Láska za časů cholery

Natočit film podle knihy, kde převažuje forma nad obsahem a příběh je tudíž až na druhém místě, je vždycky těžké a skoro nikdy z toho nevzejde žádná velká sláva, což bych rozhodně nedávala tak úplně za vinu režisérovi. Zfilmovat Marquézův magický realismus musel být opravdu oříšek, ale tohle bylo teda fakt moc... Ta stopáž filmu byla přímo nesnesitelná. Film byl nezáživný, nevynikal hereckými výkony, ani pěknými kostými, prostě na něm nabylo nic zajímavého a člověk se po půl hodině modlil, ať už to proboha skončí. Myslím, že film o lásce rozdělené osudem na 50 let, by se dal natočit lépe - ať už romantičtěji nebo dramatičtěji - a ještě by se vlezl tak maximálně do 90 minut a všichni by byli spokojení. (10.02.2009)

*Pozor, spoiler!* Chlapík za mlada prežije nenaplnenú prvú lásku. Celý život potom bolesť z nej potláča preťahovaním stoviek žien, aby sa mu nakoniec na staré kolená podarilo pretiahnuť aj onu prvú, a mohol to okomentovať slovami: „Na toto som čakal celý život.“ Romantický záber na odplávajúci parník na rieke, koniec 140-minutového filmu. A ja sa pýtam: Čože??? (24.01.2008)

Po Goyových přízracích jsem doufala, že už nikdy Javiera Bardema neuslyším ve filmu mluvit anglicky... Chyba lávky. V Choleře má ale aspoň tu výhodu, že stejně jako on mluví většina herců, a proto jeho projev nijak zvlášť nevybočuje. Nic to ale nemění na absurditě Newellovy volby, kdy běžným dorozumívacím jazykem v Kolumbii je (špatná) angličtina. Ta stejně jako se bije s prostředím, bije se i s Marquézovým magickým realismem. Bardemova postava je plochá a nedivím se Fermině, že si vybrala zajímavějšího Bratta:-) Předěl mezi mladým a starším Florentinem, kdy se na plátně zničehonic objeví Bardem je přinejmenším překvapivý a divák si na jeho přítomnost musí nějakou tu chvilku zvykat. Co se týče Ferminy - zase taková krasavice to není a stárnutí jí prostě nemůžete uvěřit (i když se maskéři jistě činili). Uvěřitelný je pouze její hlas, který se postupně prohloubí. Další nedokonalosti vypisovat nebudu, přečtěte si ostatní komentáře:-) K závěru jen musím podotknout, že i přes tu spoustu chyb jsem se v kině nenudila, jak píší ostatní. Příběh mě zaujal (ne ten, který vypráví scénář, ale ten, který věřím že Marquéz napsal) a dohnal mě k tomu, že po knize v brzké době sáhnu... A pokud to stejně udělá více lidí, je to pro pana autora jistě jen dobře:-) (27.01.2008)

Další pokus zadaptovat pro film mystickou hru se slovy spisovatele Gabriela Garcíi Marquéze. A opět pokus rozpačitý, neb kouzlo mystiky jen tak filmově zprostředkovat nejde. Když se vezmou Marquézovy knihy (ty, jimiž se proslavil, nikoliv sběr ne již tak povedených novel a delších povídek) z hlediska děje, jsou jím buď přeplácané (Sto roků samoty), nebo chudičké (Láska za časů cholery, Kronika předem ohlášené smrti). Pokud chce někdo adaptovat jeho dílo pro film, musí totiž zachovat to nejpodstatnější, co je knihám vlastní - mystickou atmosféru, kdy mrtví rozprávějí se živými, kdy lidská jatka dostanou poetický název a patří ke sledu různých světových příčin a náhod, kdy se hraje se slovy, významy a symbolikou. Tak trochu se to povedlo ve filmové adaptaci Kroniky ohlášené smrti z roku 1987, Francesco Rosi má totiž podobné smýšlení i vize. A proto je také nutné říci, že se tato nová adaptace Lásky za časů cholery nepovedla. Inscenačně je nudná, působí jako TV film, chybí tomu větší výprava, hra s barvou, charakteristikou místa apod. Chybí ono mystické podhoubí a v podstatě jde právě jen o ten převyprávěný děj. A ten je vskutku banální - jednu ženu milují dva muži a ten jeden je ochoten čekat na ženu i za práh stáří. Obávám se, že režisér Mike Newell to vzal jako nějakou bokovku tenhle film a herci Benjamin Bratt, Javier Bardem a Giovanna Mezzogiorno jako zkoušku masek, protože některé z nich, kdy mají představovat staříky a stařenku, jsou vyloženě směšné. Jako bonus zde najdeme jen fotogalerii (3:42) a nutno ještě podotknout, že zatímco v zahraničí má obraz formát 2,35:1, české vydání 1,85:1. (28.12.2014)

Osudová láska je jen jedna, i když je nenaplněná. Díru ve vašem srdci nezaplácne ani šestsetdvacetdva jiných, protože ti ostatní jsou jen slabou náplastí. Na osudovou lásku se nedá zapomenout. Javier Bardem má charisma na rozdávání a nikdy svou lásku nepřestal milovat. Měl stovky žen, ale stále nepřestal myslet na tu jedinou, která mu zlomila srdce. Život nezná hranic a je takovým, jaký si ho člověk udělá. Přirovnávat film k telenovelám nebudu, protože tady se pořád něco dělo, sice velmi pozvolna, ale dělo. U telenovel stačí nevidět pár dílů a nic vám neuteče. Tady by vám utekl celý příběh. Písně, které doplňovaly film, nazpívala Shakira. (13.07.2009)