si tento film predstavoval ako buddy komédiu, založenú na fakte, že komisár musí ísť so starým sudcom aj na wécé. Inak aj napriek absolútnej vážnosti je tu zopár luxusných hlášok, ktoré tak nejak v tej depresii a prekombinovanosti zanikajú. Ale celé tie dve hodiny napriek cynickým výčitkám poriadne šlapú. Áno, nie je jednoduché sa v tom vyznať, ale záver toho dosť vysvetlí a je aj výborne vymyslený. Nemyslím posledný záber filmu, ten som ako "večný optimista" odignoroval. (06.02.2018)