Broučci

Karafiátovy Broučky nám čítávala o prázdninách babička. V podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka .... Staré loutkové provedení pohádky o rodině, o přátelství, o zodpovědnosti o tom, jak být hodným broučkem a ne škodlivým hmyzem. Když už mají pohádky vychovávat, je dobře, když jsou to krásné a roztomilé pohádky. (11.05.2013)

Musím se napřed přiznat chtě i nechtě že i mně tenhle Český večerníček neminul, a že nepatří mezi mé nejoblíbenější a ani oblíbené i přesto že rodiče a prarodiče zkrátka předešlé generace ho i s knižní předlohou milovali. Neměla jsem ho ráda za 1. kvůli hrozné nudě námětu který mněl být jako pohádka spíš než jako dokument o broučcích zkrátka o všemožné hmyzí havěti a v dnešní době navíc jedovaté přilétající odněkud ze špinavých zemí a za 2. Kazit dětem radost z bezstarostného dětství a traumatizovat je v předškolním věku povídáním o životě a smrti bylo odporné i přesto že v dřívějších dobách to bylo normální jenže ne vše  co bylo normální dřív by už dnes mělo být také normální jestli že chceme  aby šla doba ku předu a k lepšímu. (24.08.2023)

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto citelně za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 Podání černobílým filmem je nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, jednotlivé postavičky byly obdařeny hlasy odpovídajícími jejich vzhledu i povaze. (Pouze hlas J. Bohdalové zpodobující Verunku mi přišel trochu nepovedený za použití pitomé pražštiny; to si měl režisér lépe ohlídati.)¬                 V době uvedení Broučků jsem vyrůstal v ryze ateistické rodině a co se pamatuji, nikomu "Broučci" nevadili, ani rodičům, ani tetičkám a strýčkům, ani prarodičům. Ani nám dětem. Těšil jsem se na ně a líbili se mi víc než politické školení na vojně, to mi můžete věřit, i když dnes vzpomínám bez předsudků a s pochopením na obé. Bylo štěstím, že tenkrát v sedmašedesátém "Broučky" nezcenzurovali tak přísně jako onehdy v Sovětském Svazu překlad knihy: pro tamější přísné komunisty to byla v nezkráceném podání světla příliš nebezpečná a tak jim prostě odstřihli křidélka a polomrtvá a zmrzačená tělíčka tak vystavili za skly knihkupectví.¬                 Případné opoznámkování: uživ. kagemush. (18.12.2017)

I v dětství jsem měl z večerníčku nehezký pocit, zkusil jsem na YouTube jeden díl a pocit trvá... Autor Broučků, Jan Karafiát byl náboženský velmi aktivní člověk, podle toho vypadá i knižní předloha která je plná náboženské ideologie. Ale protože se psal rok 1965, museli tvůrci vše náboženské z připravovaného scénáře odstranit. (09.10.2018)

Milí broučci. Jsem přející člověk a tak ty dvě hvězdy nespojujte s tím, že létající hmyz nejraději laskám plácačkou, stočenými novinami či raketometem. Já jsem vás prostě neměl moc rád jako dítě a v dospělosti se můj názor nezměnil. Nejste zkrátka mí nejvíc nejlepší kamarádi a jestli mi ještě jednou vletíte na obrazovku, tak vám zákeřně zhasnu lucerničky. (15.02.2015)