Bratři z donucení

Willa Ferrella mám většinou rád, Johna C. Reillyho spíše výjimečně... Ale tady jsou si oba rovni - jsou trapní stejně jako většina filmu, v němž mě dokázali pobavit asi jen Mary Steenburgen a Richard Jenkins. Jinak to byla zbytečně obhroublá, hloupá až nechutná podívaná ve stylu loňského Holmese a Watsona. (27.11.2019)

Minimálně pro mě rozhodně nejvtipnější komedie s Willem Ferrellem, jejíž ústřední premisou je, že dva infantilní kudrnatí čtyřicátníci se stanou nevlastními bratry. John C. Reilly je ve filmu Ferrellovým rovnoceným partnerem (chtělo by se říct bratrem), ať už se jedná o scény pracovních pohovorů či naměsíčné destrukce. Množství scén je opravdu nezapomenutelných (dvou-patrová postel,a cappella zpěv Sweet Child O'mine, Boats and hoes...), což potvrzuje i fakt, že přiměřeně s opakovanými zhlédnutími roste počet citovatelných hlášek ("Dad, we're men. That means a few things - we like to shit with the door open..."). Smál jsme se až tak, že jsem málem spadl ze svého dinosaura... (19.11.2010)

"Pořád tě nenávidím, ale máš slušnou sbírku pornáčů!" Je pohodlné ještě ve čtyřiceti letech viset na krku rodičů a Dale s Brennanem si to rozhodně umí užít. Mě tedy tento snímek hodně bavil a to zejména proto, že si ještě pamatuji hlášky mých malých mudrlantů při marných pokusech o jejich výchovu. Od dětí je to roztomilé, ale od dvou dospělých fracků je to neskutečný nářez. (04.01.2016)

Hodně vtipný! I když uznávám, že rozhodně ne pro každého. Takhle se představuji Ferrelovský film. Absurdní humor, perverzní hlášky a totálně asociální ústřední postavy, kterým musíte fandit. "Máš parádní sbírku pornáčů". "Jo mam porno ze 70., 80, a 90. let, je to jako, kdyby sis ho honil ve stroji času". Nemůžu si pomoct, ale já se výborně bavil. (22.08.2011)

Začneme u pozitiv: Will se nesvlékne do půl pasu, aby vyděsil obecenstvo přírodním pulovrem připomínajícím srst vřešťana rezavého a to je asi tak všechno.. S trapností často koketující komedie plná zbytečných vulgarismů, v níž kostyméři střídali na bratrech trika s dětskými motivy a o vystoupání varlat z šourku zpět do břišní dutiny se už postarali Ferrell s Reillym. Obdivuji R.Jenkinse, potažmo dabéra Jiřího Plachého, že zvládli participovat na tomhle mazání rozdílů mezi infantilitou a mentálním narušením, aniž by se znova podívali na svou snídani.. (04.12.2013)