VOD (1)
Obsahy(1)
Drama nelítostného střetnutí nováčků, neboli „zobanů" s „mazáky" se odehrává v československé armádě v sedmdesátých letech. Přesto nelze říci, že konflikty, které zde můžeme sledovat, patří minulosti. Nejsou dokonce ani výhradně a jedině doménou armády. K eskalaci těchto problémů může dojít všude tam, kde se zmocní vedení nekontrolovaná a nemravná moc, mající dost nástrojů k prosazení své vůle. Armáda se může přirozeně stát relativně vděčným prostředím pro vybujení šikany, protože je postavená z dobrých důvodů na strohém principu podřízenosti a nadřízenosti. Ale vždy jde o problém širší a obecnější, který se bohužel projevuje v různých sociálních zařízeních i v dnešní společnosti.
Knihovník Cejnar je pro vojenskou kariéru fyzickými i psychickými vlastnostmi ten nejméně vhodný. Usiluje jen o to, aby povinné období služby prožil bez pošlapávání lidské důstojnosti. Má ale smůlu. Zrovna v jeho útvaru je skupinka mazáků, kteří mají o náplni povinné vojenské služby jiné představy. Jejich násilnické sklony rostou úměrně s inteligentním odporem zobanů, které inspiruje ten zcela nehrdinský, ale zarputile zásadový Cejnar.
Scénář napsal Zdeněk Krhounek, který vzhledem ke svému dlouholetému působení v armádě velmi dobře znal i nešvary spojené s šikanou. Za režii Zobanů získal režisér Jiří Vanýsek cenu Pierot 94.
(Česká televize)
Recenze (95)
Vynikající tv film o vojenské šikaně, ač se to zdá neuvěřitelné, přesto to byla pravda. Jak to potom muselo vypadat v ruské armádě? Nikdy nepochopím šikanu, proč si to všichni nechávají líbit? Jasně, někdy to jinak nejde, ale když šikanuje jedinec nebo jen hrstka stovku zobanů? Proč se to neobrátí a ti zobani mu nebo jim to pořádně nenandají? Každý si za svou šikanu může sám, když si to nechá líbit. ()
Neotřelej kousek o šikaně a dalším všemožném týrání na vojně za socialismu. Obsah je jednoduchej (šikana, buzerace, šikana, pokus o vzpouru, další šikana, vražda atd.), ale nenudí. Moc se bohužel nepovedl casting, kterej nejspíš probíhal etapově - kvalitní výběr mazáků a pak troubové v rolích bažantů (z nichž jedna je žel bohu role hlavní), úroveň má snad jen Aladar, a to hlavně proto, že ve filmu většinou jen štěká. V porovnání s nesmyslama typu Copak je to za vojáka je to rozhodně povedenej film. V porovnání s výbornou Tichou bolestí tomu ale hodně chybí. ()
Aladár „Kokot“ Makula a Seneca Cejnar v zoufalé vzpouře proti nepsanému a armádou tiše tolerovanému systému „výchovy“ bažantů. Poměrně věrný popis postupů, při kterých rozum s lidskou důstojností nebyly doma a zakomplexovaní idioti měli pré, docela fungoval mezi zdmi kasáren (i po stránce sarkasmu či psychologického vývoje), ovšem to závěrečné nahánění před čárou bylo už přes čáru. Na rozdíl od jiných mě Etzlerův výkon příliš nezaujal. Všechny ty bufety, sahary a „vojín se stará, vojín má“ přednášel způsobem, jako by měl pod kanadami prkna jeviště.. ()
Po tomhle filmu je celkem jasné, že mě čeká rozhovor s tátou. Potom si ujasním finální hodnocení. Spíš než ukázka šikany, jejíž realitě bych i věřil, mi nějak nesedělo, že nad jedním bláznivým četařem by byl na kasárnách už jen jeden poručík a nikdo jinej komu si stěžovat. I když je fakt, že boj se šikanou přišel až v 80. letech. ()
No jo sv*ně jsou snad všude obzvláště na vojně to musela být hrůza. Nesnáším šikanu a sama vím tak trochu o čem mluvím. Ač nemám vůbec ráda Miroslava Etzlera(celera)tak v tomto filmu zahrál padoucha(kteří mu dou nejlépe)naprosto přesvědčivě.Nejvíce mě pobavila scéna kdy se Etzler válí po zemi a dělá BŮ. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (7)
- Film bol natáčaný v priestoroch kasární znojemského pluku s názvom Devět mlýnů. (Jello Biafra)
- Když četař Konečný (Miroslav Etzler) zastřelí Aladara, má za uchem krev. O záběr později zezadu už však žádnou krev na uchu nemá. (ČSFD)
- Za réžiu filmu získal Jiří Vanýsek cenu Pierot 94. (Jello Biafra)
Reklama