poster

Strom života

  • USA

    The Tree of Life

  • Slovensko

    Strom života

Drama / Podobenství / Poetický

USA, 2011, 133 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marius
    *****

    Z filozoficky veľmi hlúpych premís o "ceste prírody" a "ceste milosrdenstva", postavených do antitéz, vytrieskal Malick výborný film. A hoci záver odstrelil presne tam kam vzhľadom na predpoklady musel dospieť (a s čím nemožno súhlasiť pokiaľ nezdieľate minimálne deistický pohľad na svet), ide o výnimočné dielo s typickými Malickovými trademarkami. Kamera roka a to bez debaty a Vltava vládne! 10/10(12.12.2011)

  • Le_Chuck
    ***

    Chvíľami krása, chvíľami peklo. Chápem odpady, tak aj päťky a keď ustabilizujem svoje nálady, tak to máme čistý stred. Bod k dobru za to, že sa takáto vec vôbec dostala do širšieho povedomia (distribúcia, konzum). Malick má v tomto ohľade v Hollywoode velice privilegované miesto. Dokáže artovku naplniť hviezdnými menami a podhodiť mainstreamu niečo silne autorské, kde sa musí premýšlať. A masa sa dostaví, veď tam hrá Brad Pitt a Sean Penn. "OMG, fuck this shit! Idem na Šmoulov." A aj tomuto rozumiem, Tree of Life je v silnom kontraste k "rýchlym" filmom a vyžaduje od diváka velice sústredené správanie (niekoľoko minútové pauzy v monológoch) po väčšinu mamutiej stopáže. Otázka znie, čo za to ponúka a či výsledné hodnotenie nie je len zrkadlo vyspelosti a odhodlanosti pozorovateľa sa otvoriť, hľadať odpovede, skúmať odkazy, participovať sa na relatívne banálnom filozofovaní. Priznávam, že v tomto štádiu sa nenachádzam bolo by to nefér voči klubovým/artovým filmom ako takým, velebiť jeho výnimočnosť (ktorá imho spočíva iba v prehnanej pozornosti, nič viac). Čo ma ale reálne sklamalo je prehypovaný vizuál, ktorý je možno presný (svet očami detí, neprifarbený, nízka chaotická kamera) ale pre mňa absolútne všedný a neatraktívny. Neustále protisvetlo a pohľady do slnka neboli nuda prvých 15 minút. Zahrané skvele. 50%(11.12.2011)

  • hellstruck

    Asi nejsem cílová skupina tohoto filmu. Oprava: Asi určitě ne. Nejsem příliš umělecky a poeticky zaměřený člověk, to otevřeně přiznávám. Kdybych si dopředu přečetla žánrové zařazení, tak filmu nevěnuji sebemenší pozornost - ale bohužel. Zpočátku mě odradily věčné řeči o Bohu ("Pánbůh dal a Pánbůh vzal", "Teď je v božích rukou"), ale budiž. Když přišel na řadu Sean Penn vzhlížející k nebi, už mi bylo jasné, že budu tímto filmem naprosto znuděná. A po chvilce sledování záběrů vesmíru (ano,jsou krásné,ale..) a dinosaurů provázené šepotem,jsem to jednoduše musela vypnout. Já jsem prostě milovnice příběhů, ve kterých se něco skutečně děje..Opravdu stěží chápu Pitta, který odmítl účast ve Fontáně a dal zelenou tomuto.(15.3.2013)

  • CheGuevara
    ****

    Miluji Terrence Malicka a považuji ho za jednoho z nejinspirativnějších lidí, co kdy točili filmy. Jeho Strom života není "pure cinema" ale čirá filozofie o životě a smrti aneb tím vším, o čem si Fontána jenom mohla zdát. Vlastně vůbec nechápu, jak tolik "evropský art" mohl vzniknout za hollywoodské peníze s Bradem Pittem v hlavní roli. Obávám se, že ať už do kina přijde kdokoliv s jakýmkoliv očekáváním, tak toho svého se nemá šanci dočkat. Nikdy jsem neviděl nic tak monumentálního a ambiciozního jakým je Strom života. Zato Malickova témata zůstávají stále stejně silná a mě blízká.(11.7.2011)

  • verbal
    odpad!

    Takže tohle je to umění? Více než dvouhodinové psychotické blábolení pomatené kudlanky, plné kýčovitých žvástů a biblických citací, prokládané nekonečnými záběry z Hubbleova teleskopu, na jejichž pozadí vyje Baptistický sbor kastrátů? "Hluboké filosofické zamyšlení" nad Bohem, vesmírem a lidstvem, které paradoxně existenci Boha popírá! Kdyby Bůh existoval, nedovolil by zajisté tomu audiovizuálnímu teroristovi takové zvěrstvo vůbec natočit. Je však milé, že nám Terenc konečně odhalil původ své psychózy. Jeho bigotní, šosácký fotr s andělskou tváří Brada Pittky mu to patrně dával v padesátých letech pěkně sežrat a vsadím se, že mu i každý večer nutil banán v čokoládě. Zrovna včera jsem viděl uprostřed chodníku ležet velké, čerstvé hovno. V ranním chladu se z něj ještě kouřilo a já zůstal úplně zmražen esoterickou krásou toho magického okamžiku. Zemitý pach, k nebi stoupající opar a hravé odstíny hnědé na šedém podkladu oroseného asfaltu! No co vám budu povídat. V hlavě mi duněl Vangelis a já se prostě musel na chvíli zastavit a vinou toho čarokrásného momentu se vzevrubně zamyslet, co vlastně jsme a odkud jsme přišli! Naštěstí mi Bůh seslal souseda, jehož naléhavá otázka "Vole, ty čumíš do hovna?" mě probrala z toho dvouhodinového tranzu a já v tom říjnovém chladu nezmrzl. A teď mě omluvte. Dostal jsem telepatické poselství, že na orbitu už čeká Aštar!(15.10.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace