Repo: Genetická opera!

GET UP! GET UP! GET UP! EV´RYBODY, EV´RYBODY! Myslím, že ´sem právě dostal svůj nejhezčí vánoční dárek! Bizarní, perverzní, úchylně-zábavné, fetišistické vizuální orgie v nové taškařici Darrena Lynn Bousmana. Nádherné podobenství, podbarvené emo a ghotic stylem, omocněné úžasnou rockovou árií, dolazené občasnými splatter scénkami, comicsovou stylizací a cool laciným tv lookem. Ona lacinost vlastně krásně doprovazí celý příběh, z tmavého světa, kde právě opera slouží jako komunikační kanál a masivní reklamní kampaň pro transplantace a plastickou chirurgii. No není to geniální? Nad tím vším se tyčí milující démon Paul Sorvino, coby diktátor Rotti Largo a jeho pošahané děti. Co se písní týče, takhle nadšený ´sem naposledy byl, když ´sem poprvé poslouchal Hammillovo libreto The Fall of the House of Usher. Úchvatné texty, neuvěřitelný drive. Mnoho vody uplynulo, co ´sem naposledy slyšel Anthonyho Heada zpívat a jeho Legal Assassin je prostě balzám na uši. A navíc coby Repo je vysloveně boží. Taky Alex Vega nám vyrostla v pořádný (zpívající) kus. Skvělá je i postava Terrance Zdunich, graverobbera/vypravěče, doteď mi v hlavě zní 21st Century Cure a Zydrate Anatomy a potom Blind Meg Sarah Brightmen, to je kapitola sama pro sebe. Při jejím Chase the Morning a hlavně Chromaggia následovaným fantastickým vyústění mi běham až mráz po zádech. Bousman si našel čas i pořádně si zablbnout - Seventeen (jako bych viděl Anyanku a její králíčky z Once More With Feelings) a když se samotném závěru rozeznělo I Didn´t Know I´d Love You So Much, do očí mi hrkly slzy nadšení. Takhle bych se mohl rozplývat donekonečna. A že se slova nerýmují? O to je pak příjemnější vědět, že to všechno funguje. Nemám co řešit. Film roku! KULT! REMEMBER WHO YOU ARE. I´M THE NIGHT SURGEON! (24.11.2008)

Hudba strašná, texty strašné, choreografie strašná, příběh špatný (i když by se samozřejmě dalo ledacos odpustit, ona braková lehkost je předstíraná - film navzdory ostentativně hravému vizuálu postrádá lehkost a válí se v křečích), výprava tak na půli cesty. Jediné, co lze ocenit, je nápad. Chápu, že u mnohých vyvolává už samotný fakt spojení "opery" a splatter hororu nadšení, ale subverzivních nároků, které si svým konceptem snímek stanovil, Repo určitě nedosahuje. Lze spíše doporučit povedenější a sebejistější spojení muzikálu a zombie hororu v podobě Parkerova Cannibal: The Musical. (18.07.2012)

Vemte život do svých rukou. Co je vevnitř to se počítá. Jak moc muzikály nemusím, tak tenhle mě fakt dostal. Sice jsem se těšil na pěkně kontroverzní chirurgické zákroky, které se nekonaly, ale Genetická opera mě zaujala úplně něčím jiným. Vymazlenej vizuál jsem si zamiloval už během prvních záběrů, scénka s promítáním vzkazu v nekvalitním provedení starých ohraných černobílém filmů zas zabrnkala na nostalgickou strunu a mezi gotickým feelingem jsem objevil i poměrně hodně kyberpunkových odkazů. A pak tu jsou komiksové scény, které jsou nejen bravurně udělané, ale taky velmi efektivní co se způsobu vyprávění týká. Jsou totiž krátké, stručné, výstižné a vystačí si s hudebním podkresem. Dost mi to připomnělo scény z Amélie z Montmartru, kde vypravěč popisoval kdo má co rád, i když oba filmy ke krátké retrospektivě přistupují z naprosto opačných konců. Výsledek ale nakonec vyznívá podobně. Navíc se mi velmi líbila drtivá většina písní, což je u muzikálu jedna z nejdůležitějších věcí. No a když nejsou chirurgické operace kontroverzní ani nechutný, tak jsou pěkně detailně udělaný a v kombinaci se zpěvem a černým humorem jsem se u nich tolik nenudil. Poslední hvězdu dávám za rovinu s absurdní parodií na média a svět kolem nás. Po druhé projekci ale asi půjdu s hodnocením dolů. Repo je každopádně jeden z těch filmů, které ve vás vzbudí touhu někoho vykuchat zaživa. Ale žádná řezničina. Rozumíme si? (07.01.2009)

Opera, která zkultovněla pomalu dřív, než ji kdo vůbec viděl a která je propagována jako něco kontroverzního a nevídaného, je nakonec těžce konzervativní a trendy v tom nejhorším slova smyslu. Kritika kapitalistického zřízení, kde jsou lidé ovládáni a manipulováni médii a nadnárodními společnostmi a v níž se pracuje s mediálními obrazy představitelů jednotlivých rolí, se nakonec uchýlí k tradicionalistickému vyzdvihování rodinných hodnot a schopnosti odpoutat se od geneticky chybných předpokladů zděděných po rodičích. Ani formálně se nesetkáváme s ničím, co by bylo jakkoliv převratné či alespoň umně uchopené, protože na Grand Guignol je zde málo (a málo šokujícího nebo zábavného) gore a splatteru, komiksové vložky a metalo-punkově-gotické písně jsou vhodné pro emo a gotické pseudoalternativní citlivky a celkově mám z REPO: GENETICKÉ OPERY dojem pozérského a manýristického, trochu inteligentnějšího produktu pro někoho, kdo má přehled a je schopen kritického názoru a opovrhuje módními záležitostmi typu STMÍVÁNÍ. Z tohohle sága (plakátovost postav a slabý děj neomluví fakt, že je nám film vyprávěn "hrobníkem" čtoucím informace z noviny) nebude a pokud chcete opravdu bezútěsné, maloměšťáky popuzující a formálně výjimečné, z hlediska autorovy tvorby netradičně uchopené dílo, šáhněte raději po SWEENEY TODDOVI. Ten má alespoň vizi, vyprávění funguje jako dobře promazaný stroj a operní uchopení funguje a nepůsobí lacině. 7/10 za Anthonyho Heada. P.S. 14. díl 12. řady SOUTH PARKU vystihuje můj názor na REPO: GENETICKOU OPERU. Opravdu nedovedu být nadšený z toho, že Bousman "zbogartoval" něčí styl a na místo toho, aby se lišil a nechtěl být módní (=gothic), je ukázkovým příkladem vampirea. (22.11.2008)

Chvílemi jsem měl pocit, že nesleduji film, ale spíš téměř stominutový hudební videoklip. Repo! skutečně dostává poslednímu slovu ve svém jméně. Snoubí se tu klasická hudba s tou rockovou, v příběhu, který neláme konvence, ale je alespoň adekvátní médiu. Hvězdný cast, kde i Paris Hiltonová ukázala své schopnosti. Žádná z postav nepřebývala ani nechyběla. Přesto jsem ale z celé výpravy měl pocit, že za chvíli začne hrát spíš Hrobař od kapely Premier než něco z Fantoma Opery. (16.05.2017)