Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
"Rozmysli si, Jíro, rozmysli. Na své štěstí dobře pomysli. Ty v domečku máš svatý klid, můžeš chodit do hospody, karty mastit, pivo pít." Musím říct že jsem rád, že konečně vychází na DVD, protože operu Úspěchy českého inženýra v Indii jsem donedávna nikdy neviděl . Přestože patří spíš mezi ty slabší hry, na moc vtipnějších věcí stejně v půjčovně nenarazíte. "V chaloupky stínu dobře... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... NÁÁÁMM!" ()
"Kolegové, smyčec není bicí nástroj." Jako skvělej matematik musím konstatovat, že statisticky vždycky musí být vždy někdo nejslabší. A nejslabší Cimrman je ten, kterej se pohybuje v říši hudby. Jenže to, že je nejslabší, neznamená, že je málo zábavnej nebo snad jen průměrně geniální. Tříjazyčná opera Úspěch českého inženýra v Indii mne zaujala zejména tím, jak zvučně znějí kuňkavý hlasy nezpěváků, kteří to mýmu neoblíbenýmu žánru zavařili opravdu solidně. Navíc jsem se dozvěděl, že G-ovce pocházejí z Bavor, jak se nepříliš úspěšně zkracuje anekdota a co to byla pověstná Cimrmanova Die Cirkulár Schule. Co chtít ve stínu chaloupky víc? ()
Je to určitě jeden z těch slabších výtvorů našich cimrmanologů, ale to je tím, že ostatní hry mají laťku velice vysoko. I tak se zde ale objevuje klasický cimrmanovský inteligentí humor, s perfektní operou-parodií, kde exceluje pan Svěrák a operní dirigent Vondruška :-) . . . . . . To jseš ale chodec, když ti chybí bodec :))))))) ()
,,Kolem toho dřevníku se vine pěšina do vsi vzdálená asi jeden a půl kilometru." Toto je jednoznačně nejslabší hra, kterou jsem od Divadla Járy Cimrmana viděl. Úvodní přednáška je hrozně natahovaná s minimem dobrých vtipů. V první půli na sebe strhává až příliš pozornosti Vondruška, který je až nemístně zmatený, takže působí trapně. Když se po hodině dostaví konečně opereta, nastává nuda ještě větší. Zpívání je nudné, děj je naprosto primitivní a vešel by se klidně do 5 minut. Bohužel má opereta skoro půl hodiny, kdy se na jevišti téměř nic neděje. I na hercích bylo znát, že si své role užívají daleko méně než v ostatních cimrmanových hrách. ()
4,5 Jedna z najlepších Cimrmanoviek, pri pozeraní ktorej som až slzil. Ako vidím hodnotenie, ktoré je výrazne nižšie ako u iných hier, tak podozrievam väčšinu užívateľov, že to vôbec nepochopili. Buď im Smetana, či Wagner nič nehovoria, alebo nerozumejú srande na účet českej veľkohubosti. Seminár je skvelý, opera mala prekvapujúco vysokú hudobnú úroveň, aj keď humoru tam už bolo menej. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- 27. května 1998 vystoupili pánové Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Bořivoj Penc a Pavel Vondruška v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro s představením Cimrman v říši hudby. Podle Zdeňka Svěráka hudebně erudované publikum „oceňovalo i pasáže, které jindy procházejí bez většího ohlasu“. (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- Přídavky, které můžeme vidět na záznamu, si dodnes diváci můžou během představení vytleskat. Snad jen s rozdílem, že Árie Plukovníka Colonela se hraje s orchestrem a je tam ještě přídavek s inženýrem Wagnerem a krátký projev Zdeňka Svěráka. (mnaucz)
Reklama