Křižovatka osudu

Tohle místo zrovna nepatří mezi ty nejšťastnější pod sluncem.. A právě tady je jedno manželství už dlouho zkoušeno osudem, který promluví zcela nečekaným směrem. Nemocná Megan se totiž dozvídá, že proti její rakovině už nelze bojovat, zatímco její muž Tom, zarytý strojvůdce, musí na kolejích přihlížet sebevražedné akci mladé matky. Ta tu zanechá jedenáctiletého chlapce, který se nehodlá podřídit sociálním pravidlům. Paradoxně to bude právě on, jenž stmelí jedno na první pohled beznadějné manželství, které léta přehlíželo bolavé skutečnosti. Dcera žijící legendy amerického filmu si vybrala poutavý příběh, který naštěstí lacině nevydírá, jen karty rozdá až příliš jednoznačně. Od samého začátku víme, jak se věci mají a kam podle všeho směřují, takže tím hlavním, co nás dokáže uspokojit, jsou herci. I přesto, že jsme ve vodách melodramatu, tak (jinde výtečně slizký) Kevin Bacon, stejně jako Marcia Gay Harden dokázali své postavy udržet v civilních polohách. Režijní debutantka bohužel v už tak provařeném balíku témat nepoužila nějaký osobitější přístup, jen komorní cestou natočila komorní drama. Tudíž nakonec je to zážitek jen zpola uspokojivý.. (18.11.2009)

Na korejské dramata lidských vztahů a osudů to pořád ještě nemá, ale překvapilo mne, že i tento film mne donutil přemýšlet, jak je život křehký..."Nebojím se smrti. Ale myšlenka, že jsem nedokázala žít? Ta mne děsí!!"...Plně se ztotožňuji s touto větou a opravdu většina lidí se frajersky smrti nebojí, ale když už taková tragédie či nemoc příjde do naších životů, večer si každý před spaním, pokládáme otázku: "Co po smrti?Proč žiju?Žil jsem vůbec?..Když pak člověk neví, tak smrt je pak naším bububu... (20.08.2008)

Citové vydírání nemám rád. A když to z Vás film tahá, jak z chlupaté deky, dlouho u toho nevydržíte. Křižovatka osudu je hrozně smutnej film, plnej odsouzení, utrpení, upřímnosti a odevzdání. Filmem se celou dobu táhne smutná atmosféra a čekání na nejhorší. Kdo má na takové filmy pořád koukat? Nedávno zrovna jsem viděl 127 hodin. Konečně jsem mohl říct, že tak nádhernou oslavu života jsem ve filmu snad ještě neviděl. Ale tady? Zmar a pláč, který se ve filmech objevuje neuvěřitelně často. Proč? (31.01.2011)

"Křižovatka osudů" – tak nějak by se měl jmenovat tento smutný, ale citem naplněný film. Křižovatka, na které se setkává hned několik smutných osudů, ... křižovatka, která dá každému z nich jiný směr, ... a konečně i křižovatka, která všechny ty osudy spojí. Je to film, který normálního nebo citlivějšího diváka osloví a také film, který by nenormální předůležití studení cynikové vidět raději neměli, protože cynikovi "nic nevysvětlíš" (viz komentář Rosomak). Nemusí být všechny filmy dějově nepředvídatelné a naprosto uvěřitelné (viz komentář DavidS). Vždyť osudy lidí jsou někdy tak prazvláštní a něco podobného se přece klidně může stát i tomu nejcyničtějšímu cynikovi. Co je na tom neuvěřitelného? Rád jsem věnoval 101 min svého volného času sledování tohoto příběhu a rád se na něj po čase opět podívám. PS: zde na ČSFD příliš časté a zneužívané slůvko "klišé" v hodnocení filmů není na místě. Slovník cizích slov uvádí pod výrazem "klišé" tento význam: zautomatizovaný nebo otřelý slovní obrat. Použít slovo "klišé" lze tedy např. při hodnocení slovních vyjádření politiků, ale evidentně ne v těchto případech. Používat příliš často slůvko "klišé" znamená, že dotyčný nemá dostatek jiných slovních vyjadřovacích schopností v českém jazyce. Hlavně, že umí EN a dává to dostatečně na obdiv. (31.10.2008)

Koukám, že Hurvínek natočil víc filmů než jsem si myslel... Copak citový vyděračství, to samo o sobě ještě nemusí vadit, pokud má hlavu a patu. Křižovatka smrti ovšem připomíná bezhlavýho rytíře na vozejku, co se točí dokolečka jak pomatená káča a volá "ale jóóó, je to možný, takhle by to šló!" Sorry, nešlo. Takhle naivní nejsem ani já, když se na mě v kavárně usměje holka, který na krku visej dva kořeni. Jak je to doopravdy s tím stromem a jablkem, Alison? (11.10.2013)