To, co dýchám

Další pokus vyprávět zdánlivě nesourodé příběhy několika lidí, které se však navzájem ovlivňují a nakonec do sebe zapadnou. Herdek, to si jenom Radiq všiml, že ten film nemá logiku? Bacha, SPOILER. Hele, Whitaker dostal pistoli od Frasera a šel vyloupit banku a poldové ho kilnuli. OK. Jenže když sledujeme příběh zpěvačky a Frasera, tak Fraser zhebne nějaké dva měsíce před tím, než zpěvačka zdrhne - a pak jí Whitaker při útěku z banky přepadne přes kapotu? WTF? A takový je cely film - navíc o lidech, který nikdo nikdy bežně nepotká, jsou mu šumák, a když se objeví trocha lidskosti, bac, zas to skončí blbe... Fuj film. (02.09.2008)

Prekvapivo dobre fungujúca mozaika príbehov s naozaj dobrým hereckým obsadením. Škoda, že F. Whitaker nedostal väčší priestor, ale na tú 90 min. stopáž dostal v podstate každý herec dostatočný priestor na to, aby vás presvedčil, že práve jeho part je v mozaike tým lepším. Ťažko povedať, ktorá linka príbehu je najzaujímavejšia, pretože sú vzácne vyrovnané, príbeh slušné odsýpa a nemal som čas pozerať na hodinky. Remeselne slušne odvedená práca, mierne mi vadila iba trošku nerealistická Fraserova predvídavosť, ale našťastie nebola najdokonalejšia, takže prižmúrim oko a dávam štyri. Film 80%. (21.04.2009)

Tak toto hej. Jasné, je to neuveriteľne komerčné, scenár oplýva tou pre Hollywood tak častou neuveriteľnosťou a celé je to tak trochu gýč, ale mne sa to páčilo. Obsadenie je skutočne luxusné, Andy Garcia je pod dlhšej dobe znovu výborný a ostatný v norme (znalci a tí, čo už majú niečo napozerané, si okrem hlavných postáv všimnú aj Emila Hirsha (v poslednom čase napr. Killer Joe), Joa Bernthala (The Walking Dead, Noc v múzeu 2), Clarka Gregga (Avengers, Whedonova verzia Veľa kriku pre nič) či Johna Cho (Zahulíme, uvidíme, FlashForward). Celkovo veľmi dobré, ja som sa bavil. 78% (27.05.2013)

Začátek filmu sliboval nevšední pojetí čtyř emočních stavů. Ve chvíli, když se ale hrdina prvního příběhu rozhodl vykrást banku, film ztratil punc nevšednosti a začal padat o několik tříd níže. Stala se z něj tuctová podívaná se spoustu klišé, která chtěla být něčím víc, filmem o efektu motýlích křídel, osudu a utrpení života. Bohužel Jieho Lee moc tlačí na pilu, snaží se ždímat slzy, ke kterým není důvod. Postavy padají do šablonovitosti, jsou černobílé a v zásadě není moc důvodů proč je mít rád a soucítit s nimi, a to ani v případě Gellar, protože si sami připadáte, že vám někdo drží spoušť u hlavy a nutí plakat. Nad logikou některých scén a zakončení se raději ani nepozastavuji. U sledování filmu jsem měla stisňující pocit, že mě režisér tlačí někam, kam se mi nechce. Přesto se jedná o koukatelnou jednohubku. Film plyne rychle a pořád se v něm něco děje, takže nuda hrozí. Pokud ale čekáte náročnější nevšední zážitek, u kterého bude spokojen i mozek, tak sáhněte po jiném kousku. (08.12.2013)

Po dlouhý době zase vidím film, který dokáže zaujmout jednotlivými příběhy, který se na konci vesměs dokonale protnou a vznikne z toho jedna velká náhoda. To, co dýchám to v sobě má a vyzní to naprosto neuvěřitelně, každopádně takovýdle filmy o šílenosti a neuvěřitelnosti přesně jsou a nejhorší na tom všem je, že to je klidně všecko možné. Naprosto úžasný debut, kde je naplno využito úplně všecko. Například herci, takových hereckých hvězd v jednom filmu jen tak neuvidíte. O to drsnější je, když si každou roli zvlášť perfektně zapamatujete. Ten film jim prostě sednul naprosto perfektně a nejvíc překvapil Brendan Fraser. Další věc je atmosféra nebo i hudba, která onu atmosféru perfektně vystihla. Horší už to bylo se samotným protnutím a faktem, že ne každý měl stejně drsně navazující příběh jako ten předchozíí. Přesto jsem ale nestihl zírat nad tím, co občas člověk v hlavě vymyslí. Zkurvenej pátek, 21 gramů, Crash....teď i To, co dýchám. Uvidíme, co příjde příště. (28.11.2010)