Po smrti

Nejdříve co se povedlo. Malkovich, Duris a hudba. Špatný byl ten sklon k filosofickému blábolení na téma smrti, které provázelo celý film. Chápu, že v tomto případě je hlubokomyslné žvanění na místě, protože Malkovich se jako posel nesnaží smrt podvést, ale "jen" pomáhat budoucím nebožtíkům usmířit se se životem, ale přeci jenom bych uvítal více vypjatějších scén na úkor filosofie. I přesto ale lze najít k hlavním postavám vztah a vše relativně v poklidu ubíhá až do samotného konce, který uspokojí i trochu naštve. 60% (22.07.2014)

Ačkoliv záčátek snímku je takový všelijaký a poněkud rozpačitý, konec je doslova prosycen emocemi a smutkem. Zprvu jsem si myslel, že budu zvažovat hodnocení velmi nízké 2*, max. 3*, ovšem s blížícím se koncem jsem začal uvažovat o plném počtu. Afterwards navozuje řadu zajímavých myšlenek o smyslu života, smrti, uvědomnění si priorit, smíření s osudem a přijetí jeho naplnění. K silnému prožitku na konci napomáhá pomalá a tklivá klavírní melodie a skvělé záběry kamer. Celkově vizuální zpracování snímku je třeba pochválit, stejně jako herecké výkony. (07.03.2013)

Duris zabil tenhle film.Nelíbil se mi.Nelíbilo se mi to jeho věčné šeptání,nevěřil sem mu ani slovo a prostě mě absolutně nebavilo se na něj dívat.I tak to ale byla dost nuda.Možná sem jen nebyl v tom správném rozpoložení na tenhle film,ale vzhledem k tomu o čem film je,by to rozpoložení nebylo vůbec dobré.Takže pro mě dobře. (07.01.2010)

Chtěli byste vědět, že umíráte a kolik času Vám zbývá? Změnili byste svůj život? A co kdyby umíral Váš nejbližší, co byste udělali? Silné drama, kdy do poslední chvíle nevíte, co očekávat. Krásná hudba skladatele Alexandrea Desplata tomu dodává tu správnou atmosféru.. ,,Nebojte se říct těm, na kterých Vám záleží, že je milujete." (08.09.2011)

První dojmy - Malkovich a Duris jako důležitý a důležitější... hrajou jako ponocný (a ne, že by to prvnímu jmenovanému nevydrželo)... a kouká z toho průšvih typu e-mailu, který vyzývá k obeslání deseti lidí, jinak tě stihne neštěstí apokalyptických rozměrů... Jenže ne, i když je to další z filmů, co si pohrává s osudovostí, rozebírá ji a stejně se ničeho nedopátrá, přece je tu přínos pro uvědomění si krásy života a umění ji prožívat, je to inspirace, manuál pro těžké chvíle, které určitě přijdou... a to i přesto, že samotné žití neulehčí (jakoby nestačilo, jak jsem se dosud o své blízké bála, tak díky, no...). Ale zatím není důvod k panice... ježišmarjáááá, někdo zvoní! (03.02.2014)