Slepota

Čekal jsem hollywoodský (post)katastrofický blockbuster a la JÁ, LEGENDA nebo STALO SE a dostal jsem scenáristicky i režijně rozbředlou a vizuálně odpudivou nezávislárnu, půjčující si, ale zdaleka nevytěžující nápad s epidemií globální slepoty ze DNE TRIFIDů. Mám rád příběhy o tom, jací jsou lidé svině, ale tady mě to rychle unavilo s výjimkou momentu SPOJLER, kdy se Julianne Moore nechá znásilnit, ačkoli by tomu (a nejen u sebe) mohla snadno zabránit. V tu chvíli vyvrcholí a konečně vezme za své její do nebe volající pasivita ke zlu, jako by potřebovala protivníkem maximálně ponížit, aby si dodala síly k protiakci a film aspoň mě navodil pocit nesnesitelné marnosti, kvůli kterému si ho budu pamatovat. (26.12.2009)

Odhodlám-li se ke srovnání s Darabontovou Mlhou, fanatičtí vyznavači ve spojení se sci-fi příšerkami zcela vítězí. Meireless sice předkládá solidní rozjezd, ale zhruba v polovině upadá do letargického průměru a nechá film skončit o půl hodiny déle než by bylo záhodno. Zajímavá sonda do temných lidských zákoutí, leč víceméně nedotažená. (15.02.2009)

Blindness mě přiměl k hloubavému rozjímání o tom, jak tenká je hranice mezi pětihvězdovým majstrštykem a odpadní sračkou. Blindness je totiž mně nepochopitelný hybrid moralizujícího, senilně sentimentálního blábolu a příjemně syrového, vizuálně přitažlivého postapa. Zdaleka nejblbější část, která odepsala celý film, byla ta z karantény; při absurdních výměnách jídla za šperky a cennosti (k čemu by slepým asi byly?) a ženy (vždyť jedna z nich viděla, tak proč toho dávno nevyužila?) jsem nevěřícně kroutil hlavou a umíral trapností a studem za to scénáristické vemeno, které tohle zplodilo. Ale zároveň bylo ve filmu kromě dobrého začátku a ještě lepšího konce i několik dalších dobrých scén, líbili se mi Ruffalo, Moore, Glover i Alice Braga (i když na svou tetu nemá), k tomu hrála hodně hezká hudba... No a nakonec jsem konečně zjistil, že to bylo natočené podle literární předlohy jednoho postaršího Portugalce, což trochu mění situaci, protože jak známo Portugalci jsou národem zádumčivým, melancholickým a snivým a na všechny scénáristické nesmyslnosti a nelogičnosti lze najednou pohlížet jako na všelijaké ty literární paraboly a hyperboly a alegorie... Takže provizorně dávám tři, dokud si to někdy nepustím znovu, a pak možná ještě jednu uberu... nebo přidám? (14.03.2015)

"Once I was blind and now I can see." Velmi přesvědčivé vykreslení společnosti v chaosu, který může způsobit jakákoliv katastrofa. Zde je to slepota, ale tvůrcům se podařilo dát filmu větší přesah, a tak se snímek stává univerálnějším. Marně teď vzpomínám, kde bylo takové společenské peklo vyjádřeno. Znovu se tvoří hierarchie, pravidla, morálka neexistuje a na povrch vyplouvá pravá lidská živočišnost. Počáteční časová a místní roztěkanost nakonec není vůbec na škodu, a divák si přesto vytvoří komplexní představu o stavu města/světa. Herci jsou takřka bez výjimky ve své sleposti přesvědčiví, kamera si užívá nezvyklých kompozic, střih s bílými přechody a světlé zabarvení obrazu zas udržují jednotný "look" s autentickou atmosférou. Výhrad je málo, škoda snad jen závěru, kdy se žádné pecky nedočkáme a který skončí tím nejočekávanějším možným způsobem. (08.12.2008)

Námět solidní a rozhodně zajímavej, ale zpracovaní kreténský a některý scény úplně stupidní, občas sem to chování prostě nechápal, stejnětak zakončení je prostě takový, že film už nemá kam jít, tak se to prostě rozlouskne bez vysvětlení a hotovo, je mi jasný, že tady nešlo o vlastní podstatu toho slepnutí lidstva, ale o to následný chování lidí, ale přece jen závěr byl dost uhozenej. Nicméně pochvalu si rozhodně zaslouží Julianne Moore a tady extrémní zmrd Gael García Bernal, jinak co se týká dalších známých herců jako Danny Glover nebo Mark Ruffalo, tak by se film bez nich klíďo obešel a nic by se nestalo (27.12.2008)