Pevné pouto

Katalogová nuda! Pan Jackson je snad pod vlivem Prstenu nebo Braindead. Půlka filmu vypadá jako Volpejpr psychotického hráče sci-fi her či obrázková výstavní stěna maloměstských obýváků. Nudím se!! Je li tohle nebe, mám chuť obložit se výbušninou a risknout to s bandou panen u konkurence. Ésoterické prostředí jde ruku v ruce s ésoterickými žvásty! Tedy pokud nemáte rádi hlubokomyslné filosofování čtrnáctiletých holčiček. Jo a už jsem se zmínil, jaká to byla výstavní nuda?? Tedy pokud nemáte rádi půlhodinové záběry pana Tucciho, kterak veze do sběru sejf nebo kope díru v kukuřičném poli! Je nesporné, že pan Tucci je ukázkový úchyl a už ho nikdy nechci vidět v komedii. Ač u tohohle filmu poznala moje prdel středověk, za něj jednu dám! A druhou dám za Susan Sarandon! To je totiž z ryze gerontofilního hlediska jediná píchatelná šedesátka na světě. A nemůžu přece Velkému Peterovi dát odpad, že?! Jo, a na tomto místě bych chtěl pro méně pečlivé čtenáře ještě zdůraznit, že to byla příšerná, monstrózní, gigantická, téměř nekonečná nuda! Tak pane Jacksone, už máte svou Fontánu a příště bych opět prosil nějaký výživný kulinářský pořad o vyjídání mozků či výpravnou sondu do života liliputů! (25.03.2010)

Když jsem byl malý, chtěl jsem být ovocem do Jogobelly. To Peter Jackson měl větší ambice - vyprávět dojemné příběhy skrze film. Pevné pouto se ale zaseklo tak nějak na půli cesty. Vše sice krásně vypadá, dobře se na to kouká a herecky nejednou překvapí (ahoj Marku). To ale nic nemění na tom, že příběh jedné epizody CSI tady režisér roztáhl na dvouhodinovou stopáž a ještě se do toho neustále snaží naplácat rádoby filozofické či artové momentky. S předlohou nemám zkušenosti, takže nemohu posoudit, jak moc se od své adaptace liší. Tuhle verzi ale Jacksonovi fakt nežeru. Chybí tomu duše. (03.01.2010)

Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson .. Tohle bude hodně rozporuplné. Kritická obec si smlsne na opovrhování efektů estetického zážitku, zato si jistě spousta diváků smlsne právě na tom. Knižní předlohu neznám, ale zde se žádné deprimující stavy nedostaví. Při povrchním pohledu připomene Lovely Bones zejména Heavenly Creatures, Fountain a Atonement (zdaleka ne spojitostí v určitých hercích/tvůrci), které diváky svým pojetím taktéž rozdělují. Hodně často se totiž vyprávění oddává mnohaminutovým scénám, kterým kraluje výrazný vizuální efekt, výtečná střihová skladba a samozřejmě lahodný hudební doprovod. Nelze se tím ubránit dojmu, že by šlo o mnohé zkrátit, ovšem také nelze upřít příjemnou hru barev, světel, kamerových a podobných parádiček, byť někdy ta digitálnost prostředí až rušila. V Lord of the Rings pracoval s excelentní předlohou, temnotou a monstrozní výpravou a ta lecos pohltila. Zde nedosahuje (předloha)scénář takových kvalit a tíha tak leží na precizním retro hávu sedmdesátých let a sestavě výborně obsazených postav, kterým vévodí tajemný Stanley Tucci a zejména mladičká Saoirse Ronan, většinou řádící právě před modrým pozadím jejího posmrtného světa. Peter Jackson si opět osedlal trochu jinou látku a po skončení snímku mne nejvíce zamrzelo, že než zase něco režijně vyprodukuje (v nerežijní produkci je totiž aktivní a úspěšný ba úspěšnější), opadá ještě hodně listí ze stromů. Napodruhé taktéž funkční. 75%. (03.01.2010)

Od parádního traileru a od jména režiséra jsem očekával kvalitní podívanou, ale po vynikajícím začátku film začíná místy nepříjemně kulhat. U mnoho scén jsem měl problém, že jsem očekával pokračování scény, ale místo toho přišel střih na jinou sekvenci. Scénérie z mezisvěta vypadají nádherně, ale přišli mě místy zbytečně a rušivé v budování atmosféry. Když se už objevil náznak napětí, tak Peter Jackson nepřitvrdil a dočkal jsem se pouze chvilkového napětí bez pořádného souboje. Hudba bylo parádní, herecké výkony dobré. Mám vcelku při prvním promítání rozporuplné pocity, mé hodnocení 3 hvězdičky… (09.01.2010)

Prvních cca 30 minut jsem to Jacksonovi žral i s navijákem a u scén jako "první polibek" a "Susieina smrt" jsem neměl daleko k emocionálnímu rozkladu. Jenže Jackson nezná míru a nemá ani šajna, jak by měl nebeské výjevy zobrazit. Jeho pojetí sterilních digitálních omalovánek je sice dokonale zpracované, ale z hlediska emocionálního naprosto chladné, sterilní a po pár minutách tamních dýchánků i otravné. Ani to by ale tolik nevadilo, kdyby scénář alespoň trochu spěchal k finálnímu řešení, zaměřil se více na postavy a nepostával věčně na místě a nenechával Jacksona masturbovat nad vizuálním pozlátkem a technickou stránkou obecně. Pevné pouto by mohlo mít bez problémů o 30 minut míň a šlapalo by jako hodinky. Takhle má přes dvě hodiny, přičemž celá prostřední část trpí zbytečnou natahovaností a co je úplně nejhorší, dává smysl opravdu jen těm, co čekají letní blockbuster o tom, jak si jedna holčička hrála v nebíčku. Proč Wahlberg nevybere bankovní účet a nevyvolá všechny fotky naráz (vzhledem k bohatým rodinným večeřím by to rodině zřejmě neublížilo)? Proč každá postava projde kolem Tucciho domu desetkrát (a to už s podezřením), než se odhodlá k činům? Proč chce Wahlberg zmlátit Tucciho a ne hledat především důkaz? Zkrátka a dobře, proč je ten scénář tak neuvěřitelně tupý a místo logice se věnuje všem možným postavám než té hlavní? "Konečně jsem si uvědomila, co jsem provedla," říká Susie ve chvíli, kdy dostává Marky Mark nakládačku, já měl ale pocit, že k uvědomění nedošla sama (jak by tomu mělo být), ale proto, že Jackson potřeboval opět zahrát trochu na city a využít delší dobu nevyužitý slow-motion. Neříkám, že mě Pevné pouto neoslovilo (výkon Saoirse Ronan a hned několik scén patří mezi kinematografické skvosty), jen mám dojem, že to celé mohlo dopadnout o pořádný kus lépe. Stačilo by, kdyby na Jacksona dohlížel někdo s bičem a mlátil ho za každou nadbytečnou kudrlinku do krve. Zasloužené komerční fiasko se zdviženým varovným prstem na fanoušky Hobita. (19.03.2010)