Pochyby

Meryl Streep som už videla v najrozporuplnejších úlohách a ničím ma nemôže prekvapiť. Tak ako bodovala v Mamma Mia svojou nespútanou povahou, v Doubt je stelesnením ráznej, nepríjemnej a predsudkami zahrnutej mníšky, ktorá maximálne zničí nevinný život. Film si udržiava pomalé nerušené tempo a hoci je námet pomerne ,,odpozeraný", nemal šancu ma nudiť. Okrem toho, Meryl je najlepšia z najlepších. (04.04.2010)

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)

Bohuzial... A tak veeeelmi som sa tesila. A nakoniec obrovske sklamanie. Tak ako z konania sestry Aloysius, tak z celeho filmu. Urcite sa to da pripisat mojej absolutnej a nevyvratitelnej nenavisti voci Cirkvi ako takej, ale to je uz moj osobny problem. A pochybnosti o tom ziadne nemam... Rovnako ako o vynikajucich hereckych vykonoch. Ale to je uz druha vec. Tak ako saty NErobia cloveka, ani herecke vykony NEznamenaju automaticky vynimocny film :) (28.01.2009)

Proč mají Pochyby čtyři herecké nominace na Oskary a jednu za scénář, je mi dneska už jasné. Film totiž stojí na těchto dvou nohách a plně na ně spoléhá. Naštěstí má na co spoléhat. Scénář nabízí skvělé herecké příležitosti a oba dva hlavní herci je využili beze zbytku. Tohle drama, které se se svým komorním prostředím stylizuje spíše do divadelní podoby, bohužel nemůže konkurovat velkým hollywoodským produkcím a za pár let se na něj zřejmě zapomene. Pro mě to byl však nezapomenutelný zážitek. Naprosto famózní herecké výkony M. Streep a F. S. Hoffmana mě nutí dát plný počet. O zasloužené nominaci pro A. Adams bych si dovolil zapochybovat, zatímco V. Davis, kterou jsem dodnes neznal, mě opravdu hodně překvapila. (15.02.2009)

Mnou dlouho očekávané drama, v hlavní roli s Meryl Streep, která nám po filmu Mamma Mia! Připomněla s jakou grácií zvládne zahrát i postavy zcela odlišné, v tomto případě sestru Aloysius, která ale mě osobně přišla nehorázná semetrika až to není možný. Jejími spoluhráči byla mladá Amy Adams, od které jsem žádný zázrak neočekávala a překvapila a Philip Seymour Hoffman, který taky výborně ztvárnil postavu otce Flynna, kterého sestra Aloysius podezírá ze zneužívání mladého studenta černé pleti. Výborné dlouhé scény s perfktními dialogy zaujmou hned, herci v nich doslova excelují, ale stejně mi film přinesl jedno zklamání, za které si ale nejspíš můžu sama a to je konec. Konec, o kterém všichni říkali, že v nás zanechá „pochyby“. Ve mně ne. Asi jsem měla nějaké tušení, že sestra Aloysius řekne to, co řekla a žádné překvapení to pro mě nebylo, takže mi ani v hlavě tak nevrtá, jeslti teda měla pravdu nebo ne. Z toho pro mě plyne ponaučení, že o některých filmech je lepší vědět míň než víc než ho vidíte. *** edit. tak jsem film viděla víckrát + jednou s komentářem režiséra a po dlouhých úvahách jsem ke svému závěru nakonec došla. Popravdě mi pak teda přece jenom v hlavě dost vrtalo, zda byl farář vinný anebo ne. Zvyšuju hodnocení na 5* (06.02.2009)