poster

Strom života

  • USA

    The Tree of Life

  • Slovensko

    Strom života

Drama / Podobenství / Poetický

USA, 2011, 133 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • -bad-mad-wolf-
    ****

    Dvě a čtvrt hodiny filmového vědomí pomíjivosti, které je nádherné a bezstarostné v momentě, kdy jsme všichni smíření sami se sebou a s nicotností naší existence v kolosu všeho existujícího (scéna vzniku je úchvatná). Život jde dál... Strom života je obrazově jeden z nejnádhernějších filmů posledních let - rozpohybovaná kamera, nevinné přírodní barvy a v neposlední řadě i krásní herci v doprovodu dokonalé hudby. Krása v každém okamžiku a pokud ve filmu uvidíte jen dvě hodiny dětí pobíhajících v trávě, má pro to Malick dokonalé alibi. Útočí na subjektivní pocity více než kdokoliv jiný a je si toho vědom. Věřící nejsem. Pokud z toho máte strach, film skutečně není náboženskou propagací; mnohem spíše je oslavou života a všeho duchovna, co v nás kdy bylo.(8.11.2011)

  • Kaka
    **

    Krásné obrazy, možná v některých chvílích i ta poetika. Emoce však mizivé, výkon Brada Pitta fenomenální a celkově je snímek více než kontroverzní v rámci toho, co představuje, jak promlouvá k divákovi a o čem vlastně je. Jedna velká neznámá a Malick aspiruje na jednoho z největších podivínů Hollywoodu.(15.4.2012)

  • Slasher
    ****

    Unikátní film, který plyne jako úchvatný tok pomíjivého života na naší planetě, přičemž mnou během těch dvou hodin prošlo takové množství obdivů, emocí a myšlenek toho nejtěžšího kalibru, až bych se nejradši rozplynul už teď hned. S hodnocením si nevím rady, dějovost mě ale paradoxně spíše zmátla, faktor Boha též. Nemyslím, že se s TREE OF LIFE vidíme naposled.(11.5.2013)

  • Traffic
    *****

    Film, na který dost lidí nestačí spirituálně, nikoli intelektuálně nebo nízkou úrovní filmové gramotnosti, jak bývá mnohem častěji zvykem. Film plný paradoxů. Je jako dělaný pro velké plátno, ale hromadné projekce mu spíš škodí. Průměrná délka záběru odpovídá současným zrychleným normám, přesto u něj diváci usínají nebo neudrží koncentraci. Dvouminutový trailer vám sdělí v podstatě totéž, co celý dvouhodinový film, přesto je ve sledování obou naprosto zásadní rozdíl. A vlastně cokoli, co se o Stromu života napíše, vyzní buď úplně banálně, nebo se to nanejvýš zdaleka nepřiblíží zkušenosti z jeho prožití, která rozhodně banální není. Píšu prožití, protože pouhé "sledování" je tu málo. Strom života je čistý jako pramen horské říčky a při jeho vnímání je potřeba odprostit se od co největšího množství kulturních a společenských nánosů, ba dokonce není kolikrát žádoucí uvědomovat si některé automaticky se nabízející paradigmatické významy. Právě proto se řada diváků neubrání udivenému smíchu, když se na plátně objeví digitální dinosauři - ti totiž zdánlivě vůbec nezapadají do divácké zkušenosti z tohoto typu filmu (uměleckého, s vyššími ambicemi, o životě), jsme zvyklí je pozorovat v naučných dokumentárních rekonstrukcích nebo zábavných akčních spektáklech typu Jurského parku. V našem vnímání spadají mezi rekvizity nízkého či středního umění. Přitom v Malickově kosmu mají svoje nezpochybnitelné místo a jejich zobrazení dává v kontextu celého filmu dokonalý smysl. Malickovi dinosauři jsou přímými příbuznými Kubrickových opic. Ano, Malick se ve Stromu života opírá o Bibli a příběh zasazuje do křesťansky orientovaného rámce, ale ideologicky není proponentem institucionalizovaného náboženství, které skrze členství v církvi odtrhuje člověka od skutečné víry a spirituality. Strom života nekáže o zaslíbeném ráji, ke kterému bychom se měli svojí ubohou zemskou existencí protrpět (a zasloužit si jej), ale smysl života a zdroj lidského štěstí nachází v člověku samotném, v jeho pohledu na svět, ve hmotě stejně jako v myšlenkách. "Love every leaf." Nedá se ani říct, že by byl Malick v opozici vůči modernímu přetechnizovanému světu; ten je sice opakovaně přirovnáván k pustině, ale pouze proto, že jej tak dospělý Jack vnímá. Závěrečné smíření a prozření ukazuje, že krásu lze okolo sebe vnímat úplně ve všem, i v prosklených mrakodrapech, symbolu odloučení od přírody. Strom života není černobílým podobenstvím o dobru a zlu (grace vs. nature) ani se nesnaží vybrat jednu z těchto cest jako tu správnou, naopak žádá o pochopení a přijetí věčnosti jejich vzájemného konfliktu, který se nachází v samém srdci univerza, a tedy i v nás. Často bývá zmiňováno, že se tu zdůrazňuje (podobně jako v ostatních Malickových filmech) nepatrnost člověka v porovnání s nekonečně velkým vesmírem, ale jedním dechem bychom měli dodat, že je tu zároveň nacházena spojitost mezi mikrem a makrem, dávnou minulostí a současností. Buňečné procesy se v detailním záběru na plátně nikterak neliší od kolotání galaxií a mlhovin, dinosauři se zdají být, stejně jako lidé, v zajetí přírody i milosrdenství (nebo si nějaké vznešené úmysly do jejich chování jen sami projektujeme?). Existence ve všech jejích formách se zdá být ve Stromu života cyklická - film rámuje obraz vzniku univerza, lidský život prochází totožnými procesy a dilematy v jednotlivých po sobě jdoucích generacích znovu a znovu... Chci se k tomu filmu co nejdřív vrátit. Chci se zase znovu narodit, být dítětem. Žádný jiný film nedokázal tyto magické okamžiky zprostředkovat lépe než Strom života. ____ Vřele doporučuji tento text k filmu, pravděpodobně to nejlepší, co zatím bylo o Stromu života napsáno. "The Tree of Life is too sincere to be pretentious"(15.7.2011)

  • Le_Chuck
    ***

    Chvíľami krása, chvíľami peklo. Chápem odpady, tak aj päťky a keď ustabilizujem svoje nálady, tak to máme čistý stred. Bod k dobru za to, že sa takáto vec vôbec dostala do širšieho povedomia (distribúcia, konzum). Malick má v tomto ohľade v Hollywoode velice privilegované miesto. Dokáže artovku naplniť hviezdnými menami a podhodiť mainstreamu niečo silne autorské, kde sa musí premýšlať. A masa sa dostaví, veď tam hrá Brad Pitt a Sean Penn. "OMG, fuck this shit! Idem na Šmoulov." A aj tomuto rozumiem, Tree of Life je v silnom kontraste k "rýchlym" filmom a vyžaduje od diváka velice sústredené správanie (niekoľoko minútové pauzy v monológoch) po väčšinu mamutiej stopáže. Otázka znie, čo za to ponúka a či výsledné hodnotenie nie je len zrkadlo vyspelosti a odhodlanosti pozorovateľa sa otvoriť, hľadať odpovede, skúmať odkazy, participovať sa na relatívne banálnom filozofovaní. Priznávam, že v tomto štádiu sa nenachádzam bolo by to nefér voči klubovým/artovým filmom ako takým, velebiť jeho výnimočnosť (ktorá imho spočíva iba v prehnanej pozornosti, nič viac). Čo ma ale reálne sklamalo je prehypovaný vizuál, ktorý je možno presný (svet očami detí, neprifarbený, nízka chaotická kamera) ale pre mňa absolútne všedný a neatraktívny. Neustále protisvetlo a pohľady do slnka neboli nuda prvých 15 minút. Zahrané skvele. 50%(11.12.2011)

  • - Výběr dětských herců z cca 10 000 kandidátů trval více než jeden rok. (PSJR)

  • - Do role pana O'Briena se původně počítalo s Heathem Ledgerem. Po jeho nešťastné smrti po něm roli převzal Brad Pitt. (Taninaca)

  • - Film během svého uvedení v kinech doprovázela v Praze nevšední reklama. Do pražských ulic se dostaly zlaté palmy, symboly ocenění, které snímek získal na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Pražští chodci mohli také potkávat promotéry, kteří vzali ony zlaté palmy na projížďku metrem či procházku Václavským náměstím. (Kroup4)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace