Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hra spisovatelky Jindřišky Smetanové měla na obrazovce premiéru v březnu 1966. Fiktivní příběh je umístěný do všedního dne pražské kavárny. Uprostřed zvláštního, nepojmenovaného napětí se ozve z televize zpráva, že zeměkouli obsadili okupanti - obyvatelé jiné planety. Ve městě ustává provoz, nikdo nesmí vycházet. Hosté musí vyřešit základní životní stanovisko: vykročit z obklíčení - byť s rizikem, nebo bezbranně setrvat v "jistotách" vnucené klece. Hra zobrazila společenské klima šedesátých let a vlastně předvídala srpen 1968. Proto zůstala více než dvacet let v trezoru. Autorka spolu s režisérem Antonínem Moskalykem za ni obdrželi v roce 1966 Cenu kritiky na festivalu PRIX ITALIA. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (57)

fragre 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný a svým tématem a naléhavostí velice dobový snímek-podobenství. Jen mi připadá příliš divadelní a některé postavy jsou natolik typizovanými nositeli postojů, že se dá odhadnout, jak se zachovají. Trochu z toho kouká šablona a některé herecké výkony jsou dost teatrální. S vědomostí věcí následujících (srpnu 1968), je to však vlastně snímek prorocký. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Poměrně zdařilá televizní inscenace zachycující okamžik (po)zastavení se lidstva v lemovské situaci kontaktu s mimozemskou civilizací, komorně představený na pestrém populačním vzorku osazenstva velkoměstské kavárny. Lidstvo je výstižně představeno svou okamžitou silovou reakcí (očekáváním meziplanetární války a přípravami k ní), danou sebeprojekcí; na druhou stranu i mimozemští „okupanti“ ve svých anoncovaných krocích dokonale reprezentují totalitní moc bránící se společenské proměně. Rozporem charakteristiky mimozemšťanů však zůstává, že zatímco se jejich myšlení vyvíjelo zcela odlišně od lidského (jak sami zdůrazňují), stále vycházejí ze zavádějící představy existence (jakýchkoli) nezlomných faktů, na níž vystavili svou představu o hrozícím konci Země. V každém případě musím ocenit výborné herecké výkony a účinně navozenou temnou, klaustrofóbní atmosféru, jíž procházejí echa dávných otázek po smyslu, povaze a původu lidské existence, jaké si již ve druhém století po Kristu pokládal Klémens Alexandrijský: „Kdo jsme byli? Čím jsme se stali? Odkud jsme byli? Odkud jsme sem byli vhozeni? Kam spějeme? Odkud máme čekat vykoupení?“ ()

Reklama

Raven0 

všechny recenze uživatele

Prorocký snímek, předznamenávající sovětskou invazi? I tak se to dá říci. Mnohem více zde však jde o konflikt svobodné vůle a s ní spojené nejistoty versus jistota skrytá za "humanitárním" útlakem. Může vůbec někdo rozhodovat, co je pro druhé to dobré? A nutit jim to proti jejich vůli? Je pak invaze cizích mocnotí ospravedlnitelná? A co na to obyčejný člověk? Film nedává jednoznačné odpovědi (i když kterým tvůrci dávají přednost je jasné), spíše ukazuje širokou paletu možností a odlišné způsoby chápání jedné dané, mezní situace. ()

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Na starý čiernobiely film "Koniec veľkej epochy" ma upozornil PhDr. Ľubomír Huďo. Je to veľmi výstižná paralela ku tomu, čo sa odohráva v súčasnosti. Aj keď bol tento snímok natočený v roku 1965, dokonale reflektuje stav, ktorý dnes nastal v rámci korona fašistického šialenstva. Komorný príbeh sa odohráva v pražskej kaviarni, kde sa ľudia dozvedia z televízie, že našu planétu obsadili mimozemšťania. Prišlo niečo neznáme a média diktujú, čo majú ľudia robiť. V meste ustáva všetka činnosť, nikto nesmie vychádzať! V tejto situácii začínajú na povrch vystupovať skutočné charaktery hosťov kaviarne. Ukazuje sa kto je silný, slabý, odvážny, zbabelý, bystrý, hlúpy. Majú na výber. Buď sa vykašlú na mediálnu manipuláciu a vídu von alebo sa zostanú ustráchane krčiť v (covidovej) klietke. Toto filmové podobenstvo je v dnešnej dobe mimoriadne aktuálne. ***** ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Když přijdou silnější, je to vždycky okupace. Jak se jen zachovat? Tento pomyslný lakmusový papírek, kterým autoři, scénáristka a spisovatelka Jindřiška Smetanová a režisér Antonín Moskalyk, prověřili lidskou povahu na základě ireálné (nepředstavitelné) situace, v níž je bezprostředně ohrožena suverenita státu a svoboda jednotlivce, je s ohledem na věci příští (srpen '68) málem jasnozřivou předpovědí. Bod zlomu, tedy to, proč najednou nic není jako dřív, navíc zastihuje zdejší postavy, bezejmenné a proto anonymní, nepřipravené, zaskočené, uprostřed ospalého všedního dne – tedy přesně takové, jaké bylo možné vídat na pražských ulicích také o necelé tři roky později, v den vpádu sovětských vojsk. Pomineme-li jakýsi hlas zvenčí, který je ale nutný pro uvedení kontextu a který zpřítomňuje objevivší se zlo prostřednictvím televizní obrazovky, jsou všechny ostatní postavy funkčním prvkem tohoto nevšedního experimentu. Obsazením špičkových hereckých interpretů (Šmeral, Růžek, Brodský, Krůta, Dítětová, Waleská, Dostalová, mladý Ornest a další) nabývají tito nehrdinští hrdinové na své přirozenosti, zabydlují onen ireálný prostor reálnými prožitky. Slabí a silní, odvážní a zbabělí, chytří a hloupí. Lidstvo pod kuratelou. Nic se nezměnilo. Vůbec nic. ()

Galerie (17)

Reklama

Reklama