Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Film s indiánskou tématikou, který bez příkras ukazuje jak to tenkrát skutečně bylo, se zabíráním indiánských území, se snahou zcivilizovat indiány, s rezervacemi, jak na to nahlíželi sami indiáni a jak skončil Sedící býk a další velcí náčelníci. Film je to v důsledku smutný, protože příkoří, které zde sledujeme, se skutečně stalo a ani nedojde divácky vděčné odplaty. Televizní produkce není poznat, jsou zde kvalitní herci, režie i výprava. (22.02.2009)

Až si zase Američani budou hrát na Svědomí Světa a nějakému diktátorovi vyčítat kdejakou genocídičku, nebo vyhlazování etnických menšinek, měli by si zamést před vlastním prahem, protože sami mají na hlavě másla víc, než je jeho roční produkce v mlékárně Kundín. Původní obyvatele Ameriky totiž hladili až do téměř úplného vyhlazení. Neštovice, černý kašel, chřipka a chlast místo Cyklonu B a motyk Rudých Kmérů. (13.07.2010)

Jedná se v prvé řadě o historický film, nedočkáme se tedy zobrazení indiánských tradic, kultury a spirituality, jako v jiných novodobých indiánských filmech. Zde vidíme snahu o pokud možno maximálně objektivní pohled na události předcházející nechvalně proslulému masakru u Wounded Knee. Určitě stojí za zkouknutí a je škoda, že takovéto filmy nevidíme v kinech. (07.09.2007)

Veľmi zdarilý film o posledných dňoch indiánov vo voľnej prírode. Chytať kone v ohrade rezervácie a vo voľnej prírode, to je veľký rozdiel. Náčelník Sediaci býk to vie a bojuje o indiánske územia pokiaľ sa dá. Isté je, že ich dni sú zrátané a v rezerváciach ich nečaká nič dobré. Takmer v každom filme s indiánskou tématikou nechýba Wes Studi a v malej úlohe sa objaví aj tu. Celkovo veľmi vydarená produkcia od HBO, ktorá ponúka úplne iný film o indiánoch na aké sme boli doposiaľ zvyknutí. Je tro dráma o indiánoch, ktorí prišli o to najcennejšie.... pôdu, slobodu a indiánsku hrdosť. Film 80%. (26.07.2010)

Film samozřejmě zachycuje pouze zlomek vynikající dějepisné knihy Dee Browna "Bury my heart at Wounded Knee". Pokud by tak nečinil, musel by čítat alespoň deset hodin. Publikace se na vysoké historické úrovni detailně zabývá (nestydím se říci) genocidou severoamerických Indiánů v druhé polovině 19. stol. až do krvavého vyvrcholení u Wounded Knee. Coby děcko žeroucí Mayovky ať už knižní či filmové, sáhl jsem po knize, že si trochu rozšířím obzory a četba znamenala v tomto ohledu ztrátu ideálů a nevinnosti. Podobně se tak daří i filmu, který zachycuje zvěrstva a ujařmení páchané na původních obyvatelích Ameriky, ale zároveň se vyvarovává romantizujícího znázornění Indiánů. Navíc se velmi dobře podařilo zachytit bezvýchodnost situace těchto lidí, pro které byla jakákoliv volba cestou do pekel. Jen více takových filmů, protože rány jsou živé ještě dnes (např. velký incident v roce 1973). "Žádný indiánský jazyk nezná výraz pro vlastnictví půdy." (06.12.2009)