Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Na jedné straně jde o velmi zajímavý "indiánský" film, tak vzdálený od různých Vinetouů, Old Shaterhandů a jim podobných, s mnohem hlubší (a také smutnější) zápletkou a s reálným odrazem dob minulých (nojo, kam bílá tvář šlápne, tam sedm let tráva neroste). Na straně druhé tím, že se ve filmu prakticky nic neděje, tak jeho pomalé tempo uspává - a na HBO (bohužel - to bych nečekal, že někdy řeknu) reklamy nejsou, aby diváka svým halasem probraly - takže jsem se na film díval naněkolikrát, a tudíž mi chvilkama už film lezl krkem, a těšil jsem se až skončí. Po stránce vizuální jde rozhodně o umělecké dílo, ale po stránce zábavy a zaujetí diváka to tak slavné není. A teď - co s hodnocením - odpad? pět hvězd? Asi zůstanu u zlaté střední cesty, a možná někdy v budoucnu svůj názor změním... (31.01.2009)

,,My nevystřelili první ! '' --- HBO natočilo celkem solidně takovým filmovo - dokumentárním způsobem natočit poslední fázi genocidy Siuxů a nejen jich. O nic jiného totiž nešlo. Původní domorodé obyvatelstvo se pranic nehodilo do plánů osidlování západu a propojování Ameriky železnicí. K tomu zlato, diamanty, ropa a další ... ,,Primitivnější lid'' neměl šanci technologicky vyspělému okupantovi vzdorovat. Je strašidelné, že se toto nedělo za Cortéze, ale relativně nedávno před 150 lety. Nečekejte klasický western, tohle je točeno trochu jinak. Někoho to možná bude nudit, protože tohle opravdu není Vinetů jak mnozí čekají. Závěr slavné éry byl totiž mrazivý, smutný, plný nemocí a alkoholismu... Co zahřálo u srdce byl přístup Kanady. Dávám za 4 orlí pera. * * * * (09.05.2020)

Film samozřejmě zachycuje pouze zlomek vynikající dějepisné knihy Dee Browna "Bury my heart at Wounded Knee". Pokud by tak nečinil, musel by čítat alespoň deset hodin. Publikace se na vysoké historické úrovni detailně zabývá (nestydím se říci) genocidou severoamerických Indiánů v druhé polovině 19. stol. až do krvavého vyvrcholení u Wounded Knee. Coby děcko žeroucí Mayovky ať už knižní či filmové, sáhl jsem po knize, že si trochu rozšířím obzory a četba znamenala v tomto ohledu ztrátu ideálů a nevinnosti. Podobně se tak daří i filmu, který zachycuje zvěrstva a ujařmení páchané na původních obyvatelích Ameriky, ale zároveň se vyvarovává romantizujícího znázornění Indiánů. Navíc se velmi dobře podařilo zachytit bezvýchodnost situace těchto lidí, pro které byla jakákoliv volba cestou do pekel. Jen více takových filmů, protože rány jsou živé ještě dnes (např. velký incident v roce 1973). "Žádný indiánský jazyk nezná výraz pro vlastnictví půdy." (06.12.2009)

Prolog: Minulý rok (květen) jsem měl na zahradě obvyklou slavnost "Otevřený dům", bylo tu přes padesát lidí, hráli tu tři skupiny (včetně Jardy Hutky) a jednou z přidržených akcí bylo odhalování obrazu "Tatanka Jotanka Před Zákonem" od Karla Černého. Jednotlivé rysy jsme vybírali z dostupných fotografií a obrazů, já jsem poskytnul své největší orlí pero, které ční z obrazu (mystické propojení s Indiána s Kafkou) do prostoru.... Na film jsem se díval s hajným Žákem z Brušovce, který ocenil vtipnost, aktuálnost a všeplatnost výroků Sedícího Bizona, které jsem mu přitom citoval (např.: "Žijí ve mně dva psi. Jeden je zlý a druhý hodný a oba se pořád perou. Pokud chcete vědět kdo vyhraje, pak nejspíš ten, kterého lépe krmím")... Ve filmu mi připadlo, že vražda Tatanky Jotanky a Masakr u Wounded Knee se udály bezprostředně po sobě, což jsem si nemyslel. Není to ale tak ani tak: Tatanka Jotanka byl zastřelen 15. prosince 1890 a Masakr byl o čtrnáct dní později (což je filmově nezachyttelné).... Ale tak jako tak, pro samé pindání jsem se k hodnocení filmu vůbec nedostal... (23.02.2020)

Solidní televizní film, který mapuje osud Lakotů a jejich náčelníka Sedícího býka od boje u Little Big Hornu, až do masakru u Wounded Knee, který "udatné" vojsko USA prezentovalo jako bitvu (za což mimochodem označovalo tradičně všechny své vyhlazovací výpravy na indiánské tábory plné žen a děti). Až na malé drobnosti a ve jménu atraktivnosti přidané věci, je film solidně historicky přesný. Na televizní produkci rozhodně nadprůměrný film o smutném osudu Siouxů, který se dá aplikovat na téměř libovolný kmen indiánů. I přesto je v něm vidět alibismus, kdy téměř po celou stopáž vidíme senátora, jak bojuje za práva indiánů, armádní velitel je sice rázný, ale žádný rasista, velitel kavalerie, která způsobila masakr, se zpětně omlouvá indiánovi, emočně zhroucený a se slzami v očích, i když se ve skutečnosti celá sedmá kavalerie fotila před mrtvolami indiánů, nadšená ze své "práce". Zpětně ve filmu můžeme vidět cenu lidských životů. Totální zhuntování způsobu života, kráděž území, téměř dokonalé vyhlazení jediné potravy (bizonů), vyvraždění žen a dětí, se o sto let později vyrovná úlevou na dani ze zisku z kasína na území vaší rezervace. Snad někdy někdo nevtrhne do Evropy, aby nás také "zkulturnil" ... 75% tématem související filmy: Syn jitřní hvězdy, Custerův poslední boj, Velcí náčelníci, Na západ (05.07.2012)