Obsahy(1)
Ve svém druhém hraném filmu objevuje Ulrich Seidl paralely mezi mladou Ukrajinkou, která najde práci v bohatém Rakousku, a mladým Rakušanem, který se svým otčímem odjíždí na Ukrajinu montovat automaty na bonbony do zchátralých městských čtvrtí. Jejich cesty se nikdy nezkříží a tvůrce ani nechce líčit příběh setkání, ale spíš mu jde o to konstatovat, že oba světy si nejsou příliš vzdálené. Jak na východě, tak na západě vidí autor stejně osamělé, stejně bezradné jedince. Pro Olgu je místo ve vídeňském geriatrickém zařízení šancí na únik před ubohostí existence doma, kde se potácela mezi bídně placeným zaměstnáním a nechutnými sexuálními službami přes počítač. Ve Vídni ale brzy zjišťuje, že bez občanství zůstane přes veškerou snahu jen opovrhovanou služkou, že osudu psance se nezbaví. Na rozdíl od Olgy, která má alespoň lidský cit a doufá, že se vrátí domů s penězi, aby se postarala o své dítě, je Paul se svým siláctvím, zastírajícím nedostatek sebedůvěry a vůle, typický produkt kapitalistického zbožnění úspěchu, jehož jako příslušník nejnižších vrstev periferie nemůže nikdy dosáhnout. Jediný zbytek sebeúcty se u něj projeví, když konečně opustí zpustlého a vulgárního otčíma, který byl dlouho jeho vzorem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
Film točený nezávislou naturalistickou kamerou... Ale kolik takových filmů už bylo natočeno? Pro mě, kromě dosti hrubě (na film) natočených sexuálních scén, nepřinesl zhola nic zajímavého a nového... Seidl je prachsprostý provokatér. ()
Ulrich Seidl se nekompromisním způsobem dostává na dřeň lidského ponížení, utrpení, životní prázdnoty. Díky statickým, pečlivě komponovaným záběrům vzniká dojem zvláštního odstupu a pocit odcizení. Řada lehce absurdních, zároveň ale mrazivě realistických scén - pornografické pasáže vyvolávají pouze sklíčenost a maškarní večírek pro pacienty geriatrie také člověka příliš nepovzbudí... ()
A jak to mohl být parádní film, nánět byl více než zajímavý, kdyby však : nenudil zdlouhavými scenériemi ubohého života, nijak zajímavými, pro diváka ničím poutavými. Občas to mělo náznaky zvláštně se rozvíjejícího děje, pak však pokaždé, jako když utne, a film jede v nudné a zdlouhavé, monotonní koleji..Jedinou věc by jsem vyzvedl a to krásné prokreslení těch ubohých lidiček, postav ze sociálního dna... ()