Clona

Byl jsem docela překvapený, když jsem nedávno zjistil, že jsem tomuto filmu ještě nevěnoval žádný komentář, přestože jsem jej viděl už dvakrát. Musel jsem to rychle napravit a pro osvěžení paměti jsem si tento remake pustil ještě jednou. Jenže ani na potřetí se prostě nemohu zbavit dojmu, že na původní snímek z roku 2004 to prostě nemá ani omylem. Vůbec nepomohlo, že se toho ujal japonský režisér, přestože právě on měl dopomoci Američanům vytvořit onu pověstnou asijskou atmosféru. Jenže ani tato americká předělávka prostě nemá šanci konkurovat svému předchůdci. Už by se na to měli „amíci“ vysrat. Shutter se snaží věrně držet svého předchůdce (tedy až na pár situací – momentů), přesto je hned od první minuty jasné, že půjde jen o jeho slabší odvárek. Od výběru herců počínaje, přes vytvořenou atmosféru, kameru až po rádoby lekací scény. Právě tyto „lekačky“ tu snad až na jednu výjimku moc nefungují, jsou snadno předvídatelné (no jasně, hlavně pro ty co už viděli originál). V původním kousku je představitelka Natre odpuzující již od pohledu a co teprve po „namaskování“ – tomu už se snad ani nedalo říkat odpor či hrůza – za to zde je Megumi celkem roztomilá a strach nenažene ani při nezapomenutelné „jazykové scéně“. Jenže takto to tady bylo úplně se vším. Asi největší problém jsem měl s tím, že nás remake ochudil o některé vedlejší dějové „linky“ hlavně co se průběhu pátrání týká a právě tyto momenty (scény) se mi v originálu líbili moc. Stejně tak mi tu „vrzala“ i psychologická stránka filmu. Zatímco původní snímek měl strhující závěr, tak vyvrcholení remaku bylo takové mdlé. (16.05.2014)

Asijské horrory mám rád, ale těm thajským nijak nemůžu přijít na chuť. V podstatě na ně koukám, jen když na ně narazím čistě náhodou (nebo prostě přijdou na řadu), nikdy ne plánovaně. Proto se mi dosud originální snímek vyhýbal a tak jsem se pořád nemohl přesvědčit, proč, že je tak oceňovaný. Americký remake tohoto thajského horroru točený japonským režisérem (nevím proč, ale nějak mi to přišlo zábavné) je na tom asi jako nejlepší thajský horror co jsem viděl. Má své okamžiky, ale jinak je to jen tak tak přežitelný balast. Tady hlavně díky Rachael Taylor (a to zdůrazňuji, že se mi vzhledově nelíbí, ale má prostě tak nějak koule). (13.07.2012)

Jeden z dlhej rady pokusov adaptovať kultový ázijský horor pre americké publikum. A dopadol rovnako neslávne ako ďalšie priemerné diela tejto žánrovej minivlny typu, ZMEŠKANÝ HOVOR alebo PULZ HRôZY. Film síce nepostráda napätie a šokujúcu pointu, je to však akosi menej mrazivo podané ako by to mohlo byť. Priemer, ktorý síce hororový žáner nekazí, ale ani ho poctivo nereprezentuje. (23.12.2010)

Clona má možno o niečo nižšie hodnotenie ako by si zaslúžila, ale nie o moc. Zviezol sa na vlne remakov japonských hororov i americko japonskej spolupráci ako napríklad Nenávisť alebo Oko. Kvalitu spomínaných filmov nedosiahol, ale pár dobrých momentov sa tu nájde. Nikdy som neohŕňal nos nad týmto pre mnohých menejcenným žánrom, práve naopak. Vyhľadávam a teším sa z každého dobrého hororu a pri tom občas natrafím na takéto kúsky, ktoré veľmi nenadchnú ani veľmi nesklamú. Tak na jedno pozretie. 50%. (26.10.2012)

Tak už jsem viděl i "americkou" Clonu. Trošku bída, nevím proč Amíci předělávají nějaký film a pak stejně děj nechají v Asii. No to je asi na inteligenci některých lidí. Joshua Jackson a jeho partnerka jsou otřesnými herci. Neviděl jsem originál. Ale třeba Puls by dal Cloně na prdel. Ještě musím mrknout na Zmeškaný hovor a na Oko. (05.03.2009)