Pevné pouto

Papá, skončí dívenky v ráji a s kým si tam hrají, papá, a kdy příjde ten vrah pro mě k nám(?)... . . . Ano, Pán Hobitů na to má, byť balancuje na hraně kýčového dojáku a semo tamo mi v běhu děje chyběla i taková ta (pro mě všímavého) >příběhová logika< , ale propracovaná vizuální krása filmu vše zachránila (ano, i igitátor má někdy rád hodně barevné obrázky), osudu bylo nakonec učiněno zadost a na čtyři hvězdy zaokrouhluji i za skvělou hudbu Mistra Ena (poslouchám ho rád a mám ho v mnoha podobách ve sbírkách) a nádherný Buick Rivera, který si tam jen tak postával a nic nedělal a - a i o tom to někdy může být - ta čistá estetika, forma, která napraví i malinká škobrtnutí v obsahu... A já si myslím, že vím, co tím chtěl P.J. říct. Prostě je to jen takové pohádkové podobenství o rodinných poutech, jen taková hra, kterou můžou hrát ti, co "NA TO MAJÍ". - - - - - (Poprvé viděno 27.1.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 10159., komentář zde jako osmistýdevadesátýdruhý - 21.1.2013) (28.01.2013)

Jackson možná patří k filmařům, kteří si mohou točit, co se jim zachce, ale tady krutě přestřelil, když naprosto nevýrazný a nezajímavý příběh utopil v kýčovitých obrázcích, které smrdí plastem a jehovisti si je dávají na titulky Strážné věže. Pouze tři věci táhnou: a) huhlavě slizký Stanely Tucci, b) příjezd tchyně, c) šmíra v domě. Zbytek skrz naskrz sice nenudící, ale zoufale bezkrevná podívaná. 2 a ½. (28.02.2010)

Tak, nejdříve si odbudu konstatování, že se mi film celkem líbil, a že scéna s loděmi v lahvích je nádherná. Saorise Ronan patří mezi nejsympatičtější herečky svého věku. A teď to ostatní. Proč se v závěru tak strašně tlačí na sladkobolnou pilu, že to ruší napětí v thrillerové a psychologické rovině (který by docela dobře obstály samy o sobě)? Zbytečně moc přepínání z jedný polohy do druhý v krátkym úseku dost zabíjí napětí i emoce. Návrat Suzie pro polibek ala Duch, odchod do západu slunce, bylo to moc cukrkandlu najednou (jak působivej byl oproti tomu konec ve Faunově labyrintu). Opravdu dost vycucaný z prstu mi přišlo, jak začali Suziin otec a sestra podezřívat souseda, geniální intuice fakt miluju. Konec pana Harveyho (Tucci je opravu dokonale slizký) pak měl být co? To má symbolizovat nějakou vyšší spravedlnost, lidské spravedlnosti je málo či jak? Příliš laciné. Po přehodnocení jednu hvězdu ubírám, na tři. (21.03.2010)

Peter Jackson dokazuje, že je jeden z najlepších režisérov na planéte a Rozkošné kostičky sú môj Avatar. Po vizuálnej stránke je to v podstate gýč, takisto mám výhrady k scenáru i využitiu postáv a kvalitných predstaviteľov (okrem tradične ukňučaného Wahlberga) ... ale je to tak podmanivo natočené, že keď vás zvláštna atmosféra filmu raz vcucne, zabudnete dýchať. Záver povznášajúci, dodatok skvostný - asi najlepšia filmová smrť roka 2009, smial som sa ešte 5 minút. (04.01.2010)

Naozaj tento film niekomu dokáže vliezť pod kožu a nadchnúť ho?? V jednotlivostiach je Jackson opäť výborný, napríklad pocitové zobrazenie mrazivého stretu najčistejšej detskej nevinnosti s najhroznejším ľudským zlom (vražda) je svojou dôveryhodnosťou unikátne. Ale multirovinná koláž, ktorá za sľubným rozjazdom snímky následuje, a hlavne finálne vyústenie liniek, nastolujú jedinú, kľúčovú otázku: "Čo do pekla chcel týmto zmäteným filmom jeho autor povedať??" Tých otázok na vyjasnenie, týkajúcich sa významu konkrétnych scén a postáv, by bol napokon tucet - ale nechcem spoilerovať. Pýtam sa teda len jednu, neškodnú: Aký význam mala pre dramaturgický koncept tohto filmu komicky ladená postava Susan Sarandon? Alebo sa v ňom ocitla iba preto, lebo režisér je fanúšikom herečky? Prešlapom The Lovely Bones nie sú fantasy obrazy (tie sú samé o sebe krásne), ale načisto rozplynutá rozprávačská vízia. (23.02.2010)