poster

Strom života

  • USA

    The Tree of Life

  • Slovensko

    Strom života

Drama / Podobenství / Poetický

USA, 2011, 133 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    ****

    ,,MUSÍŠ BÝT SILNÁ. PÁN DÁVÁ, PÁN BERE!“....... /// Bůh (ten opravdovej, ten co neexistuje) se rozhodl napsat scénář, aby se vědělo co je zač a zároveň se omluvil za to, že neštěstí potkává i ty dobré. Poblouznil T.Malicka a ten tu fantasmagorii hodil na plátno (filmový). Nic neříkající nebo vše říkající (?) obrazy, hudba a Aronofsky podávající žalobu, protože má dojem, že byl vojet (jako kopírován). Tohle je totiž další z filmů, kterej snese Odpad! stejně jako *****. Já jsem narušenej. Film jako báseň, symfonie poskládaná z obrázků.....tyhle úlety mě něčím přitahujou. I KDYŽ V TEBE NEVĚŘÍM! PS: Jestli máte ve zvyku dívat se na filmy s nějakým kibicem (třeba s manželkou), tak ho radši sejměte, protože to chce KLID! (a nohy v teple). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět film, ve kterým může B.Pitt spolu s dinosaury obdivovat Smetanovu ,,Vlast“ (tedy moji vlast). 2.) Mám rád IMAXácký filmy o přírodě. 3.) Thx za titule ,,AntS“ a ,,rad.mas“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(21.9.2011)

  • hellstruck

    Asi nejsem cílová skupina tohoto filmu. Oprava: Asi určitě ne. Nejsem příliš umělecky a poeticky zaměřený člověk, to otevřeně přiznávám. Kdybych si dopředu přečetla žánrové zařazení, tak filmu nevěnuji sebemenší pozornost - ale bohužel. Zpočátku mě odradily věčné řeči o Bohu ("Pánbůh dal a Pánbůh vzal", "Teď je v božích rukou"), ale budiž. Když přišel na řadu Sean Penn vzhlížející k nebi, už mi bylo jasné, že budu tímto filmem naprosto znuděná. A po chvilce sledování záběrů vesmíru (ano,jsou krásné,ale..) a dinosaurů provázené šepotem,jsem to jednoduše musela vypnout. Já jsem prostě milovnice příběhů, ve kterých se něco skutečně děje..Opravdu stěží chápu Pitta, který odmítl účast ve Fontáně a dal zelenou tomuto.(15.3.2013)

  • venus
    ***

    33 let práce... neuvěřitelné... na jednu stranu jsem uchvácena alegorickou prosluněnou kamerou, ale značně zachmuřena stylizací lidství do jedné americké patriarchální rodiny, kde je otec generálem a matka němou utěšitelkou. Kdyby si Malick hned od počátku udržel nastavenou audiovizuální levitaci, mohli jsme hlasitě plesat. Ano, asi takhle nějak by se dal zachytit život, tak široce, tak neuspořádaně, tak krásně. Ovšem pominula bych právě tu humanitní složku, jelikož je troufalé a až urážlivé nacpat člověka do jedné fordovské rodiny. A není to trochu rouhání střídat evoluční záběry o vzniku života se životem represivní křesťanské rodiny? Bůh nebo Darwin? To je otázka, která ovšem není v dnešním vědecky orientovaném světě příliš výstižná a dostačující. Pro mě, jako pro ateistu, stála krása života ve stínu křesťanství a imperialistické morálky.(18.12.2011)

  • Aidan
    *****

    Po tomto filmu by měla v kině zůstat světla zhasnutá ještě alespoň hodinu. (...) (…) Nevydržel jsem to a vypravil jsem se na film podruhé. Pár lidí během promítání zase odešlo, mnozí jiní se i tentokrát začali ve chvíli, kdy se na plátně objevil dinosaurus, smát, další si šeptali jako žáci na nudné hodině. A přitom Strom života není složitý snímek: naopak, pojednává o těch nejprostších pravdách, klade ty nejzákladnější otázky, a od diváka nežádá ani tolik intelektuální výkony jako spíše pozorné ztišení, kterého televizí a internetem rozptýlený, městem ohlušený, novinami o údiv nad podstatnými věcmi připravený divák dnes není příliš schopen. A jsou další důvody, proč Malickovo dílo vyvolává neklidné vrtění se v sedačkách: vyžaduje totiž otevřenost pro Boha, samo je jednou dlouhou, mnohohlasou modlitbou ve slovech, obrazech i hudbě. Jenomže v České kotlině je Bůh tabu jako málokteré jiné téma – ve slušné společnosti se o něm prostě nemluví a také slušné snímky o něm mlčí, jinak je to navýsost trapné (v soukromí ať si každý dělá, co chce). Dalším důvodem divácké rozpačitosti může být neschopnost uzávorkování ironie, jež je českým národním sportem (sportem, na němž se jako na jednom z mála podílím) a která nás chrání někdy před hloupým patosem, jindy však žel před skutečností. Ke kinematografii u nás patří nadsázka a smíchem se bráníme příliš vážným otázkám. K porozumění Stromu života by mnohým, kdo litovali zakoupeného lístku, možná pomohla též orientace v Bibli. Ve zkratce, velmi neexplicitně, v aluzích leckdy nenápadných se tu totiž představí příběh Stvoření a Pádu, Kain s Abelem, podobenství o ztraceném synu, Pavlovy listy („Dělám to, co nenávidím…“) a zejména kniha Job. Neznám druhý film, který by byl tak plný touhy po Bohu. A přitom tak neagresivně, nekazatelsky… Mnoho by se k tomu všemu dalo napsat, ale rozebírat Malickův opus na částečky je škoda. Je určen k rozjímání, k přitakávajícímu zakoušení, ne k analýzám. Rozložit do slov jde stejně málo jako třeba nějaká Bachova kantáta.(26.7.2011)

  • Traffic
    *****

    Film, na který dost lidí nestačí spirituálně, nikoli intelektuálně nebo nízkou úrovní filmové gramotnosti, jak bývá mnohem častěji zvykem. Film plný paradoxů. Je jako dělaný pro velké plátno, ale hromadné projekce mu spíš škodí. Průměrná délka záběru odpovídá současným zrychleným normám, přesto u něj diváci usínají nebo neudrží koncentraci. Dvouminutový trailer vám sdělí v podstatě totéž, co celý dvouhodinový film, přesto je ve sledování obou naprosto zásadní rozdíl. A vlastně cokoli, co se o Stromu života napíše, vyzní buď úplně banálně, nebo se to nanejvýš zdaleka nepřiblíží zkušenosti z jeho prožití, která rozhodně banální není. Píšu prožití, protože pouhé "sledování" je tu málo. Strom života je čistý jako pramen horské říčky a při jeho vnímání je potřeba odprostit se od co největšího množství kulturních a společenských nánosů, ba dokonce není kolikrát žádoucí uvědomovat si některé automaticky se nabízející paradigmatické významy. Právě proto se řada diváků neubrání udivenému smíchu, když se na plátně objeví digitální dinosauři - ti totiž zdánlivě vůbec nezapadají do divácké zkušenosti z tohoto typu filmu (uměleckého, s vyššími ambicemi, o životě), jsme zvyklí je pozorovat v naučných dokumentárních rekonstrukcích nebo zábavných akčních spektáklech typu Jurského parku. V našem vnímání spadají mezi rekvizity nízkého či středního umění. Přitom v Malickově kosmu mají svoje nezpochybnitelné místo a jejich zobrazení dává v kontextu celého filmu dokonalý smysl. Malickovi dinosauři jsou přímými příbuznými Kubrickových opic. Ano, Malick se ve Stromu života opírá o Bibli a příběh zasazuje do křesťansky orientovaného rámce, ale ideologicky není proponentem institucionalizovaného náboženství, které skrze členství v církvi odtrhuje člověka od skutečné víry a spirituality. Strom života nekáže o zaslíbeném ráji, ke kterému bychom se měli svojí ubohou zemskou existencí protrpět (a zasloužit si jej), ale smysl života a zdroj lidského štěstí nachází v člověku samotném, v jeho pohledu na svět, ve hmotě stejně jako v myšlenkách. "Love every leaf." Nedá se ani říct, že by byl Malick v opozici vůči modernímu přetechnizovanému světu; ten je sice opakovaně přirovnáván k pustině, ale pouze proto, že jej tak dospělý Jack vnímá. Závěrečné smíření a prozření ukazuje, že krásu lze okolo sebe vnímat úplně ve všem, i v prosklených mrakodrapech, symbolu odloučení od přírody. Strom života není černobílým podobenstvím o dobru a zlu (grace vs. nature) ani se nesnaží vybrat jednu z těchto cest jako tu správnou, naopak žádá o pochopení a přijetí věčnosti jejich vzájemného konfliktu, který se nachází v samém srdci univerza, a tedy i v nás. Často bývá zmiňováno, že se tu zdůrazňuje (podobně jako v ostatních Malickových filmech) nepatrnost člověka v porovnání s nekonečně velkým vesmírem, ale jedním dechem bychom měli dodat, že je tu zároveň nacházena spojitost mezi mikrem a makrem, dávnou minulostí a současností. Buňečné procesy se v detailním záběru na plátně nikterak neliší od kolotání galaxií a mlhovin, dinosauři se zdají být, stejně jako lidé, v zajetí přírody i milosrdenství (nebo si nějaké vznešené úmysly do jejich chování jen sami projektujeme?). Existence ve všech jejích formách se zdá být ve Stromu života cyklická - film rámuje obraz vzniku univerza, lidský život prochází totožnými procesy a dilematy v jednotlivých po sobě jdoucích generacích znovu a znovu... Chci se k tomu filmu co nejdřív vrátit. Chci se zase znovu narodit, být dítětem. Žádný jiný film nedokázal tyto magické okamžiky zprostředkovat lépe než Strom života. ____ Vřele doporučuji tento text k filmu, pravděpodobně to nejlepší, co zatím bylo o Stromu života napsáno. "The Tree of Life is too sincere to be pretentious"(15.7.2011)

  • - Film je zvláštní hlavně stylem natáčení a sestřiháním různých záběrů. Bylo nutné zharmonizovat neovlivnitelné okolnosti natáčení, jakými jsou přirozená světelná atmosféra prostředí či počasí, s dokonale sladěnou rámcovou improvizací herců i neherců (často dětí), která ale vytváří naprosto kompaktní výkony. To všechno bylo nutné propojit s unikavými trajektoriemi plavně dokumentaristické, a přesto „prokomponovaně" působící kamery Emmanuela Lubezkiho. Následně bylo nutné ve střižně pracovat s materiálem tak, aby se v té permanentní asociativní změti neztratila srozumitelná příběhová i emocionální nit. Na výsledné podobě se podílelo pět špičkových hollywoodských střihačů. (Beastmaster4)

  • - Hunter McCracen získal ústřední roli Jacka již jeden rok před natáčením. (Michelle75)

  • - V roce 2005 Terrence Malick mluvil s Colinem Farrellem o jeho obsazení do hlavní role. (Foox)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace