Gadkie lebedi

Námět se mi líbil hodně, což mě samotného dost překvapuje, jelikož fakt nemusím ten typ sci-fi, ve kterém nějaká děcka získají/mají nadpřirozené schopnosti, ale zde mi to překvapivě sedlo. Dále se mi ještě hodně líbil ten ponurý vizuál a vzhled Tashlinku, který byl podobně nepříjemný, jako bunkr v O-bi, O-ba, pak se mi líbila kamera, výběr hudby a celkem i herecké výkony. Bohužel to celé padá s nepropracovaným scénářem. Gadkie lebedi toho vysvětluje hodně málo a svůj svět ani pořádné nepředstaví (Co teda všechno mají za schopnosti? Co se učí?). Ano, je tam pár drobných náznaků, ale těch je moc málo na to, aby se z toho dal vytvořit celkový obraz. Proto ten film od určité chvíle bohužel působí tak rozplizle a od druhé půlky i utahaně. A z toho jsem byl tak zklamaný, jelikož minimálně prvních 20 minut bylo na 5*. Škoda, potenciál to mělo obrovský, navíc Rusové mají pro tyhle atmosférická sci-fi dramata cit, akorát tady se to úplně nepovedlo. 3* (25.09.2020)

Fantazijné a pritom v realite ukotvené svedectvo o svete, ktorý odmieta inakosť. Inakosť v myslení, inakosť vo výzore. Trefne zobrazené byzantínske byrokraticko - policajné procedúry pred vstupom do zón/oblastí, kde sa zdanlivo nič nemení. Príznačný fušerský stavebno konštrukčný a odpadkový bordel pri projektovaní i prevádzkovaní obytných či inak funkčných budov je typickým znakom celého sovietskeho a príbuzne boľševizovaného verejného priestoru. Niet divu, že mladí sú nespokojní. Kto by chcel žiť celé generácie v takých spľundrovaných sračkách? Vláda a vojsko má voči rebelom jasné riešenia: zlikvidovať a zabudnúť. Na rebéliu i na stopu v pamäti po nej. (07.04.2021)

Výborně provedená volná adaptace novely Čas deště (česky v knize Kulhavý osud), která má mírně odlišný a depresivnější konec . Byť zjevně nízkorozpočtový, výběr exteriérů a interiérů je proveden velmi pečlivě a výborně vykresluje agónii postiženého města. Stejně tak se podařilo režisérovi zachytit atmosféru rozkládající se společnosti a generačních rozporů tak jak ji známe z knihy . Nicméně , drama je to spíše točené pro fandy Strugackých a jmenovitě knihy Kulhavý osud. Ti co neznají knižní předlohu se asi v ději ztratí , protože jak to v těchto případech bývá, film neobsáhne děj celé knihy, která je určitou dobovou výpovědí proti rozkládajícímu se komunistickému režimu SSSR. (18.12.2011)

Dvakrát zemřelí, žijící po smrti boha, hledáme svůj stín v toku iluzí spícího světa. Žijeme ve světě totálních podvrhů, ve světě čísel a přízraků, ve světě, kde všechna slova se vymazala a ztratila smysl. Epocha ignorantů. Epocha nesnesitelné nízkosti existence. Carství banalit, které opěvuje svou vlastní prázdnotu Duch definitivně opustil náš svět. čas se smršťuje. Už není čas. Není prostor. Agónie nebytí. Duch neplodnosti létá nad osiřelou Zemí, odsouzené prožít naprosté osamění. Strach naplňuje duši. Všechno se završilo. Odkryla se poslední tajemství. Vítr z propasti ožehuje náš obličej. (24.06.2014)

Škoda, že filmu chyběl dramaturg a pořádný scénárista. Námět je velice zajímavý a napínavý, v mnohém připomíná Guljakovského Dobu mlhy. Atmosféra je rovněž zajímavá. Jenže film naprosto selhává ve chvíli, kdy dojde na zápletku, dramatické vrcholy a na emoce. Vše je sfouknuto narychlo, povrchně, bez zaujetí, bez dostatečného vhledu. Sotva si divák dá dvě a dvě dohromady, oč asi jde, což jde docela rychle, zvláště po setkání s exmanželkou na letišti, očekává nějaký konflikt. Jenže ten se nekoná, vše vlastně plyne v poklidu, a když najednou dojde k závěrečné evakuaci, nevyplývá z logiky děje, ale je sem jako by násilně implantovaná a působí hodně rušivě. Nehledě na to, že vůbec není vysvětleno staré nádraží a vůbec všechny schopnosti dětí. Co se vlastně učily, jaká byla vlastně celková filozofie mokrýšů? Na vztah otce a dcery se oba k sobě chovali hodně chladně. Konec nekonec je pak posledním zklamáním jistě zajímavé skládačky motivů, jež však dohromady nefunguje a nedává větší smysl. (15.08.2013)