Hrdinové a zbabělci

Excelentní politické konverzační drama. Snímek vyniká a stojí především na propracovaném scénáři. Velmi podnětné, obsažné a úderné dialogy se zajímavými myšlenkami a neobtěžující mírou amerického patriotismu klasicky Hollywoodského "Bojuji za svou vlast" formátu. A přitom je vše zvládnuto tak, aby se v situaci orientoval i člověk, jehož politika nezajímá či se jí nijak hluboce nezaobírá. Kromě známé herecké elity mě ještě více zaujal Andrew Garfield a jeho postava. (05.02.2012)

„Prečo mi nepoviete radšej o jednotkároch?“ – „Pretože si ich nepamätám.“ Robert Redford je múdry fešák, fanúšik nezávislého filmu, fanúšik silných žien, majiteľ pevného zadku (obtiahnutého čo najtesnejšími riflami), štandardne veľký narcis a politicky zapálený starý vlk, ktorý vie, čo číta, čo pozerá a o čom rozpráva. Hrdinovia a zbabelci sú vydarený počin. Posledný raz som bol takýto napätý u "dialógového" filmu v prípade 12 rozhnevaných mužov a 13 dní. Redford je inteligentný a tichý profesionál, ktorý si váži názor diváka. Akože nie je to nejaký "veľkofilm" alebo čo, ale mňa to proste bavilo. Navyše som Hrdinov a zbabelcov videl tesne po mojom odchode do Leicestru, takže pár bodov k dobru za nostalgiu. 70% (08.03.2008)

Robert Redford se po několika letech vrátil k filmové režii otevřeným politickým snímkem a obsadil se do role profesora. Dva studenti se rozhodli, že přece jen vezmou v potaz výzvu svého idealistického profesora, aby se svými životy udělali něco zásadního. Vstoupí do armády a odjedou bojovat do Afganistánu. Mezitím ztrápený profesor začne podporovat privilegovaného studenta. Do osudů vojáků pak nečekaně zasáhne ambiciozní senátor, když v jednom z televizních interview prozradí informace o válečné strategii. Tři vzdálené příběhy jsou propojeny víc než by se zpočátku mohlo zdát. Nemůžu si pomoci, ale u Redfordových filmů se nudím. Asi jsou nějak na mě moc náročné ty jeho politicky orientované spektákly. Náročné v podstatě na všechno. Hlavně u nich vydržet a neusnout.To mně dělalo potíž, protože o postavy jsem zájem neprojevoval, děj taky nic moc a herci to odehráli velmi solidně. Jinak celkem nic neříkající drama, ale kdo si potrpí na slovní přestřelky, namachrované americké obličeje a řešení politického marasmu, bude jistě nadšenější než moje střízlivé hodnocení. Mé hodnocení: 60% (06.03.2013)

Hrdinové a zbabělci jsou čistě diskuzním filmem, kdy všeobecné pravdy (a i svoje vlastní názory na věc) prezentují tvůrci skrze postavy. Hrdiny a zbabělce nelze příliš brát jako životné postavy, protože jsou spíše zhmotněním novinového článku, jakéhosi zamyšlení nad problematikou v Afghánistánu (i když - to bych lhal, spíše se jedná o postavení USA versus "ti teroristi", o politiku USA a vůbec o celkové myšlení tohoto "kmene"). Celý film se odehrává ve dvou místnostech, zoufale se snaží posadit postavy do jiného křesla, abychom se nedívali neustále na tu samou zeď a jeho třetí vyprávěcí rovina, akční berlička v podobě jednoho nepovedeného výsadku, je věru úplně nadbytečná. To samozřejmě nemůžu tvrdit o filmu jako celku, i když z něj nevypadne žádný závěr. Nebylo by lepší přečíst si dvoustránkovou úvahu v novinách? Ano, bylo, ale na Toma Cruise, Meryl Streepovou a možná i na toho Redforda narazí v půjčovně (o kině pochybuji) více lidí, než kterých by si na straně číslo 8, hned vpravo dole (hledej, šmudlo), za všemi těmi havárkami na dálnici, zakoupenými byty na Floridě a novém ksichtu Heleny Vondráčkové, přečetlo něco skutečně důležitého. (06.06.2008)

I přes uvedené čtyři hvězdičky (spíš přesně tři a půl) mám s Redfordovým nejnovějším filmem několik výrazných problémů... Ten film má zatraceně chytrý syžet, respektive nápad, že uchopí současný problém prostřednictvím tří odlišných diskurzivních rámců, které nabídnou různá interpretační pole a zmnoží možnosti přístupů. Sledovat diskuze novinářky/politika, učitele/studenta-skeptika a učitele/studentů-těšitelů bylo vlastně strašně vzrušující a úplně jsem měl chuť se zapojit. Není nic zajímavějšího, než když je film obydlený samými chytrými postavami... Válečná linie zase obohacovala diskuzi o argumentační plochu, která by jinak v čistě "kancelářských" diskuzích chyběla. JENŽE ono to celé působí trochu zbytečně, když se centrálními tématy filmu stávají poměrně banální a průhledné problémy, nad kterými se každý novinář/politik/student nebo prostě zajímající se člověk dávno zamýšlel a asi se nedozví nic nového. Chytře vystavěný film nemá dostatečně silné argumenty k tomu, aby přinesl chytrým divákům stejné potěšení z diskuze, jaké prožívají (ne vždy) postavy filmu, protože sami už podobných diskuzí absolvovali řadu, i když možná ne v pozici mocného muže USA. (26.11.2007)