Gadkie lebedi

Výborně provedená volná adaptace novely Čas deště (česky v knize Kulhavý osud), která má mírně odlišný a depresivnější konec . Byť zjevně nízkorozpočtový, výběr exteriérů a interiérů je proveden velmi pečlivě a výborně vykresluje agónii postiženého města. Stejně tak se podařilo režisérovi zachytit atmosféru rozkládající se společnosti a generačních rozporů tak jak ji známe z knihy . Nicméně , drama je to spíše točené pro fandy Strugackých a jmenovitě knihy Kulhavý osud. Ti co neznají knižní předlohu se asi v ději ztratí , protože jak to v těchto případech bývá, film neobsáhne děj celé knihy, která je určitou dobovou výpovědí proti rozkládajícímu se komunistickému režimu SSSR. (18.12.2011)

Dvakrát zemřelí, žijící po smrti boha, hledáme svůj stín v toku iluzí spícího světa. Žijeme ve světě totálních podvrhů, ve světě čísel a přízraků, ve světě, kde všechna slova se vymazala a ztratila smysl. Epocha ignorantů. Epocha nesnesitelné nízkosti existence. Carství banalit, které opěvuje svou vlastní prázdnotu Duch definitivně opustil náš svět. čas se smršťuje. Už není čas. Není prostor. Agónie nebytí. Duch neplodnosti létá nad osiřelou Zemí, odsouzené prožít naprosté osamění. Strach naplňuje duši. Všechno se završilo. Odkryla se poslední tajemství. Vítr z propasti ožehuje náš obličej. (24.06.2014)

Autori predlohy tu sú cítiť v každom zábere, minimálne v tom zmysle, ak si Škaredé labute porovnáme so Stalkerom a jeho filmovou rečou a samozrejme aj s témami a nadprirodzenými schopnosťami deciek. Taktiež je inštinktívne cítiť, že sa do filmu nepodarilo dostať asi všetko, čo bolo potrebné, ale snaha bola asi vysoká a to sa cení. Lopušanskij dokazuje, že aj temné sci-fi z budúcnosti sa dá nakrútiť bez vizuálnych efektov a dosiahnuť rovnaký depresívny efekt ako s trikmi a monumentálnou výpravou. Na navodenie celkovej atmosféry stačí úvodná jazda vlakom, možno odkazujúca na Bergmanove Mlčanie, možno nie. (19.10.2017)

Zvláštny film. Spočiatku som sa nevedela zapozerať, myšlienky mi lietali na všetky smery a nedarilo sa mi ich skrotiť, ale nakoniec sa všetko na dobré obrátilo a ja som sa dokázala sústrediť na film, ktorý má určite čo povedať. Klobúk aj s hlavou dole pred detskými hercami, behal mi z nich mrázik po chrbte. (21.10.2018)

Ve sci-fi literaruře mám spoustu mezer, a už je sotva stačím zaplnit. Konkrétně se to týká bratří Strugackých, a ještě konkrétněji jejich knihy Ošklivá káčátka (Gadkije lebedi, 1969). A tak jen tuším, že je to téma pro film jako dělané. I když Lopušanského film není úplně přesvědčivý, jsou v něm momenty, spíš naznačené než explicitní, na základě kterých lze příběh rekonstruovat (přitom to nemusí být týž příběh, Strugackých ani Lopušanského). Tak jako v případě Tarkovského, a nebojím se říct i Lynche, vyžaduje aktivní spolupráci s divákem při vyplňování mezi-řádků, mezi-frejmů. A těch řádků, daných informací, je poskrovnu: příliš mnoho vody, které je jinde stále méně; obyvatelé této země, mutanti Mokříši či Mokroši; wunderkinder, které se díky jim vymkly z běžného vzdělávacího procesu, ódy na úpadek světa. Přitom osa příběhu, vztah otce a dcery, kterému je také věnována hlavní pozornost, tu hraje pouze rámcovou úlohu. (07.12.2018)