Persepolis

Persepolis jsem možnost shlédnout krátce po zahájení třeboňského AniFestu a hned mi bylo jasné, že se dívám na vítězný snímek ročníku 2008. Mimořádně emotivní autorský počin natočený podle světově proslulého komiksu Marjane Satrapi mě nadchl svou atmosférou, grafickým pojetím a tím, že se velmi zřetelně odlišuje od drtivé většiny současné komerční animované produkce. Je to prostě úplně jiná liga. Film, který od mainstreamu hluboká propast. Nedává divákovi nic zadarmo a není typickou rodinnou podívanou. Jde o dílo z artových vod pro zralého diváka. Jeden z absolutních vrcholů animované produkce. Celkový dojem: 100 %. Považuji ho za velmi zdařilé rozvinutí komiksu, je výtvarně bohatší a obohacené o typicky filmový rozměr. Vážné téma je přitom podané odlehčeně, s řadou drobných vtípků a gagů (punkové heslo na bundě, nákup nahrávek na černém trhu, vyrovnávání se s nevěrou partnera). Úsměvná idyla se jediným střihem změní v minové pole, kterým běží zfanatizované děti pro štěstí ve slibovaném ráji...Snímek o dospívání ve složité politické situaci v nesvobodné zemi, kde se řada banálních situací může změnit v kruté drama, o střetávání kultur a hodnotových žebříčků, o hledání vlastní identity, lásky a zázemí. Film je dobré vidět s určitou dávkou znalostí o íránské historii, ale i bez ní je to skvělá jízda. Podle nálady hrdinky se řídí i barvy ve filmu - v převážné většině je vyroben v černobílém provedení. (16.05.2008)

Jeden z nejlepších animovaných snímků, co jsem kdy viděl, nádherná černobílá 2D záležitost, která vychází z komiksové předlohy, což je na některých políčkách filmu hodně patrné. Narozdíl od americké konkurence však Persepolis neloví ve vodách pokleslé fantazijní akčnosti, ale zůstal zakotven u břehů artového filmu. Těžko říci, čím je tenhle film především - pro někoho alternativní možností seznámit se s rychlokurzem íránských novodobých dějin, pro jiného silným emancipačním hlasem z míst, která lídři západu označují jako ,,osu zla", pro dalšího nadčasovým podobenstvím o typizovaných osudech ,,malých" lidí - obětech režimů, násilí, válek..., nebo možná vynikne tento pohled - čirá existenciální reflexe člověka ztraceného v nesrozumitelném a nepřátelském světě, film o ,,cizince ve vlastní zemi", zoufalé volání zesilované mezními situacemi těch podivných životních peripetií... Persepolis má neobyčejnou sílu a mnohokrát jsem litoval, že nebyl natočen jako hrané drama. I takhle však umí pojmenovat bolavá místa a poukázat na absurditu totalitního režimu (který se v tolika drobnostech podobá tomu našemu, až z té podobnosti mrazí...). Velmi zajímavý je ženský pohled Marjane Satrapi, autorky i stylizované hlavní hrdinky, v tolika věcech obohacující mé zkreslené představy a vyvracející možné předsudky. Emancipace je skutečně jedním z nejdůležitějších fenoménů novověku. Persepolis vyniká v mnohém, svou osobitou a čistou animací mi mnohdy připomněl animované filmy našeho nestora Karla Zemana, ale i japonské mangy, ten dvojrozměrný nostalgický retro obraz Íránu, Vídně osmdesátých let, všechny ty ikony západní kultury a odrazy její mediální podoby, Bee Gees, Iron Maiden, Punk, Michael Jackson, Derrick, Bruce Lee, adidasky a hranolky s kečupem... Všechno tak roztomilé a záměrně naivistické a pod tím rastrem pachuť mučení, zabíjení, strachu, úzkostí... Člověk sleduje pohádku (sic pro dospělé) a chvěje se hrůzou... Nádherný a čistý film... Hodně podobný (i když estetikou animace ne tak absolutní) je rovněž animovaný pozdější bratříček Teheránská tabu. PS: Velmi trefný je komentář uživatele Iggyho... (17.02.2008)

Animák, který rozhodně není pro děti, mne zcela okouzlil. Nevěřila bych, že je možné animovaným filmem vyjádřit tak silně atmosféru. Marjane Satrapi je vypravěčkou příběhu svého dětství a dospívání, přitom dokáže být výrazně nad věcí a události popisuje až téměř s chladnou odtažitostí. Možná právě proto je film tak velmi emocionální, záživný a dokáže si přitáhnout divákovu pozornost. (23.07.2011)

NAKONEC BUDEME MÍT SVOBODU A ROVNOPRÁVNOU SPOLEČNOST...... /// Tak za prvý: tady nejde o animaci! Fandové ,,dob ledovejch“ ať jdou rovnou k ledu (nebo k šípku? nebo někam úplně jinam...) Tohle je totiž POLITICKEJ ANIMÁK. Třeba jako ten Izraelskej. POUZE NACIONALISMUS NEBO NÁBOŽENSTVÍ LID SJEDNOCUJÍ. (kurva, líp bych to nevymyslel!) Irán (a jeho politickej vývoj) pohledem malé (dospívající... dospělé...) Marjane Satrapi, která díky svým názorů měla od mala našlápnuto na popraviště (aspoň to říká...). Každá (lehce) nevážná věc je okamžitě přebitá vážnou, třeba strachem z represe či udavačství. Vyjádření OSOBNÍCH pocitů z nesvobody, zmatenosti.... se sklony k anarchismu v zajetí islámu vážně i nevážně. Několik zajímavejch i vtipnejch nápadů, ale nějak mě nenapadá důvod k opětovnýmu vidění. Zřejmě nejsem žádnej velkej revolucionář, ani iránskej politickej aktivista. Jednoduše řečeno: zajímavej pohled na věci skutečné a nevyhnutelné.... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Furt nevím, proč jsem ve škole dostal plastovej klíč. 2.) Zjistím, jak se paří (pařilo) v Iránu. 3.) Myslím, že je to známka punku. 4.) Thx za titule ,,Nigel“ a ,,Ferry". /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (09.01.2012)

Mohl bych dát filmu plný počet s tím jak mě hrozně uchvátil svým tématem a vizuálním zpracováním ale to bych byl sám proti sobě. Vizuální stránka je sice neobvyklá ale o nějaké atrktivitě nemůže být řeč. A příběh? Popravdě také žádná sláva a víceméně se jedná o další story na téma "jak to tenkrát bylo těžký" tentokrát z pohledu íranské dívky. Podobně jako takový "Valčík s Bašírem" (také se jedná o animovanou výpověď ale z jiného místa a jiným způsobem výpravěný) silně přeceňovaný a veskrze průměrný film. A klidně mě zbičujte. (21.06.2010)