Až na krev

Jakkoliv byl film dobře řemeslně zvládnutý, jakkoliv DD Lewis hraje na božské úrovni, přesto mě příběh muže, jenž se zřejmě v dětství nakazil zmrdovinou a došel si k bohatství po zádech jiných, přesto mě nevmáčkl do křesla a nedonutil k záplavě obdivných vzdechů. Tyhle lidi, co jdou za svým bez jakýchkoliv skrupulí a přes mrtvoly totiž bytostně nesnáším. (21.07.2015)

Hudba. Od počátku v roli odtažitého pozorovatele, který není součástí filmu a jen ho komentuje. Veškeré emoce (a cynizmus) jsou od prvních tónů jakoby předprogramovány, bez ohledu na to, jaký vývoj proběhne na plátně - lidé jsou takoví jací jsou, dvakrát tučně podtrženo. Jen u málo filmů jsem cítil od začátku do konce stále to samé. (30.07.2008)

Paul Thomas Anderson a Daniel Day-Lewis. Dvě těžké hollywoodské váhy známé svým perfekcionismem i důsledným výběrem projektů. U filmu Až na krev z roku 2007 našli společnou řeč a o dekádu později si úspěch zopakovali s Nití z přízraků, údajně posledním Day-Lewisovým filmem. Jejich návrat do ropného boomu na počátku 20. století se přitom zařadil nejen do mnoha žebříčků nejlepších filmů roku, ale i celé dekády. (30.12.2022)

Mistrovské řemeslo bez uměleckých kompromisů. Dokonalá studie jedné ambiciózní egocentrické duše, v jejímž nositeli - naftaři Plainviewovi – má filmový svět jednu z nejšťavnatějších postav své historie. Strhující první půle, kdy se děj více točí kolem budování ropného impéria, je téměř vizuálně hypnotizující (scéna požáru těžařské věže za doprovodu rytmické perkusní hudby má až jakýsi hororově-apokalyptický nádech), druhá půle se line spíše v komorní rovině, kde se příběh se více zaměřuje na naftařův problematický vztah k synovi a úlisnému náboženskému fanatikovi Alimu (z Plainviewova „vyznání se“ při křtu mi běhal mráz po zádech). Plainviewa zřejmě nikdo nehrál, tohoto lehce shrbeného muže s výrazným knírem přivedl Anderson strojem času z doby před sto lety a snímaje ho skrytou kamerou ho nechal odžít svůj příběh….Ne, vážně. Daniel Day Lewis…… tady neexistují slova, která by dokázala opsat mojí fascinaci jeho výkonem. Ta mimika, ta naprostá změna hlasu (která ale vůbec nepůsobí manýristicky), ten lehce shrbený postoj, ten impozantní zjev. To už není herectví, to je převtělení, kterého je schopen snad jen Day-Lewis za pomocí jeho pověstné ´Stanislavského metody´. Tleskám, Danieli a Paule.___Když Day-Lewis letos přebíral svého druhého Oscara, vypadal se svým aristokratickým vzezřením a masivní naušnicí v každém uchu jako bytost z jiného světa. Stejně tak v dnešní době působí tenhle film….. (09.03.2008)

Boh nie je povera. Daniel Day-Lewis je Boh. Fascinujúce dvaapolhodinové herecké sólo v najnehollywoodskejšom americkom filme za posledných... všetkých čias? :-) Nemilosrdná dekonštrukcia mýtu o americkom sne a absolútny kontrast ku coenovskému vzdychaniu za starými časmi. Staré časy podľa Andersona stáli úplne za hovno, pretože sa topili v krvi a mastnom čiernom blate a boli plné citovo vyprahnutých odľudov, podvodníkov a fanatických (samozrejme falošných) prorokov. Epos roka. Ženám vstup zakázaný. (05.05.2008)