Garth Marenghi: Nemocnice na kraji světa

Na věčnou otázku, která horrorové fandy rozděluje na dva nesmiřitelné tábory již od poloviny sedmdesátých let, tedy zda je lepší Stephen King či Garth Marenghi (u nás takřka nepřekládaný, s jednou výjimkou v povídkovém sborníku sestaveném tuzemským apoštolem horroru Tomášem Korbařem) tu odpověď nenajdete. Zásadnost Darkplace ovšem tkví v tom, že je na tolik kvalitní, že i zapřísáhlé Kingovy pohůnky je schopen zaujmout a nahlodat je, že i na tom Marenghim přeci jen něco může být... Což se v opačném gardu doposavad žádnému Kingovu dílu nepodařilo. (26.02.2011)

Dávám "jen" čtyři pecky, pět si nechávám pro naprostý mimořádky, GM k tomu ale nemá daleko. Sledoval jsem to s radostí a permanentním spokojeným úsměvem ve tváři. Richarda Ayoadeho považuju na základě tohoto seriálu za regulérního génia, dát tomu tento výsledný tvar od něj vyžadovalo neskutečnou sebekázeň, neskutečnou dávku představivosti a nadhledu. Umět a přitom se ve všech směrech a ohledech tvářit, že neumím, to je totiž vážně ohromný umění. Výborná záležitost, jsem moc rád, že jsem na ni kápnul. (06.07.2016)

V něčem je to naprosto geniální, především druhá epizoda dosáhla naprostého vrcholu, ale celkově tomu k dokonalosti prostě něco chybí. Ale svým námětem, schválně příšernými hereckými výkony (hlavně ze strany Mosse z Ajťáků) a efekty a drobnou účastí Juliana Barretta a v jedné epizodě dokonce i Noela Fieldinga (btw má tam tu nejmíň normální roli, což se není čemu divit...) se mi to stejně docela dost líbí a pár epizod si rád a s chutí pustím někdy znova. Slabé 4* (06.09.2021)

"Dórk-plojs", jak by řekl samotný veliký Garth Marenghi svým pozoruhodným přízvukem, je ohlédnutí za kultovním hororovým seriálem z osmdesátých let. Nová, revidovaná edice nám prostřednictvím autentických komentářů dává nahlédnout do nejhlubšího nitra legendárního "splétače snů." Spisovatele, scénáristy, režiséra a herce v jedné osobě. Muže, kterého potkáte na hranici mezi spánkem a probuzením ... nebo na autogramiádě v obchoďáku. Až potud výborný. Jenže na druhou stranu jsem se nemohl zbavit pocitu, že každá epizoda má co do stopáže nejmíň přes hodinu. Tak děsivě to celé "neodsejpá". Koncentrace humoru na čtvereční minutu je navíc dost řídká, takže se Dórk-plojsu zas tak úplně nepodařilo překročit stín pouhé mystifikační blbůstky. Po šesti dílech tahle parodie tak trochu zasoulženě skončila. A já jsem rád. Nevím totiž, jesli bych ještě jednou se zdravým rozumem vydržel větu: "I'm Rik Daglas, eM Dej"... (28.05.2013)

Heh, inu od úvodní sekvence vám musí být jasné, že máte před sebou něco pozoruhodného. Sebejistota mistra hororu nezná mizí, takže zároveň hraje hlavní postavu svého oposu, který se dočkal jen 6 dílů, což není nic zvláštního, jelikož o něj vlastně ani nikdo nestál.:) V reálu se vám tímto nabízí možnost shlédnout ÚMYSLNĚ špatně natočený seriál, parodii na seriály 80. let (ač ruku na srdce, tohle je o dost zábavnější než nějaká Ordinace), okořeněný úžasnými hlody nezapomenutelného producenta (Moss z IT Crowd) a Mistra samotného. Za nejvtipnější bych označil naprosto geniální přehárávání Mossovy postavy, např v scéně s telefonem. (28.09.2012)