The Stepford Wives
Stepfordské paničky
Režie:
Bryan ForbesScénář:
William GoldmanKamera:
Owen RoizmanHudba:
Michael SmallHrají:
Katharine Ross, Paula Prentiss, Peter Masterson, Nanette Newman, Tina Louise, William Prince, Patrick O'Neal, Carole Mallory, Josef Sommer (více)Obsahy(1)
Vítejte v ráji mužů. Americký film podle známého románu Iry Levina.
Román oblíbeného amerického autora Iry Levina Stepfordské paničky (1972, česky poprvé 1975) má podobně jako jeho předchozí dílo Rosemary má děťátko ve svém středu ženskou postavu, která pod vlivem prostředí přestává rozlišovat, co je realita a co její zjitřená fantazie.
Joanna Eberhartová uvítá nápad svého manžela Waltera, aby se z rušného Manhattanu přestěhovali do klidného connecticutského městečka Stepfordu. V novém bydlišti se všechno zdá být dokonalým, možná až příliš dokonalým, především manželky ostatních stepfordských mužů, které chodí vždy perfektně upravené a jejich jediným koníčkem je starost o domácnost a o manželovo blaho. Jako by ani nebyly z tohoto světa.
Tvůrcem filmové verze (1975) byl anglický režisér Bryan Forbes (nar. 1926), který je u nás známý především dramatem z japonského zajateckého tábora Král Krysa (1965) a příběhem ochrnutého chlapce Běsnící měsíc (1970), obsadil do rolí ústředního manželského páru Eberhartových Katharine Rossovou a Petera Mastersona; jejich dceru Kim ztělesnila Mastersonova skutečná dcera Mary Stuart Mastersonová (která se později sama stala známou herečkou). V úlohách dokonalých stepfordských paniček se objevují např. Paula Prentissová (Bobbie) a Forbesova manželka Nanette Newmanová (Carol).
I když filmová adaptace nedokázala tak přesvědčivě jako předloha balancovat na tenké hraně mezi fikcí a realitou, vzniklo pozoruhodné dílo, které i po víc než třiceti letech dokáže zaujmout a také mírně vyděsit. Forbesova verze je každopádně mnohem vydařenější než její remake z roku 2004, který strašidelnou atmosféru originálu nahradil bujarou komedií.
(oficiální text distributora)
Recenze (123)
Stepfordske panicky su kvalitny horor ale s dost pomalym tempom. Nie je vsak ospale, da sa vydrzat, divak nezaspi pri filme. Pet spuntov vsak nedam, film trochu trpi rezisersky. nepojdem do filmovej teorie ani nebudem pouzivat odborne terminy a rozhodne tu nebude humor. Humor je vec vazna, to len na okraj. U Paniciek su ale mimoriadne kvalitne dialogy, kde obycajne rozhodne prevladaju - sprvu sa zda ze "o nic nejde" - ale ak odejova linia pozvolne kludne ide dalej, divak sa dozvie, ze pedsa tu len o nieco ide, a o hodne - film ma slusnu hororovu atmosferu, ktora je krasne budovana krok po kroku. Bryan Forbes totiz sa vobec nevenuje humoru, a to je setsakra dobre, realita sa miesi s fikciou a postupne narastajucou hororovou atmosferou -predsa len film figuruje v zanri horror/fryler, takze toho sa treba drzat. Hudba nic moc, akurat rozhovory na urovni, verzia 1975 je daleko, daleko lepsia nez ta komedia z roku 2004. Kazdopadne Katherine Ross /Butch Cassidy a Sundance Kid, Tajemna Zare nad Pacifikem/ bol vyborna, ale sama na to nemala sancu. Paula Prentiss nic moc, a zvysok hercov som ani poriadne nepoznal. 89 % ()
Knižní předloze se film bohužel nevyrovná, závěr je také trochu změněný, i když pointa zůstává mrazivě stejná. Nemohl jsem se ubránit dojmu, že ačkoliv se spousty věcí z knihy do filmu nedostaly a různé sekvence byly hodně zkráceny a ořezány, přesto se tempo vleče pomalu a snímek začíná po chvíli nudit. Katharine Ross jako Joanna mě sedla na první dobrou, postavy Bobbie a Charmaine též, Stepfordské paničky většinou také, jen mě nevyhovoval Peter Masterson v roli Joanniného muže Waltera, který mi se svou pleškou přišel oproti ní moc starý. Vkusně byla použitá hudba Michaela Smalla, pohybující se jak v experimentálních zvukových kulisách, tak v orchestrální rovině. Film je přes svou vynikající předlohu v podstatě málo známý a jak jsem proti remakům, tak tohle bych si přál, aby nějaký kvalitní režisér znovu zfilmoval, ale pouze v tom případě, že by byla zachována původní předloha, aby z toho nevyšel podobný blábol jako remake s Nicole Kidman z roku 2004. ()
Když se mění pořádky, je třeba se bránit. Vyplývá to z lidské přirozenosti. Bránit se. Mlátit kolem sebe rukama. Řvát na poplach. A to vlastně jen vychází slunce. Mění se běh světa. Probouzí se do nového, neprobádaného, netušeného. Je až s podivem, že veškeré lidstvo nevstává ráno z postelí s hrůzným jekotem, ale úsměvným dobré ráno miláčku. Ta hrůza změn, možností, alternativ, ta dokáže jednoho dokonale vykolejit. Lepší zavřít oči, uměle si noc prodloužit, hrůzu budoucnosti odehnat předstíráním setrvalého stavu. A co teprve, když se začínají měnit celospolečenské pořádky. Na ulicích potkávat občany s vyvalenýma očima nacpané antidepresivy, řev děsu zahryznut na špičce jazyka. Jen mě nechte být v tom, v čem jsem, nechci změnu, bolí, vraždí, můj hraný optimismus dohání k sebevražedným pokusům. Nechte mou malost, neválcujte ji velikostí. Ve Stepfordu zavřeli oči. Všichni. Odehnali od sebe hrozbu budoucnosti, kde bavit se o menstruaci je stejné, jako se bavit o počasí. Stvořili sobě ku potěše skanzen historie, kde muž byl stále výsledkem a žena jen doplňkem. Doplňkem zcela praktickým. Proč nezavírat oči, však proto máme víčka. Jen přikrýt oči a oddat se myšlenkám na odpolední čaj za asistence ocukrované bábovky při dojemném jekotu ptáků. ()
Dokonalost sama. Rodinný film se pomalu mění nejdříve na mysteriózní drama, pak na sci-fi, a přitom po celou dobu nese přirozeně načrtnutý sociální komentář. Samozřejmým druhým dnem je parodie bezduchých konzumentů - manželek, pasivních slepic a manželů, bezpáteřních, kariéristických gumáků. Lidí, kteří obětují své zájmy a touhy společensky přijatelným šablonám a zvykům. Mrazivý konec a závěrečná idylka patří k tomu nejlepšímu, co nabídl kinematografii žánr sci-fi a horroru. Nechte se překvapit. ()
Stejně jako film Rosemary's Baby je i tento film natočenej podle vynikající knižní předlohy Ira Levina. Obě knížky jsem četl dřív než jsem viděl filmovou podobu. V obou případech vyhrává knížní podoba nad tou filmovou. Ikdyž musím uznat, že film Rosemary's Baby se snad ani natočit líp nedal a i proto si ode mě vysloužil 5 hvězd. Ovšem tohle převedení Stepfordských paniček na plátno si zaslouží taky velké uznání. Oceňuji pomalu houstnoucí atmosféru přesně jako v knize. Obsazení Katharine Ross do hlavní role bylo taktéž dobrým tahem. I přeze všechno mé nadšení finální výsledek na 5 hvězd nevidím. Určitě je ale verze z roku 1975 lepší volbou než ta z roku 2004, kterou jsem jen těžko rozdejchával. A upřímně lituju toho, že se musel Ira Levin dožít takového zprznění své knihy. Pokud Paničky ze Stepfordu tak jedině tahle verze. ()
Reklama