Křižovatka osudu

Připravte se na to, že ve filmu se hodně brečí. Každá z hlavních postav brečí hned několikrát a pár z nich občas předvede i slušný záchvat vzteku. Ve vážně pojatém filmu o smrti a umírání nejde čekat třeskutou komiku. Snímek je takový úhledný, emoce jsou sice vypjaté, ale umírání je podáno s melancholickou elegancí a od druhé půlky snímku se objeví i naděje. /můj komentář č. 5500/ (04.09.2015)

Na korejské dramata lidských vztahů a osudů to pořád ještě nemá, ale překvapilo mne, že i tento film mne donutil přemýšlet, jak je život křehký..."Nebojím se smrti. Ale myšlenka, že jsem nedokázala žít? Ta mne děsí!!"...Plně se ztotožňuji s touto větou a opravdu většina lidí se frajersky smrti nebojí, ale když už taková tragédie či nemoc příjde do naších životů, večer si každý před spaním, pokládáme otázku: "Co po smrti?Proč žiju?Žil jsem vůbec?..Když pak člověk neví, tak smrt je pak naším bububu... (20.08.2008)

Film s velmi silným příběhem a emocema. O boji s rakovinou, ztrátou někoho blízkého a vyrovnání se s tím. Je to všechno trošku klišé, scénář nic moc, ale kouká se na to příjemně. Kevin Bacon je hodně věrný a táhne to slušně dopředu. Jen škoda, že je to všechno předvídatelné. Ale herecky zahrané opravdu přesvědčivě. Komorní drama. Slabší čtyři. -"Repeat after me: I..." -"I..." -"Would like..." -"Would like..." -"To take you out sometime." -"To take you out sometime. You'd go out with me?" -"Well, now that you've asked me so nicely, why not?" (13.06.2008)

Prednedávnom som s Kevinom videl a hodnotil "Death Sentence", kde hral akčného drsňáka a pomstiteľa. Moc som mu ho nežral. Ale citovo vyhorený týpek, ktorému umiera manželka a jemu sa to v práci posiera, to je trošku iná parketa. Celkovo dobre odvedená, ničím neurážajúca dráma, bohužiaľ len málinko vyčnievajúca z priemeru. (16.10.2008)

Dojemný a citlivě natočený příběh o bolesti, ztrátě a naději, o tom jak je život křehký a plný neobvyklostí. Díky výborným hereckým výkonům, zejména Kevina Bacona, dobře napsaným dialogům, a také díky citlivé režii, která se nesnažila vydírat ani exhibovat, ale spíš nenápadně vést emocemi jednotlivých postav, jsem se v každý moment dokázal nejen do kterékoli postavy vcítit, ale současně také o jejích pocitech s odstupem uvažovat. Když se vyšetřovatel ptá Toma: "Kdybyste to celé mohl udělat znovu, udělal byste to jinak?" a on po chvilce váhání odpoví "Znovu to udělat nemůžu." není to jen o kontrétní situaci na kolejích, je to o celém jeho životě, je to o životě nás všech, je to o tom, co mnozí pochopí až příliš pozdě. Pokud někdo tomuto filmu, plnému drobných a nenápadně roztroušených myšlenek nejen o životě, smrti a vztazích, vyčítá předvídatelnost nebo nedostatek překvapivých zvratů, pak je poněkud mimo a zjevně nepochopil co a proč se před ním odehrává. (09.03.2010)