Venuše

Na tento film sa mi veľmi dobre pozeralo. Prvá polovica je naozaj vcelku zábavná, plná seniorského, trochu čierneho britského humoru. Tá druhá už je značne vážnejšia, zaoberajúca sa životným bilancovaním, snahou o posledné, aspoň platonické potešenie (Maurice), či tým kam nasmerovať svoj život po zlej životnej skúsenosti, ktorá dokáže človeku vziať pevnú pôdu spod nôh (Jessie = Venuša). To, že film pekne skĺbil humor a komiku s pálčivou existenciálnou otázkou života a smrti, lásky a rozchodu je spolu so skvelými hereckými výkonmi najväčším plusom filmu. Ako kvázi nedostatok sa môže javiť nie príliš originálny príbeh (mladé dievča, ktoré vnesie zmysel do života starého muža). Na druhej strane je to opäť iný pohľad, ktorý je nesmierne pútavý. Výborne sú vo filme vykreslené aj charakery postáv. Predovšetkým Maurice, ktorý aj napriek svojmu vysokému veku nestráca ani kúsok so svojej bohémskej nátury. Takže carpe diem priatelia :-) (03.06.2008)

Ano, britská verze Babího léta, ale bez jakýchkoli příkras, bez sebemenší špetičky sentimentu. Zprvu jemným humorem prozářená romance se v druhé polovině přehoupne až do roviny krutého dramatu, v němž naštěstí nechybí katarze. Stáří je pěkná mrcha, bojovat s ní dá pěknou šichtu a z toho, co dostanete za odměnu, už si dokážete vzít jen drobky. Ale žít má smysl vždycky, protože smysl bytí je ve stáří naplněn stejně jako jindy. Peter O'Toole ve své roli jedinečný, stejně tak ovšem mladá přestavitelka Venuše. Jedna hvězda dolů je asi spíš subjektivní, v poslední třetině film hodně zvolnil a malinko ubral na originalitě, kromě úplného závěru, který je naopak skvělý. (10.10.2007)

Snímek o stáří, jemuž se daří vyhnout se patetičnosti, aby jeden hledal s lucernou. Venuši se přinejmenším tohle daří (skoro) na jedničku, přičemž rozumným způsobem tematizuje taková tabu, jako když ne sexuální, alespoň citový s hutně fyzický vztah osob toho nejrozdílnějšího možného věku. Kromě neokoukanými postřehy a marností provázející vědomí blížícího se konce prodchnutého scénáře a hudby sestávající z klasických kousků (Dvořák, Mozart, Satie), melancholických motivů a celkem svěžích písniček Corinne Bailey Rae, trčí z filmu nejvýrazněji neopakovatelný Peter O'Toole, jehož ztvárnění muže, podstatně křehčího, než jakým skutečně je (nebo v době natáčení byl) zůstane pro mě asi jeho nejpůsobivější rolí. Způsob, jakým jaksi zoufale a zároveň elegantně a s umem hodným titulu professor-of-a-pussy (jak se o něm vyjádří jiná postava) usiluje o svou pozdní múzu vyvolává sympatie, jaké by se podařilo dosáhnout jiné geronto-hvězdě stříbrného plátna stěží. Velmi dojemný film. (06.08.2012)

Na tomto filme je nadherne to, ze sa neviete rozhodnut, ci citite k hlavnym hrdinom lutost, hnus alebo obdiv. Kedze som v Anglicku pobudla nejaky ten tyzden, tak mi je prizvuk a konanie mladej britskej mladeze uplne zname a zaroven neskutocne odpudive...Ale to nic nemeni na skutocnosti, ze tento film je nadherny...Krasny epos o priatelstve, tuzbe a neskuocnej vypocitavosti... (09.08.2007)

Snímek se zvláští náladou, který chvíli baví a chvíli dohání k slzám. Jistě, takových tu bylo spousta, ale v takovém složení postav prozatím ne: Starý (ne starší) muž a mladá dívka (ale ne pod zákonem) - tudíž žádná variace a lá Lolita. Spíše o hledání a nacházení různých cest k druhým, o touze nepodlehnout odevzdaně nevyhnutelnosti, o radosti a bolesti života. A že na velký cit netřeba rezignovat v jakékoliv fázi života. (17.08.2007)