Mám strach

Graziano si myslí, že sa tu hrá komplikovaná dvojitá hra, lenže sudca ho presvedčí, že ona je dokonca trojitá. Ja som chvíľami hral hru štvoritú, keď som si tento film predstavoval ako buddy komédiu, založenú na fakte, že komisár musí ísť so starým sudcom aj na wécé. Inak aj napriek absolútnej vážnosti je tu zopár luxusných hlášok, ktoré tak nejak v tej depresii a prekombinovanosti zanikajú. Ale celé tie dve hodiny napriek cynickým výčitkám poriadne šlapú. Áno, nie je jednoduché sa v tom vyznať, ale záver toho dosť vysvetlí a je aj výborne vymyslený. Nemyslím posledný záber filmu, ten som ako "večný optimista" odignoroval. (06.02.2018)

Pokud se vžijete do situace hlavního hrdiny, tak dozajista trošku ušetříte plíce, protože napětí m občas zapomenete dýchat. Za to nervíčky si přidjou na své, protože ta všude přítomná atmosféra strachu a podezíravosti umí pěkně pohltit. Po celou dobu filmu jsem z té bezvýchodné situace kdy mafie, justice a politika jedno jest měl velmi nepříjemný, ale taky intezivní pocit úzkosti, protože tohle uskupení se nezastavilo před ničím a zábrany mělo naprosto nulové. Filmu nechybí brutalita i akce, ale vše působí velmi reálně a skvěle podporuje psychologický dopad snímku na diváka. (30.01.2013)

Italské filmy často nekončí dobře, a často jsou opravdu výborné. Tady to v obou případech souhlasí. Výborný politický krimithriller staré školy, z něhož můžete číst beznaděj nad soudobými poměry v zemi, ale který ani po letech neztrácí všechno ze své aktuálnosti (čili něco by se aplikovat dalo). Rozhodně je lepší vidět tohle, než třeba Hranaře. Pochválit musím i výborný dabing (ČST Praha 1991) pánů Cupáka, Schánilce a Švehlíka. Nechtěl bych být v situaci strážmistra Graziana, který postupně zjišťuje, že věřit už nemůže vůbec nikomu. To byly časy, když v kinech jely pornáče. (04.07.2012)

Rosiho Ctihodné mrtvoly, které jsou jen o rok starší, mají mnohem propracovanější atmosféru. Oba filmy skončí nachlup stejně, oba se zabývají politickými vraždami a oba mají k dokonalosti jen krok. Mám strach by musel udělat ten krok přeci jen o malinko delší. Zcela výjimečně se mi líbil výkon Volontého, jenže ostatní se pohybují před kamerou jako spící panny. Naštěstí je Volontého policista před kamerou téměř neustále, takže astenické výkony jeho kolegů nejsou tak nabíledni. (30.03.2013)

Na podobný téma už jsem viděl víc filmů, a i když jsou si dost podobný, pokaždý je to neskutečnej nářez. Jedinec i skupina se zmítají v dokonale budované atmosféře strachu, bezmoci, podezírání a nedůvěry. A když už někomu můžeš důvěřovat, tak se spolehni, že nejpozději v polovině filmu zakuká. Volontého herecký výkon mě tady až tak neoslnil (možná mě trochu rušilo na hlavě to afro barvy průjmu), o to víc mě bavil Mario Adorf. Italskému žánru poliziotteschi opět s chutí uděluju plnej počet. (05.07.2016)