Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalObsahy(1)
Vyprávění Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka o tom, co se může stát při natáčení. (oficiální text distributora)
Recenze (32)
"Já jsem nikdy veřejně netvrdil, že bych byl vnukem velikého básníka Vítězslava Hálka. Na to je mi dědečkova památka příliš drahá." Veselé příhody z natáčení jsem vždycky miloval. Smoljak se Svěrákem, které jsem tehdy nekriticky obdivoval, totiž k mé nesmírné spokojenosti plodili jednu hovadinu za druhou a pomluvení herci to v závěru svou obhajobou vždycky perfektně rozsekli. Nyní jsem si to celé zreprízoval a pro mě to má pořád své kouzlo. ()
Výborná mystifikační série vycházející z těch nejlepších tradic absurdního humoru nositelů odkazu génia Járy Cimrmana. Divák se může dovědět, že kaskadér a představitel tvrdých chlápků Zdeněk Srstka ve volných chvílích vyšívá dečky a vnucuje je filmovému štábu, půvabná hvězda českého filmu Libuše Šafránková má temnou minulost nepolepšitelné zlodějky nebo že Vlastimil Brodský za milou tváří skrývá pravou tvář brutálního tyrana. Hravé, provokativní, rošťácké. Drobná spiknutí, na kterých ochotně spolupracovaly samotné oběti. Celkový dojem: 90 %. ()
Některé ty z prstu vycucané historky jsou dobré - za každý díl tak jedna - a žily si pak vlastním životem a mnozí jim věřili a někteří dodnes věří (viz Na samotě u lesa kuňkání). Ale na tuhle jednu za díl připadá asi osm dalších ne tak dobrých (třeba voda v botách mi přišla vyloženě trapná) a popravdě Smoljak se Svěrákem nejsou řekněme Čepelka se Šebánkem, aby to uměli podat tak, jak je potřeba. ()
Humor značky Svěrák-Smoljak je nesmrtelný a vtipný kdykoliv a kdekoliv. Tedy i tady. Z obyčejného pořadu ve stylu Úsměvy, či podobných udělali setsakramensky zábavnou záležitost. PS: díky němu vím co vyprávý pan Smoljak v Na samotě u lesa kdy mu není v randálu nic rozumět, či proč Petr Nárožný tak smyslně špulí rty na třídních hodinách v Marečku, podejte mě pero:-) ()
Josef Kemr jednoznačně rulezzz:-)) Špatné nebylo ani vyprávění o zrovna né moc srandě rozumějícímu Jiřímu Menzelovi a vtipu o ženatých manželkách, nebo vyprávění o scéně s rozkládacím otomanem z filmu Na samotě u lesa. Jó co srandy si užijí filmaři během natáčení (kórt tenkrát), to se mohlo a může obyčejnému člověku tak max.zdát, ale ono ostatně i tenkrát tomu nejposlednějšímu člověku a to v jakémkoliv zaměstaní se jí dostalo:-)) ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- V místnosti, kde Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak moderují veselé historky, je za nimi na zdi pověšen obraz malíře Bedřicha Dlouhého „Krajkář“ z roku 1986, inspirovaný obrazem „Krajkářka“ slavného malíře Vermeéra Van Delfta. Dílo se objevilo i na obalu gramofonové desky „V penzionu svět“ Michala Horáčka a Petra Hapky z roku 1995. (sator)
- Informace o tom, že projev ředitele z filmu Marečku, podejte mi pero! (1976) měl býti delší, ale byl na Barrandově zkrácen není kupodivu mystifikací, ale pravdou. Podíváme-li se do knižního vydání tohoto scénáře vydaném ještě před uvedením tohoto pořadu, vystřiženou pasáž tam skutečně najdeme. (mnaucz)
- Úspěšnost některých mystifikací je fakt, že některé jsou lidmi uváděny jako seriózní fakta a zajímavosti z natáčení, třebaže nejsou pravdivé. Příkladem je zajímavost z filmu Rozpuštěný a vypuštěný (1984). V ní se uvádí, že Marek Brodský si scénu vymyslel sám, jako pomstu svému otci, přičemž skutečnou inspirací je pasáž ze semináře ke hře „Vražda v salonním coupé“, ze které film vychází. (mnaucz)
Reklama