Láska podle předlohy

Nic mě v poslední době nerozhodilo tak jako fakt, že Anna Elliotová je od r. 2006 „Namlouvání a přemlouvání“ - snad knihkupci doufali, že „&“ zvýší poptávku po této skromné slečně. Naši filmoví distributoři naopak usoudili, že Austenové bylo již dosti, jméno z názvu vytrhli a vznikl podobný patvar. Bez Jane Austen totiž film nefunguje – ona je hlavní spojnicí a důkazem toho, že všechny příběhy byly již řečeny a my je jen slepě opakujeme nehledíce na to, zda jde o rozvodové řízení či o Star Wars. Je tak zahájena série klamů, v níž hrdinové utíkají před problémy do ideálního světa klasicistní Anglie a my zatím sníme jejich životy, které jsou stejně nereálné a stejně zábavné. Jako oni si i my uvědomujeme marnost našeho počínání, ale kdo ví, třeba vyjdeme z kina a stane se nám něco nereálně úžasného (tedy za předpokladu, že cílem není sehnat Annu Elliotovou). (07.08.2012)

Režisérka Robin Swicord je podepsaná pod několika zajímavými scénáři, tuhle austenovskou látku rozhodně nezkazila, nicméně ve finále byl tenhle šálek připravený v trochu jiném kávovaru, než bych si představoval. Výsledek tak zapadne do škatulky filmů, které vámi projdou a neublíží, ale ani nijak nepohladí. Představa čtenářského klubu je fajn, moje oblíbené Emily Blunt a Maggie Grace zrovna tak, jen to absolutní křečovité nasazení inteligentních, kultivovaných, sexy a módních čtenářek a čtenářů je až krapet moc zaoceánské. (02.05.2013)

Taky bych nejradši založila knižní klub Jane Austenové. Přístup bychom měly jen my ženské, abychom se vypovídaly, a pokud by se tam měl objevit i chlap, tak jen takový hezounek, jako je Hugh Dancy. Díky četbě, rozebrání a pochopení děl Jane Austenové bychom všichni změnili své vztahy k lepšímu, a následoval by happyend, jako ve filmu. Ne, vážně, to byl úžasný, lehoučký film, plný zajímavých životních mouder, které je dobré vyslechnout, jako například věta: Nikdy nepodceňuj sílu dobře napsaného dopisu. Herecké výkony všech byly výborné a chtěla bych vyzdvihnout i velmi dobrý český dabing. (27.05.2013)

Asi takto: komplet sracka. Hned na uvod jedna lezba, statny pohreb psa zeny karieristky, nefungujuce manzelstvo, nefungujuci milenci - kazdy chce osukat kazdeho, ale stihaju to len tak-tak, lebo im furt zvonia mobily a bezia dakam do prdele. Nedalo sa to proste dopozerat. Mozno aj preto, ze sme pred tym dopozerali Housata (1979) a ten rozdiel v psychologii je proste nestravitelny - jeden film ma dusu, vnori cloveka do bezne vsednych dni lasku hladajucich mladych, mozaiky ludskych dusi a emocii: bez nervackej hudby, bez shitovych strihov, bez lezieb. A ten druhy presne naopak. Jasna sracka za nula. (04.11.2014)

Nebojte se, že neznalostí díla Jane Austen ztrácíte hlavní bonus - mapu k pochopení debat o románových postavách. O ty neběží zdaleka tolik jako o členy čtenářského klubu, jejichž životy se před námi decentně rozbalují. Ženy rozličných profesí a stavů a jejich minulí, přítomní a budoucí muži nahlížejí do niter literárních postav a objevují tak svá vlastní. Taky jim dochází, že smutky a trápení má i ten, kdo právě sedí, žije, miluje .... vedle nich, vedle nás. Láska podle předlohy je film na slova, která je škoda přeslechnout, tak bohatý, že jsem si ho musela hned zopakovat a nejen proto. Má i úžasné herecké představitele, je civilní, lehoučký, ale i - neberte mi to, prosím - moudrý a skýtá jakousi citovou očistu ... je v něm zkrátka něco víc, než se na první nezávazný pohled může zdát. 4,5 *. PS : Koment 01Zuzany10 reagující na ten muj neni uplně od věci, ale přepisovat nebudu, aby nebyla za tydýta. (27.03.2008)