Kurz negativního myšlení

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 26 - Norsko. Asi musím konstatovat, že jsem čekal přece jen trochu víc. Film předcházelo mimořádně silné renomé a hodně jsem se těšil na klasický severský psychomasakr. Pár silných a pár černohumorných scén se našlo, ale není to úplně zásah do srdce. Velmi dobrá podívaná, ale není to absolutní špička. Myslím si, že divadelní adaptace může působit silněji a poskytnout hercům ideální příležitost vyniknout. Švandovo divadlo volá... (25.04.2015)

Pocty Apokalypse a Lovci jelenů. Šílené konotace mezi černým (spíš temným) a hořkým humorem. Skupinka postižených se vyrovnává se svojí existencí i blížními svými. Perfektně vystavěný scénář však není směšný, spíš smutný. Je to komedie, ale smál jsem se jenom dvakrát. Divák si hold může vybrat, zda-li se bude smát nebo jenom kroutit hlavou, protože už jenom hlavní postava - magor, co má rád americké filmy a Johnyho Cashe, nesnáší sám sebe a okolí je precizně vystavěná, ale divná... Jinak je to velmi lidský film... (14.11.2008)

Začátek vypadal vážně slibně! parta handicapovaných životních ztroskotanců umně zmanipulována vymletou náčelnicí psychohovnologického kurzu na vymývání mozků pozitivníma kecama se vydává na terapeutické sezení k jakémusi nerudnému bimbasovi mrtvému na spodek. To samo o sobě smrdí výborným námětem, když je bimbas docela slušně utopenej v depkách a hodlá celou tu sebranku ukázkově poslat do piče. Náčelnice hýří optimismem, neustále rozdává poučná hesla typu: nesoustřeďte se na problém, ale na řešení ( což jsou samozřejmě vynikající poučky hodné vepsání na transparent, pokud nemáte tu kurevskou smůlu, že řídíte vozejk pusou, protože kromě hlavy je komplet celý tělo v hajzlu..) Ještě i u depkujícího chasníka v baráku je to docela nadrcená tragikomedie. Náčelnice zkouší prorazit svým pozitivně napřesdržku laděným mentorováním totálně laxní a negativismem zocelenou stěnu někoho, kdo se prostě odmítá bavit o "řešení" s tím, kdo nemůže vědět, jak se ve skutečnosti cítíte, ale neváhá vám vysvtětlovat, jak byste se cítit měli. No a to je vlastně celé, protože někde tam se to zadrhlo. Potenciál té cynické předehry byl následně jaksi rozmělněn v divadelní konverzačce ostatních postav, které se taky nakonec probraly ze svého růžovopozitivního opojení do reality s nápisem: sem totálně v hajzlu, ale seru na vás! takže si o tom svém hajzlu navzájem povykládaly, trochu se u toho zlily a zkouřily, čímž jsme prosvištěly k poněkud odfláklému konci plnému svorné spokojenosti, jak si vlastně tímhle zážitkem celou tu existenci trochu ulehčily. Což mi přijde tedy značně zjednodušené, ale protože tomu severskému sobovi došel dech už někde v půlce, nijak ten odfláklý závěr nevyčítám. Rozhodně si myslím, že to téma mohlo zahýbat emocemi mnohem víc. Takhle jsem vypustila nejen jména všech těch postav už u závěrečných titulků . (01.05.2012)

Já si nemůžu pomoct, ale buďto jsem suchar, nebo nevím, ale todle že je komedie? ANo, zamál jsem se.. Asi 4x, z toho jednou připohledu na kšiltovku s nápisem I love your Mum a jednou u zvracení do Sracího pytlíku. Celý ten vývoj mi nepřišel nějak moc přesvědčivý a co je hlavní - nikterak zajímavý. Pro mě nafouknutá bublina, která nemá co nabídnout. Ale možná jsem prostě jen suchar (03.09.2007)

Karlovy Vary. Dlouhý potlesk ve stoje při záv. titulcích. Málem Cena diváků. Cena za režii. Jan Kašpar, člen Divadla Járy Cimrmana, tvrdící něco o mimořádné vtipnosti a společenské potřebnosti filmu. Konto bariér. Výše uvedené indície snad mohou dostatečně varovat, že dánským filmařům zůstává prvenství v přicházení s novými věcmi a ti norští se raději spolehnou s osvědčeným a mnohokrát odzkoušeným, "akorát" zvolí téma, které je skutečně zajímavé, herce, kteři jsou stoprocentně přesvědčiví, a přesvédčí diváka, že mají opravdu vkus (Johnny Cash, Bob Dylan a Lovec jelenů). Hlavní problém toho filmu tkví v tom, že přestože dovede oslovit a náramně pobavit a nelze mu upřit, že na debut je to vynikající podívaná, z vypravěčského hlediska see jedná o předvídatelný kousek (jehož stopáž je naštěstí velice rozumná) a některé osvědčené přechodové sekvence podbarvené hudbou svým nástupem a užitím už vyloženě ve své schématičnosti nudí. Není to sžíravá sociální šleha, která je syrová a vyvolává kontroverzní reakce, i když lacině šokuje, ale film, který až moc pokoukává po zahraničních vzorech, jež variuje. Na druhou stranu ale Kurzu negativního myšlení nelze upřit upřimnost, což je důvod, proč je můj přistup k tomu filmu tak schizofrenní - hrozně populistické, zároveň ale čestné. Někde mezi 3-4*, Trier se nekoná. (05.11.2007)