Kurz negativního myšlení

Nezasmial som sa, ako by sa patrilo na komédiu, aj keď čiernu. Nenašiel som nič, čo by som obdivoval na Kurze z filmového hľadiska. Námet nie je nový a spracovanie neprekypuje originalitou. Vlastne ma na celom filme zaujalo iba hľadanie riešení problému: my a oni. Paraplegici (a nielen oni) by chceli, aby sa na nich hľadelo, ako na bežných ľudí neuvedomujúc si, že existujúce obmedzenia sa nedajú prehliadať. A svojím partnerom, ktorí majú na výber z dvoch zlých možností, ich situáciu často neuľahčujú, ale komplikujú. (28.02.2011)

Hořká tragikomedie o smutném údělu tělesně postižených, o povinném optimismu a o tom, že někdy nefunguje. Hlavní hrdina je po autonehodě upoutaný na vozík a přestože díky pojistce materiálně nestrádá, je plný hořkosti a nenávisti ke svému okolí. Zoufalá partnerka se rozhodne jeho letargii a sebelítost za pomoci terapeutky a její skupiny svěřenců rozbít a vrátit ho k životu. V průběhu filmu to ale vypadá, že Geirr spíš rozbije pracně vybudovanou soudržnost skupiny, která vlastně zase tak soudržná není a pod jejím povrchem doutná nejeden požár a spousta negativních emocí. Čekal jsem něco ve stylu Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem, tedy stylizovanou podívanou plnou černého humoru, ale míra nekorektnosti a nekašírované bolesti mě zaskočila. Řada scén je opravdu silných a film poměrně věrně odráží beznadějné postavení postižených. Na druhou stranu v porovnání s průběhem snímku je jeho vyústění poněkud násilně smířlivé. Celkový dojem: 85 %. V řadě momentů se sice humor vyskytuje, ale jde o tu nejčernější, ryze šibeniční variantu. (04.01.2010)

Troufám si říct, že díky jistým životním zkušenostem si dokážu celkem reálně představit, co cítí obě strany (postižení/jejich okolí). Sejmutí pozitivismus šířící psychoterapeutky perfektní. Hanozpěv na čuráky v televizi perfektní. Černej humor taktéž. Ale k tomu, kam se to rozjelo, ten optimistickej závěr naprosto neseděl (a podle mě vztah bez sexu nemá šanci přežít). Ani mírná reklama na matroš mě právě neoslovila. Veskrze pozitivní na filmu je, že neukazuje postižené jako např. lidi s obrovským uměleckým talentem nebo čímkoli jiným, co jim dá tu sílu "poamericku" vše pozitivně překonat. Jo, stejně za podobným negativismem je vždycky pocit křivdy, strach, a nakonec naděje. A potřeba někoho blízkýho. (08.12.2009)

Debutující režisér Bard Breiner smísil skandinávské psychologické drama o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií. Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry (Steppenwolf, Nina Simone nebo Johnny Cash). Vítejte v klubu! Scénář : Bård Breien. Kamera : Gaute Gunnari (30.04.2011)

Já si nemůžu pomoct, ale buďto jsem suchar, nebo nevím, ale todle že je komedie? ANo, zamál jsem se.. Asi 4x, z toho jednou připohledu na kšiltovku s nápisem I love your Mum a jednou u zvracení do Sracího pytlíku. Celý ten vývoj mi nepřišel nějak moc přesvědčivý a co je hlavní - nikterak zajímavý. Pro mě nafouknutá bublina, která nemá co nabídnout. Ale možná jsem prostě jen suchar (03.09.2007)