Světlo z ohně

Je to sice kýčovitě přeslazené, ale když člověk potřebuje vypnout, tak se na to koukat dá. I přesto, že tvůrci obšlohli příběh z Jany Eyrové a vyškrtali něj všechny hlubší myšlenky a motivy. Svěřené dítě tedy muselo být hlavní hrdinky, což poskytlo záminku k postelovým scénám...vztah hl. hrdinů, vlastně skoro není založen na ničem jiném než na té posteli. V druhé půlce filmu už mě dost štvaly i přemoudřelé výkřiky postav do prázdna a nelogičnost děje. Taky by mě zajímalo, jak dokázali tu manželku ve vegetativním stavu deset let udržovat při životě, když se vlastně vůbec nemohla hýbat??? Jak ji sakra krmili?? A proč si ten chlapík vůbec usmyslel mít tajně děcko a poč byl u toho tajemnej jak hrad v karpatech, když o něm pak říkal, že ho našel u dveří?? Samé otázky... :D (14.01.2014)

Výborne natočená komorná dráma s romantickou koncovkou. Príbeh mladej ženy, ktorá pre dlhy otca pristúpi na porodenie dieťaťa bezdetnému Angličanovi a následne strávi ďalší život jeho hľadaním je zachytený citlivo a vďaka výbornej produkcii si udržuje dobrú atmosféru. Herci svojím výkonom do tejto atmosféry perfektne zapadajú a Sophie Marceau hrá postavu Elisabeth dokonale. 70% (23.10.2023)

Príjemné prekvapenie. Takéto komorné historické drámy Briti jednoducho vedia. Príjemná atmosféra, nenásilná romantika, ktorá je sprievodcom príbehu, nie celým jeho obsahom, ako to ve ľmi často býva. 31-ročná Sophie Marceau je kus a hoci som ju mal zaškatuľovanú ako nenáročnú herečku, ktorá sa rada zoblieka, milo ma prekvapila. Pod dobrým hereckým vedením zvláda viac a je dostatočne uveriteľná. Tri príbehové línie sa pekne dopľnajú. Spracovanie síce prípomína skôr televíziu, ale na druhej strane pôsobí kvalitne a atmosfericky, výborne vtiahne do deja. Je to jeden z tých filmov, ktoré majú dušu. (06.12.2022)

První film Williama Nicholsona, který se do té doby věnoval převážně scénářům. Je to další film z 19. století, který vypovídá o postavení žen ve společnosti (nedávno shlédnuté třeba Jana Eyrová, Věk nevinnosti, Malé ženy, Rozum a cit aj.) Chudá žena se musí vzdát své dcery, aby ji vzápětí objevila a stala se její vychovatelkou. Sophie Marceau krásná a nesmírně sympatická, navíc skvělá herečka, a její Elisabeth Laurierová která, jak už to tak v podobných dílech bývá, je pokroková a snaží se připravit svou dceru na nepříliš krásnou budoucnost, která ji čeká. V lecčems mi to připomíná Divotvůrkyni. (21.08.2023)

Nechala jsem se navnadit příznivými komentáři a Sophií Marceau. A pak jsem ten otřesný brak poctivě protrpěla až do šťastného konce. Nevím, zda mám smůlu, nebo zda je to už konstatování neradostného faktu, avšak zatím se mi krásnou Sophii nepodařilo vidět v žádném dobrém filmu. Takže - čím se liší brak (kýč) od skutečného uměleckého díla, v tomto případě filmového? Hlavním znakem kýče je, že se snaží tvářit "jako" něco jiného - pochopitelně, něco hodnotného, vznešeného, cenného atd. V tomto případě se zcela ahistorická slátanina urputně tváří jako "historický" příběh - proboha, kdyby se pachatelé aspoň mrkli do dobové literatury, do dějin pedagogiky, do dobových společenských pravidel; kdyby se aspoň snažili pochopit takovou Janu Eyrovou, z níž svým způsobem značnou část zhovadile obšlehli... Dále: tato trapná story se tváří "jako" příběh o lásce (partnerské, mateřské), "jako" příběh o morálce, "jako" psychologický příběh o nejintimnějších lidských citech... Fujtajxl! - Bohužel, nezbývá než spoiler! Pozor! - Nejde tedy o žádnou historii, nýbrž o kostýmní splácaninu, v níž např. tatíček (anglický lord z první poloviny 19. století) aktuálně po americku vykřikuje na svého spratka "mám tě rád!" (skoro se mi chtělo dodat podle vzoru Little Britain - "mám tě rád jako transsexuální porno!"), splácaninu, v níž není z dotyčného času obsažena jediná důvěryhodná historická reálie. Neboť k tomu, aby film byl "historický", opravdu nestačí pouze jakési kulisy a kostýmy. A co se týče vyspekulované a nevěrohodné motivace jednání postav - nějak jsem neporozuměla, proč milý lord absolvoval tak složitý a tajný způsob zplození potomka, když pak dovolil, aby se o jeho dceři vykládalo, že je to nalezenec, kterého kdosi nechal v košíku na schodech hospody?!. Ouvej, horliví, leč stupidní autoři se asi zamotali ještě do rychlostudia Toma Jonese a spol. (doporučila bych jako doplňující četbu Z. Wintera - Rozina Sebranec!). O ostatním se už ani nemá smysl rozepisovat, je to jeden kopanec vedle druhého, snad tedy jenom poslední věcná poznámečka: ubohá manželka deset let v kómatu s otevřenýma očima! Jak vidno, před více než jeden a půl stoletím byla v Británii medicína na nebývalé úrovni; dýchací přístroje byly neviditelné, proleženiny neexistovaly, infekce veškeré žádné...; a vyvalené oční bulvy měla ta nebožačka asi rovnou z porcelánu, aby jí nevyschly. Summa summarum: historický, psychologický, milostný, romantický a bůhví jaký ještě snímek není nakonec ničím jiným než nejhnusnější brakovou zpotvořeninou, kde hlavními "hrdiny" s doslova ocelovou morálkou a horoucími srdci jsou: vysoce pragmatická nána, ochotná pronajmout svou dělohu za patřičný peníz a poté stejně pragmaticky si znovu přisvojit prodané děcko. A lord-farmář, který po inseminátorském výkonu a cituplné vraždě nepoužitelné manželky konečně svého zaslouženého štěstí dojde. A když se k tomu přidá tklivé chvění skřipek, to by v tom byl čert, aby něžné duše srdceryvně netroubily do šnuptychlů! (14.06.2011)